Covidová generace neplavců nehrozí

Předseda České unie školního plavání Ladislav Botek vystudoval pražskou Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a poté mnoho let působil jako učitel základních, středních i vysokých škol na různých místech Moravy. Osmnáct let byl ředitelem Plavecké školy v Uherském Hradišti, v současnosti pracuje pro plaveckou školu v Kroměříži a zároveň stále učí. V následujícím rozhovoru se zamýšlí nad fyzičkou dnešních dětí i podobou povinného školního plavání.

LN Jak jsou na tom dnešní děti s fyzickou kondici? Jsou podle vás méně sportovně zdatné než dříve?

Pokud mě paměť neklame, padesát let se opakovaně hovoří o snižující se kondici nastupující generace, o katastrofální fyzické kondici dětí a o jejich nedostatečné pohybové gramotnosti. Osobně se s tímto názorem neztotožňuji. Problém je úplně někde jinde! Prohlubují se rozdíly mezi těmi šikovnými, pohybově zdatnými a mezi těmi, kteří z různých důvodů čím dál více zaostávají a fatálně snižují celorepublikový průměr. Příčin je spousta a určitě se mi nepodaří všechny pojmenovat.

LN Zkuste zmínit alespoň některé z nich.

Začal bych těmi pozitivy. Podívejme se kolem sebe, kolik v posledních letech vyrostlo sportovních zařízení. Pryč jsou doby, kdy na vesnici bylo jedno škvárové fotbalové hřiště a stolní tenis se hrál v rohu hospody. Ke standardu dnes patří, že každá škola má v docházkové vzdálenosti multifunkční hřiště, většina žáků základních škol využívá přes zimní období tělocvičny, staví se a rekonstruují bazény a akvaparky, tenisové kurty nejsou jenom pro majetné. Žáci škol se povinně učí plavat, chodí nebo jezdí bruslit, pořádají se lyžařské kurzy, školy v přírodě. Je obrovská nabídka kroužků s rozmanitým sportovním zaměřením od různých organizací, školami počínaje a soukromými subjekty konče. Jsou děti, které jsou na roztrhání, organizovaně sportují každý den a přes víkend podnikají aktivity s rodiči.

LN A pokud jde o negativa?

Potom máme ten druhý protipól. A na ten by se mělo zaměřit naše úsilí, těm by se měly na míru šít programy, které by je k pohybové aktivitě nenásilnou formou dovedly. Další věcí je finanční dostupnost některých činností. Ubylo plácků, kde se děcka po škole a přes víkend mohla sportovně vyřádit. Ano, všechno se platí, ale v poslední době se mi zdají ceny za kroužky lidové.

LN Může být příčinou horší kondice některých dětí také současná forma tělesné výchovy ve školách?

Stejně jako v jiných povoláních je to i s učiteli tělesné výchovy. Za svoji kariéru jsem poznal skvělé kolegy, ale také průměrné a takové, kterým bych svoje děti nerad svěřil. Zcela mi chybí propojenost tělovýchovně zaměřených fakult s praxí a pružnější reakce akreditovaných oborů. Další obsáhlou kapitolou při hodnocení fyzické kondice by bylo působení rodičů na své ratolesti a osobní příklad.

LN Jaký je váš pohled na současnou podobu povinného školního plavání? Myslíte, že oněch nejméně 40 hodin kdykoli v průběhu prvního stupně je dostačujících?

Víte, důležité slůvko v rámcovém vzdělávacím programu je „nejméně“40 hodin. Základní školy tento materiál velmi dobře znají a tohoto slůvka hojně využívají. Nejlépe jsou na tom takzvané neúplné školy s relativně nízkým počtem žáků. Vypravit celou školu na plavání pro ně řeší spoustu organizačních problémů. Žáci tu plavou od první do páté třídy. To znamená, že po dobu docházky na 1. stupeň mají za sebou 100 hodin výuky plavání. Jinak modelů, podle kterých žáci absolvují výuku plavání, je několik. Některé školy plavou takzvané jednohodinovky a výuka plavání vzhledem k fyzické kondici a k teplotě vody může být velmi intenzivní. Jinde plavou dvouhodinovky – a tady je třeba se zamyslet nad krátkou přestávkou po první hodině. Jsou školy, které plavou tři ročníky po sobě a v ročníku mají 15 hodin. Další školy absolvují 40 hodin v jednom školním roce. A co se týká dostatečného počtu hodin, plavecké školy mají propracované metodiky obsahu výuky a ten není tak rozsáhlý, aby se nedal naplnit. Nicméně na zdokonalení naučeného bychom uvítali ještě jeden ročník. Pomohlo by to všem.

LN Výuku je možné absolvovat kdykoli v průběhu prvního stupně. Nebylo by lepší nařídit ji už v prvním či druhém ročníku?

