O mocenském ústupu: USA jako Británie

Vrámci diskusí o odchodu z Afghánistánu by neměl zapadnout článek skotského historika Nialla Fergusona, který napsal do rubriky „Na pozvání“týdeníku The Economist. Ferguson v textu srovnává současnou americkou situaci s oslabováním a koncem britského impéria jako globálního centra moci. Z textu vybíráme pár nejdůležitějších postřehů.

Stav britské mysli po první světové válce byl kombinací vyčerpání národa a imperiálního přepjetí („imperial overstretch“– dá se též opsat slovy jako fakt, že imperium to s velikostí přehnalo). Británie byla unavena válkou, finanční krizí a pandemií španělské chřipky. Ekonomickou krajinu zastiňoval obrovský dluh. Ačkoli měla Británie globální rezervní měnu, vynořil se rival. Obrovské sociální nerovnosti vedly k požadavkům socialistů na redistribuci bohatství a zavedení socialismu. Část inteligence dokonce toužila po fašismu či komunismu. Vládnoucí politická třída přehlížela zhoršující se mezinárodní situaci. Britská globální dominance byla ohrožována v Evropě, Asii i na Blízkém východě. Systém kolektivní bezpečnosti založený v roce 1920 na Lize národů se rozpadal.

Američané rádi loví příklady z vlastní historie, ale možná nás více osvítí příklad předchůdce, jiného anglofonního globálního hegemona. USA totiž dnes v mnohém připomínají meziválečnou Británii. Jako každá analogie to samozřejmě v mnohém kulhá a nesedí. Obrovský amalgám kolonií a dalších závislých území, kterým vládla Británie ve 30. letech nemá žádný americký protějšek. Američané sami sebe ujišťují, že nikdy neměli impérium, i když stáhli vojáky z Afghánistánu až po 20 letech.

Důležitý rozdíl mezi tehdejší Británií a dnešními USA je, že splatnost amerických státních dluhopisů je relativně krátká (65 měsíců), zatímco 40 procent britského dluhu tvořily tzv. věčné dluhopisy. Dnešní USA jsou tedy více senzitivní na pohyb úrokových měr a výkyvy trhu.

Churchill měl ve 30. letech dojem, že britská vláda jenom prokrastinuje – místo toho, aby se energeticky vyzbrojovala a tím odpověděla na agresivní chování Hitlera, Mussoliniho a militaristické japonské vlády. Klíčovým argumentem zastánců appeasementu byly fiskální a ekonomické argumenty: vysoké náklady na správu impéria sahajícího od Fiji po Gambii a od Guyany po Vancouver neumožňují vyšší náklady na zbrojení.

Působí neskutečně či směšně tvrzení, že dnešní USA čelí srovnatelným hrozbám jako Británie před válkou: od Číny, Ruska, Íránu či Severní Koreje. Ale právě to, že to působí neskutečně, je důležité. Většina Američanů stejně jako většina Britů před válkou, nechce vůbec zvažovat možnost nějaké velké války proti autoritativnímu režimu, protože už stávající vojenské výdaje a závazky se jeví jako závratné. Proto se předpokládá pokles amerických vojenských výdajů vůči HDP. Z 3,4 procenta v roce 2020 na 2,5 procenta v roce 2031. Z toho jsou asi vyděšeni pouze současní „churchillovci“a budou osočováni, že straší válkou, stejně jako byl osočován Churchill.

Zajímavý je i relativní ekonomický pokles. Celkovou velikost britské ekonomiky předběhly USA už v roce 1872, ale také Německo už v roce 1898 a SSSR už v 30. letech. Celé britské impérium – po započtení kolonií a dominií – bylo ale dvakrát větší než samotná britská ekonomika. Americká ekonomika byla ale už ve 30. letech větší a to navzdory tvrdšímu dopadu velké hospodářské krize na USA než na Británii.

Důležitým zdrojem britské slabosti mezi válkami byla revolta inteligence proti impériu a tradičním britským hodnotám. V Německu, Rusku, Itálii a Japonsku se vysmívali dekadentní, zdegenerované a sebenenávistné Británii a ve svých vojenských kalkulacích to brali v úvahu. Podobně nahlíží současná čínská diplomacie „vlčí smečky“dnešní Ameriku. Mnoho tehdejších britských intelektuálů obdivovalo Sovětský svaz, nebo mu dokonce sloužilo, a velkou část britských aristokratických elit dokonce přitahoval Hitler.

Dnešní americké imperium nesestává z dominií, kolonií a protektorátů, ale je podobně vnímáno z hlediska mezinárodní dominance a globální zodpovědnosti. Náklady spojené s imperiálním přepětím a rozpouštěním dominance budou podobné. Rozhodně nepůjde o bezbolestný proces.