Papež se obrací k ublíženým
Těm, s nimiž se František na Slovensku setkal, se snažil naslouchat, pochopit jejich situaci a utěšit je
Slovensko má za sebou vrcholnou událost letošního roku, čtyřdenní návštěvu papeže Františka. Tak, jak bylo překvapivé, když oznámil úmysl na Slovensko přijet, překvapivý byl i její průběh. Když se nyní jeho cesta hodnotí, děje se tak s velkou dávkou euforie a uspokojení, možná i úlevy.
Od první chvíle, co byl oznámen papežův příjezd, se objevovaly různé spekulace a otázky: Proč přijíždí právě nyní? Proč si vybral zrovna místa, která nakonec navštívil? S kým se setká nebo nesetká? Hlavně ve slovenském církevním prostředí si nad tím mnozí lámali hlavu. I proto, že ne vždy tohoto papeže, jeho rozhodnutí nebo gesta chápali. Naskytla se jim tak příležitost vidět ho z bezprostřední blízkosti, vidět, jak na něj především mladí lidé reagují.
Setkání s nimi na stadionu v Košicích bylo asi skutečným vyvrcholením Františkovy poutní cesty na Slovensku. Právě proto, že bylo nesmírně spontánní a ukázalo, jak velmi dobře mladí na papeže reagovali, jak s ním doslova vedli dialog a s jeho přístupem souzněli. Je to jinými slovy přesně ta generace, která je budoucností katolické církve nejen na Slovensku.
Hledání naděje
Pokud by se měl najít nějaký společný jmenovatel, který spojoval většinu kroků papeže Františka na Slovensku, bylo to, že se setkal s těmi, kterým bylo v minulosti nějakým způsobem ublíženo. Papež František jim naslouchal, věnoval pozornost, a tím chtěl přispět k zahojení ran, ale i k hledání naděje.
Dokládá to už jeho první den v Bratislavě. Zde se sešel se zástupci židovské komunity, a to na místě ne ledajakém: na Rybném náměstí, kde kdysi hned vedle bratislavské katedrály stála synagoga. Ta musela v šedesátých letech 20. století ustoupit moderní výstavbě města a byla zbořena.
Každý, kdo se aspoň trochu orientuje v židovském náboženství, tuší, jak silný význam mají pro židy jejich hřbitovy a modlitebny, protože je považují za spojovníky s pokoleními minulými i budoucími. O to větším zásahem pro ně je, když jsou nenávratně zničeny a zmíněná kontinuita je přerušena.
Nejde ale jenom o budovy. Jde i o vzájemné vztahy mezi slovenskými katolíky a židy z období druhé světové války, což je kapitola slovenských dějin, která vyvolává dodnes mnohé spory. „Jsme sjednoceni v odsouzení každého násilí, každé formy antisemitismu,“uvedl papež s tím, že i když synagoga nestojí, komunita žije dál, a to dává naději pokračovat v cestě ke sbližování.
Podobný motiv měla i papežova účast na řeckokatolické bohoslužbě v Prešově. Jde o jednu z mnoha menšinových katolických církví, které si zachovávají vlastní, tedy východní, obřad, uznávají ale papežovu autoritu. Dějiny řeckokatolické církve v Československu jsou v minulém století velmi pohnuté, v padesátých letech v rámci Akce P (pravoslaví) se komunistický režim rozhodl tuto církev úplně zničit. Farnosti převzala pravoslavná církev a od duchovních se očekávalo, že přejdou také k pravoslaví.
Většina z nich to odmítla a kvůli věrnosti papeži a Římu byla řada z nich uvězněna, někteří ve vězeních zemřeli, aniž by se jakkoli provinili. Právě to měl papež na mysli, když v Prešově řekl: „Myslím na mučedníky, kteří v tomto národě vydávali svědectví Kristovy lásky ve velmi těžkých dobách, kdy všechny okolnosti radily mlčet, zůstat v bezpečí, nevyznávat víru.“František se tak dotkl asi nejbolestivějšího momentu dějin řeckokatolické církve v bývalém Československu.
Romská komunita
Nejvíce novinářů ale přilákalo papežovo setkání s romskou komunitou na košickém sídlišti Luník IX. Znalci místních poměrů by mohli vyprávět, jak moc vybydlené domy na sídlišti stojí, a kolik jich bylo kvůli narušené statice zbouráno. Luník IX. se stal symbolem nefungující integrace romské komunity do většinové společnosti, problematické vyloučené lokality jsou ale na mnoha místech především východního Slovenska. Romové v nich mnohdy žijí bez vody a elektřiny, v podmínkách nepředstavitelných v dnešním civilizovaném světě. „Soudy a předsudky jen zvětšují vzdálenosti. Kontrasty a silná slova nepomáhají. Dávat lidi do ghett nic neřeší,“apeloval papež, a zastal se tak opět těch, kterým bylo v minulosti ublíženo.
A tento motiv se nakonec opakoval i při závěrečně bohoslužbě v Šaštíně. Spolu s papežem Františkem se objevil u oltáře vůbec poprvé po mnoha letech a úplně veřejně bývalý trnavský arcibiskup Robert Bezák. Oblíbený pastýř byl Vatikánem před devíti lety poslán za nevysvětlených okolností do důchodu, a i když se domáhal nějakého oficiálního vysvětlení, dodnes zřejmě žádné nedostal.
Nejenom společnost, ale i církev tento případ silně rozdělil a přispěl k odcizení mezi vedením v čele jednotlivých biskupství a mnohými věřícími. Nedá se vyloučit, že mnozí z nich dali průchod své nespokojenosti při nedávném sčítání lidu, takže statistický počet katolíků v zemi se očekává nižší než v minulosti.
Těm, s nimiž se na Slovensku setkal, se snažil papež František hlavně naslouchat, pochopit jejich situaci, utěšit je. Vyzýval k jednotě, k odbourávání předsudků, aby bylo na věci nahlíženo v širších souvislostech. Teď půjde o to, co si Slováci z jeho slov vezmou.
Papež František vyzýval k jednotě a k odbourávání předsudků. Teď půjde o to, co si Slováci z jeho
slov vezmou.