Seemanová má atributy dokonalosti
Manažer Jan Koukal hovoří o marketingovém uplatnění úspěšných českých sportovců po olympiádě v Tokiu
Dáte po měsíci a půl dohromady všechny české medailisty z her v Tokiu? Vzpomenete si na první dobrou, jak zní celé jméno zlatého střelce? Ano, mnohým z nás se z paměti už leccos vytratilo… Přitom medaile z olympiády má sílu zlanařit nové sponzory i zajistit „kopu“financí, které sportovci zvýší tréninkovou i životní úroveň. Jak tedy zařídit, aby sportovec nezmizel z očí, zájem o něj neopadal a on zůstal atraktivní pro mecenáše?
„Roli hraje víc faktorů – kolik medailí celkem je, jakých a především jaké výrazné osobnosti ti sportovci jsou,“říká Jan Koukal, někdejší úspěšný squashista a dnes manažer třeba bronzových olympioniků Dostála a Choupenitche, plavkyně Seemanové či maratonkyně Joglové.
Vy výrazné osobnosti zastupujete?
Ano. Mě u spolupráce vždy zajímá, jací jsou sportovci, ale taky aby to byly osobnosti s přesahem a silným příběhem. V tom jsou medailisté Pepa Dostál a Alex Choupenitch skvělí. Jsou zábavní, třeba takový Alex vytvořil několik hudebních singlů a je to ryzí showman. Takže když přijde na akci partnera, neukáže jen medaili, ale zazpívá, což je zcela unikátní. A jeho hodnotu a atraktivitu to výrazně zvyšuje. V dnešní době to není tak jako za Aleše Valenty, kdy po medaili drnčely telefony a sponzoři se sami nabízeli. Situace se hodně změnila, marketingový svět funguje jinak. Partnerům se musí jít naproti, protože slovy klasika se to samo neudělá.
Choupenitch z olympiády vytěží hodně?
Především se díky olympiádě dostal on i šerm do povědomí. A to, že šerm zaujal, Alexe asi baví na všem nejvíc. Teď měli nábor, přišlo čtyřikrát více dětí než normálně, takže musí shánět nové trenéry, otevírat další hodiny, což jsou pro ně příjemné problémy. Malé sporty, které jinak nedostávají v médiích prostor, jsou najednou vidět. A když je tam ještě silná osobnost typu Alexe, tak to ten sport vystřelí.
Mně se na něm líbilo, že působil velmi sebevědomě, ale ne arogantně.
Ano, hranice mezi arogancí a sebevědomím je tenká. Nemám rád arogantní lidi, ale zároveň jsem na své sportovce pyšný, protože třeba Alex i Pepa se nebojí říct, co chtějí, a za tím si jít. Podobně
jako Marcela Joglová, která před pár lety prohlásila, že chce na olympiádu, přičemž jí v té době k limitu chybělo osm minut. Ano, Pepa Dostál ohlásil, že chce zlato, což mu pak někteří omlacovali o ústa, že už to bylo moc. On ale říkal, že má za posledních pět šest let všechny medaile z mistrovství světa a že teď chce vyhrát i v Tokiu. I v cíli mu „vyčítali“, že mohl bojovat o bronz, ale on odpovídal: Já chtěl bojovat o zlato, to bylo to, co mě zajímá a kvůli čemu dřu. Někdo to může vnímat jako aroganci, ale já s tím nesouhlasím, protože on sport dělá, aby vyhrával. Aby šel za svým snem.
Byl jste po jeho pátém místě utěšovatelem?
Mou výhodou je, že pocházím z profesionálního sportu, sám jsem si vzestupy a pády prošel, takže vím, kdy je lepší mlčet a kdy mluvit. S Pepou jsme byli v kontaktu denně, hned další den jel debla s Radkem Šloufem a své zklamání přetavil v motivaci. Zároveň vytvořil skvělý příběh, který lidi vnímali a moc oběma klukům fandili.
Podobné přízni se dostalo i plavkyni Barboře Seemanové.
Ano, i já cítil od lidí, že sice nezískala medaili, ale výkon, který ve finále kraulařské dvoustovky předvedla, byl vnímaný skoro jako medaile. Byla šestá, ale v klíčovém závodě, který je jednou za čtyři roky, zlepšila český rekord o sedm desetin! Viděla po boku soupeřky, o kterých se předtím bála mluvit. To je pro ni motivace do budoucna. Barča prodělala mononukleózu, měla delší výpadek, ale teď se pořád neskutečně zlepšuje. Vidím, jak je hladová, jak to má v hlavě srovnané. Ví, co chce a co pro to musí udělat. Rozhodně zatím není na svých limitech. A z marketingového pohledu má světové předpoklady - skvěle mluví, když přijde do společnosti, tak je to krásná dáma a chlapům spadne brada. Má všechny atributy dokonalosti. A je rovněž profesionálkou i ve věcech mimo sport. Je radost s ní spolupracovat.
Korektní doba trochu zapovězuje říct, že krásná žena zaujme sponzory víc. Ale je to tak, ne?
