Chci přidat 20 tisíc. Generaci Z kuráž nechybí

Sedmatřicetiletý Libor vede pobočku banky v krajském městě. Za poslední měsíce přijal několik mladých lidí, dvacátníků po škole – zkušeností měli pramálo, ale doháněli to entuziasmem a sebevědomím.

„Naposledy to byl jeden kluk, připadalo mi, že v něm je potenciál, věnovali jsme mu hodně času. Po půl roce ale přišel s tím, že chce přidat dvacet tisíc a dělat jenom kreativní věci, ne rutinu. Vysvětloval jsem mu, že to nejde, že to chce čas. Dal výpověď,“vypráví Libor. Podobná zkušenost se u firem opakuje. Dospělí z generace Z, tedy lidé narození mezi lety 1995 až 2003, v sobě sice mají podle zaměstnavatelů dravost a nápady, nikoli však dostatek trpělivosti. Podnik do nich investuje energii a čas na zaškolení, o které přijde spolu se zaměstnancem, jenž dychtí po postupu a časté změně.

„Práce není střed jejich života jako u minulých generací, dokonce není ani v top prioritách – je to prostě jen nějaké procento jejich života,“popisuje LN Filip Mikschik, zakladatel kariérního portálu StartupJobs.

Tato generace naskočila na pracovní trh v době největšího hladu vlastně po komkoliv. Mladí se tak podle Mikschika nebojí, že by práci neměli, a spíše zkouší hranice, hledají nové příležitosti a změnu.

Neplatí pro ně pravidlo zaháčkovat se po škole u jednoho zaměstnavatele a spokojeně se dožít důchodu. Střídají místa i proto, že chtějí zakusit maximum. Navíc se nebojí si své, i když často nevelké, zkušenosti řádně ohodnotit.

„Určitě můžeme vidět větší sebevědomí oproti předchozím generacím, nezřídka se tak stane, že si za stejnou pozici člověk řekne stejné peníze jako mnohem zkušenější a starší kolega,“dodává Mikschik. Mladí ale zároveň paradoxně dokáží slevit ze svých finančních nároků, které jsou vyloženě doménou mileniálů, zato si bedlivě střeží rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.