Čínský med kolem úst

Když před třinácti lety pořádala Čína olympijské hry poprvé, leckdo se tomu hodně divil. Ze země, kde vládne jedna strana, jsou hlášeny případy porušování lidských práv. Svět však proklamoval, že chce dát nejlidnatější zemi planety šanci změnit se k lepšímu. Věřil, že by mohlo dojít k liberalizaci a uvolnění sešněrovaných a přísných poměrů. „Jeden svět, jeden sen“hlásilo heslo pekingských her v roce 2008.

POD PĚTI KRUHY

Čínská metropole opravdu zkraje tisíciletí prošla velkou modernizací – kromě stavby sportovních stadionů v čele s Ptačím hnízdem se také rozrostlo metro nebo přibyl letištní terminál. To vše za 43 miliard dolarů, což je druhá nejvyšší částka v historii olympiád. Došlo také k určitému uvolnění, lidé dostali možnost přístupu na internet a sledování i zahraničních webů. „Během olympijských her nám úřady dovolily reportovat svobodně. Všichni jsme byli velmi nadšení,“říkal pro Deutsche Welle Johnny Erling, čínský dopisovatel německých novin Die Welt.

Jenže po skončení her, které byly všeobecně označovány jako úspěšné, útlak a cenzura opět vzrostly. „Před olympiádou trpěla Čína komplexem méněcennosti. Ale po hrách získala sebevědomí, které se vyvinulo až v přehnané,“říká sinolog Bernhard Bartsch.

Nyní nám Čína maže med kolem úst znovu. Zimní olympiáda, která se má v Pekingu a sousední provincii Che-pej konat za půl roku, dostala opět ctnostné heslo: Společně pro sdílenou budoucnost.

„Slogan ztělesňuje naši výzvu, aby lidé z celého světa posílili solidaritu, vzájemně se podporovali a společně pracovali pro lepší budoucnost,“vysvětlil starosta Pekingu Čchen Ťi-ning, který stojí i v čele organizačního výboru her.

Přitom je Čína nadále terčem kritiky lidskoprávních organizací kvůli údajnému porušování práv a poškozování etnických menšin. Řada zemí průběžně zvažuje nějakou formu bojkotu. Těžko však říct, zda se některý stát k takto radikální formě protestu odhodlá.