Giorgia Meloniová míří na vrchol
Od členky neofašistické mládežnické organizace po šéfku aktuálně jedné z nejpopulárnějších italských politických stran: Giorgii Meloniovou mnozí považují za možnou příští italskou premiérku.
Do světa politiky směřovala od raného mládí: v roce 1992, tedy v patnácti letech, vstoupila do Fronty mladých (mládežnické organizace neofašistického Národního sociálního hnutí založeného pohrobky Benita Mussoliniho), o čtyři roky později už byla celonárodní šéfkou Studentské akce. Giorgii Meloniovou (*1977) to v politické aréně vždy táhlo doprava – podle některých názorů až na samý kraj politického spektra.
Poslankyní se Meloniová stala v roce 2006 – to jí nebylo ještě ani třicet let – a rovnou jako nejmladší politička v dosavadní historii zasedla na pozici místopředsedkyně dolní komory. Až k politickým vrcholům ale její kariéra začala stoupat teprve před dvěma lety, kdy sice již byla šéfkou pravicové národně-konzervativní strany Bratři Itálie (Fratelli d’Italia – FdI), ovšem s lidovou podporou jen kousek nad pěti procenty a cejchem Mussoliniho pohrobků ji nikdo nebral příliš vážně.
Ty doby se ovšem zdají být nenávratně pryč. Meloniová dokázala během posledních dvou let popularitu své strany více než ztrojnásobit, a když dnes někde zazní úsloví „vycházející hvězda italské politiky“, je předem jasné, kdo se tím myslí.
Její vzestup se ovšem neomezuje jen na italskou půdu: od roku 2020 je Meloniová předsedkyní Strany evropských konzervativců a reformistů (ECR) – což je uskupení, jehož členem je i česká Občanská demokratická strana (ODS).
Jednoduchá hesla, žádné kompromisy
Najít důvody její fenomenálně úspěšné cesty vzhůru není snadné, základní principy programu Bratrů Itálie jsou totiž podobné jiným krajně pravicovým uskupením v Evropě, které vesměs zůstávají na okraji dění. Strana se podle svého programu soustředí „vždy a na prvním místě na Itálii“(ostatně jméno uskupení je vypůjčeno z neoficiálního názvu italské hymny), staví se ostře proti imigraci a zdůrazňuje tzv. tradiční hodnoty včetně odporu proti zvýhodňování homosexuálů.
Politické postoje Meloniové jsou shrnuty v letos vydané knize nazvané Já jsem Giorgia (s podtitulem Mé kořeny, mé názory), která se po několik týdnů držela v desítce nejprodávanějších titulů v Itálii.
„Působí opravdově a mnozí na ní oceňují, že neslevuje ze svých zásad, nedělá kompromisy,“nabízí svůj pohled Lorenzo Castellani, politický analytik z římské univerzity Luiss. A upozorňuje, že Meloniová dokázala v poslední době obratně manévrovat tak, aby přetáhla příznivce od pravicové konkurence. „Přešla k ní zřejmě část umírněných pravicových voličů od Berlusconiho (expremiéra Silvia Berlusconiho, šéfa strany Vzhůru Itálie! – pozn. red.), stejně jako někteří příznivci Salviniho (Mattea Salviniho, předsedy strany Liga – pozn. red.). V případě Ligy se někteří evidentně cítili zrazeni obratem směrem k establishmentu,“spekuluje Castellani.
„Obratem k establishmentu“myslí analytik fakt, že Salviniho Liga – předchozí ostré rétorice navzdory – podpořila začátkem tohoto roku vznik široké poloúřednické vlády pod premiérem Mariem
Draghim. To Meloniová zůstala opět věrná zásadám a vůči Draghiho kabinetu setrvává v opozici.
Podle některých názorů přihrává Meloniové voliče i fakt, že nemá problém s principy a osobami blízkými období italského fašismu. Nejde jen o její vlastní působení v neofašistických spolcích během mladých let: v roce 2019 Meloniová s hrdostí uvedla do volební kampaně před eurovolbami kandidáta FdI Caia Mussoliniho, pravnuka italského diktátora. Její pochvalná slova na kandidátovu adresu („Je to zkušený profesionál, patriot jako já, bude hájit národní zájmy“) tehdy zazněla na pozadí tzv. hranatého kolosea, typické stavby italského fašismu v Římě.
Průzkumy veřejného mínění zkoumající postoje k období fašismu ukazují, že desítky procent Italů dodnes pohlížejí na tuto éru poměrně shovívavě.
Vedle setrvalého důrazu na národ, tradice a pořádek může Meloniové hrát do karet ještě jedna věc: italská politika byla vždy primárně doménou mužů a její stále ještě mladá tvář přináší, přinejmenším vizuálně, na pódia nový vítr.
Integrace na pravici?
S tím, jak se Giorgia Meloniová a její strana vypracovala na dohled samé špice politického pelotonu, mění se i vztahy mezi pravicovými stranami – zdá se, že otevřený antagonismus střídá spíše spolupráce.
Konkrétním výrazem jsou společné kandidátky trojice pravicových stran Bratrů Itálie, Ligy a Vzhůru, Itálie! v řadě italských měst, kde se budou již začátkem října konat místní volby. V sázce je mimo jiné nové vedení velkoměst Říma, Milána či Neapole.
Že časy, kdy si zejména Meloniová se Salvinim nemohli přijít na jméno, jsou alespoň dočasně pryč, potvrzují i společná „selfíčka“obou politiků pořízená počátkem září na okraj podnikatelského setkání Forum Ambrosetti v letovisku Cernobbio na severu Itálie. Viditelně spokojená Meloniová na nich s donedávným nepřítelem Salvinim pózuje na břehu jezera Como. „Určitě budeme s Giorgií vládnout společně, jen zatím nevíme, kdy to bude,“řekl při této příležitosti reportérům rozesmátý Salvini.