Za roky praxe jsem se setkal se zařazením výuky plavání od prvního až po pátý ročník. Přikláním se k názoru absolvovat výuku plavání ve dvou po sobě následujících ročnících nebo i v jednom. Znám školy, které tento model preferují, a výsledky jsou skvělé. Ideálně se mi jeví výuka plavání ve 2. a 3. nebo ve 3. a 4. ročníku základní školy. Jakmile k tomu budou kapacity, naše přání je v každém školním ročníku prvního stupně 20 hodin s tím, že by žáci po dobu docházky na 1. stupeň splnili i zdokonalovací výuku plavání.

LN

Doporučujete, aby děti navštěvovaly také jiné, předškolní či potom mimoškolní kurzy?

Nesporně mají při učení výhodu děti, které už před školní výukou plavání měly možnost absolvovat první krůčky buď v mateřské škole, nebo v jiné formě seznámení se s vodou. Ideální formou je předplavecká výuka dětí mateřských škol, různé formy baby plavání, kroužky plavecké výuky rodičů s dětmi nebo kroužky, které pořádají plavecké školy či oddíly.

LN Hovoří se o tom, že není dostatek prostoru pro školní výuku plavání. Málokde mají školy vlastní bazény. Vnímáte nějakou snahu tuto situaci změnit?

Při znovuzavedení povinného plavání jsme zjišťovali, jestli je dostatečná bazénová kapacita na zabezpečení výuky plavání v zamýšleném rozsahu. V souvislosti s tím jsme také mapovali podmínky pro výuku plavání v sousedních zemích. Nejlépe z toho vyšlo Maďarsko, kde děti plavou po celou dobu základního vzdělávání a v bazénech, které jsou k tomuto účelu postaveny. Nejsem si ale úplně jistý, jestli by právě školní bazény vyřešily kapacitní nedostatek výukových ploch. Obyčejně školní bazén využívá pouze kmenová škola, provoz je poměrně drahý, řeší se i zabezpečení externími instruktory a další záležitosti.

LN Povinné plavání má v našich školách mnoho let trvající tradici. Jaká byla jeho dřívější úroveň? Na počátku nového tisíciletí se vše změnilo a nějaký čas bylo jeho zařazení dobrovolné. Jak k tomu tehdy došlo?

Naskočil jsem do systému výuky plavání v roce 1987, kdy jsem vedle kantorských povinností na základní škole se sportovním zaměřením jeden den učil i v plaveckém středisku. Výuka plavání byla zakotvena v osnovách, a co bylo v osnovách, bylo povinné. Učilo se 20 hodin, ale spousta škol pokračovala v různých organizovaných formách. Existovala jednotná metodika plaveckých způsobů, jednotné normy testování, jednotná forma vykazování výsledků, a to vše pod hlavičkou ČSTV. Dokonce si vzpomínám, že byla i jednotná mokrá vysvědčení! V Evropě jsme byli nepochybně absolutní raritou v systému výuky plavání a možná i za mořem. Ostatní státy se od nás učily. K zásadní změně došlo v souvislosti s vydáním nového Školského zákona z roku 2004, kdy se stala výuka plavání nepovinnou a bylo pouze na řediteli, zda ji zařadí, či nikoliv. Velká část škol ale plavání do školního vzdělávacího programu zařadila.

LN Od roku 2017 je plavání ve školách opět povinné. Jak se na tom podílela vaše unie?

Zásadní jednání o znovuzavedení povinné výuky plavání se začalo po parlamentních volbách v roce 2015. Do poslanecké lavice usedl pan Augustin Karel Andrle Sylor – majitel a ředitel plavecké školy ve Vysokém Mýtě, nadšený propagátor plavání, jachtař a mořeplavec. Z našich seminářů věděl, o co plavecké školy usilují, co je dobré pro naše děti, co je dobré pro naši společnost, a vzal si za cíl obnovení povinnosti realizovat výuku plavání na 1. stupni ZŠ. Ministryně školství Kateřina Valachová nás přes své oddělení neskutečně úkolovala, ale věděla, že budujeme dobrou věc. Po dvouleté usilovné práci se výuka plavání od září 2017 stala znovu povinnou součástí vzdělávání žáků základních škol. Tento výsledek jsme si na všech úrovních tvrdě odpracovali.

LN Výuka plavání byla nyní kvůli covidové pandemii na delší dobu ochromena. Neobáváte se možných následků?

Soubor doporučení pro školy a školská zařízení ve školním roce 2021/2022 hovoří zcela jasně. Ve spolupráci základních škol, plaveckých škol a provozovatelů bazénů zajistit povinnou výuku plavání pro všechny žáky. Tu, která nemohla být realizována v důsledku mimořádných opatření, nahradit, případně provést změnu školních vzdělávacích programů a přesunout ji na druhý stupeň ZŠ, pokud nemůže být uskutečněna na prvním stupni. Jsme si vědomi možných komplikací, ale po hlavě jdeme do práce. S pozdravem „Vodě zdar!“.

Autorka je spolupracovnice LN