Hodnota sportovce se skládá z mnoha faktorů. Sportovní výsledek je jeden pilíř. Dalším je síla sebeprezentace, protože úspěch na sociálních sítích hodnotu sportovce zvyšuje. Když někdo nemá Instagram a někdo má na nich desetitisíce lidí, tak i přes dobré sportovní výsledky bude dost rozdílné vnímání obou ze strany partnerů. A pak je ještě část, jak se dotyčný prezentuje v médiích. Báru baví plavání, chtěla by ho pozvednout a teď dostává do rukou moc a karty, že k němu může přitáhnout pozornost. I dřív jsem měli úspěšné plavce, kteří plavali rychle, ale neměli ten faktor X, který má Bára. To je ohromné plus.
A ta krása?
Za prvé úspěšných žen vedle tenistek nebylo na olympiádě tolik. A za druhé hezká žena to má vždycky snazší, protože pozornost upoutá. Bára je jedna z mála českých sportovkyň i sportovců, kdo může mít přesah i do zahraničí.
Mluvíte o několika faktorech. Co třeba taková Marcela Joglová? Olympiádu v maratonu nevyhraje, nezíská medaili, ale na druhou stranu je běhání fenomén a pro tisíce lidí může být hrdinkou.
Ano, snad to nevyzní nepatřičně, ale Marcela je skvělý projekt. Věřil jsem jejímu příběhu i tomu, že je schopná zaběhnout limit. A když se to povede, tak to i zpeněžit, což se snad děje. Ano, ona nebude vyhrávat medaile na olympiádě, ale jde o přesný příklad sportovce, který je osobnost se silným příběhem. A ten běžeckou komunitu inspiruje. Běhání šlo i kvůli koronaviru neskutečně nahoru, je to vidět mezi značkami, jak investují do vývoje bot apod. A Marcela teď dostala nabídky z evropských centrál od všech největších běžeckých společností. Já míval pravidlo, že nechci dva sportovce z jednoho segmentu, ale teď jsem se domluvil na spolupráci i s Moirou Stewartovou (další maratonkyně – pozn. red.), která je zase jiná osobnost s jiným příběhem. A i ona má ohromnou budoucnost a potenciál.
Sám běhám a říkám si, jestli běhání není dokonalé v tom, že si každý může lehce představit, jaké úsilí za výkony profesionálů stojí. Hobík prostě ví, jaká fuška je běžet tempo pět minut na kilometr, a když pak vidí, že Joglová či Stewartová sekají při maratonu čas 3:30 na kilometr, pokloní se. To třeba u fotbalu nebo kanoistiky tak lehce nejde.
Souhlas. Navíc jednoduchost běhání dává lidem hroznou svobodu – je to i časově nenáročné, nepotřebujete spoluhráče, soupeře. Ale Marcelin úspěch je také v prezentaci. S Instagramem začala ve 32 letech, což není věk, kdy mají lidé k této síti blízko. Zprvu se s tím prala, ale udělali jsme jí školení a za rok vyrostla o 12 tisíc sledujících. I partneři vidí, jak k příspěvkům přistupuje, že tam nedá jen tak něco, ale o sítě pečuje, a tak je její obraz dobře vnímaný. A jsme rádi, že se z toho dokázalo něco vytěžit i pro Marcelu – že její koníček, do kterého vložila nemálo úsilí i financí, se jí začíná vracet.
Mluvil jste o jejím silném příběhu. Jak přízni sponzorů i fanoušků pomohla její otevřenost, když promluvila o potížích s příjmem potravy, které měla, i složitém dětství?
To je pevná součást toho všeho. Marcela svou otevřeností donutila spoustu lidí vstát a něco se sebou dělat. A dává jim motivaci a víru, že to může mít šťastný konec. Když ji mohou potkat, promluvit si s ní, je to pro ně často neskutečně silné, protože jim to dodá sílu a energii bojovat s věcmi, se kterými by nikdy nebojovali. Díky jejím výsledkům a úspěchům se ten příběh dostává dál a dál, což je hrozně důležité, protože otevírá silná témata, které ve společnosti jsou a budou. V některých okamžicích života si prošla fakt peklem, ale že to překonala, jí dodává pozitivní sílu. Na olympiádě byli někteří naštvaní na podmínky, ale ona s úsměvem říkala – mám kde spát, kde jíst a mám tu i kilometrový ovál, kde mohu trénovat. Jsem na olympiádě, o které jsem vždycky snila. Je zvyklá překonávat překážky a je pokornější než jiní. Zároveň se jí teď ve 34 letech díky partnerským smlouvám otevírá nový svět.
Vraťme se zpátky. Aby měl sportovec spokojené partnery, musí být vidět. Jak docílit toho, aby o něj zájem neopadl?
Třeba Alex měl teď v Brně svůj Summer Jam, kde na náměstí vystupoval s Richardem Krajčem. Bude v Show Jana Krause, nabídek dostal mraky. Ale je důležité to koordinovat, aby je to neotravovalo a třeba v případě Alexe i Pepy Dostála to bylo průběžně po celý olympijský cyklus. Ne, aby teď byli všude, ale aby to bylo rozložené. Aby byli lidem na očích, aby o nich měli povědomí, ale ne aby je otravovali, protože na ně pořád odněkud skáčou. A záleží i na nich samotných, jak se chtějí profilovat.