Kdo nahradí technokraty
Přichází opět politická vláda, jen aby se shodla na svých „nových“řešeních
Střídání na vládních postech čekejme nejspíš až koncem roku, nicméně budeme svědky výměny principiální. V dosluhující vládě byli standardními politiky-straníky jen zástupci ČSSD, zatímco za ANO se objevovali „experti“, tedy lidé, které si vybral, nebo přesněji řečeno nějak sehnal Andrej Babiš. Se zhoršující se pověstí hnutí ANO to bylo stále těžší a o personální vyprahlosti tohoto uskupení se psalo mnohokrát. O čemsi vypovídá i to, že mnozí ministři dosluhující vlády nejsou straníky.
Budoucnost ministerstev je jasně politická a předběžný výčet kandidátů tomu rozhodně odpovídá. Samozřejmě nemůžeme v téhle zárodečné fázi jednání mluvit o složení vlády či konkrétních ministerských postech s nějakou jistotou, ale cosi se již rýsuje.
Manažera střídá akademik
Osoba premiéra prochází nejzásadnější proměnou. Zatímco Andrej Babiš je formován svou profesní kariérou jako bytostný manažer a milovník kontroly, který nejde pro drsnější výraz daleko, Petr Fiala je povahou kultivovaný akademik, který se musel naučit zvyšovat hlas až ve volební kampani. To vše může mluvit spíš ve prospěch premiéra odcházejícího, nicméně pan Fiala má zkušenosti jako rektor i ministr školství, tedy není bez praxe.
Na ministerské posty se někteří opoziční politici dlouho chystali, nebo alespoň dlouho vyhlašovali svůj zájem o ně. Předseda STAN Vít Rakušan patrně skončí v čele ministerstva vnitra, k čemuž se hrdě hlásil již před volbami, avšak že by se nějak výrazněji veřejně profiloval jako expert v téhle oblasti, nelze tvrdit. Nicméně jako starosta Kolína má též určité exekutivní zkušenosti a patrně má šanci obstát přinejmenším podobně jako odcházející Jan Hamáček. Petr Gazdík, také ze STAN, chce být ministrem školství a připravoval se na to.
Jiní, jako například Jan Skopeček z ODS, pravděpodobně ostrouhají, protože ve frontě na ministra financí stojí, daleko před Skopečkem, matador Zbyněk Stanjura. Spekuluje se též, že by Markéta Pekarová
mohla být předsedkyní sněmovny a tím by uvolnila místo pro pirátku Olgu Richterovou, ta se jeví jako osoba pro ministerstvo práce daleko vhodnější.
Existují ale resorty, kam se nikdo nehrne, třeba zdravotnictví. Toto ministerstvo bylo vždy mezi politiky oblíbené a zájemci se dali přehazovat vidlemi. Jenže covid tomu udělal přítrž, ministr zdravotnictví může být při další možné koronavirové vlně ze dne na den veřejným nepřítelem a přítěží své strany. Možná se funkce po Adamu Vojtěchovi ujme Vlastimil Válek z TOP 09, možná někdo jiný, ale závidět budoucímu ministrovi není co.
Jiným případem je ministerstvo kultury, to rozděluje málo peněz a pro „pořádného“politika není atraktivní, protože když se začne bouřit „kulturní fronta“, kouká z toho ostuda. V tomhle punktu volič rozhodl prozíravě a ve sněmovně se vyskytuje vhodný kandidát na tento post, je jím Roman Bělor, dlouholetý kulturní manažer a ředitel hudebního festivalu Pražské jaro. Vzhledem k tomu, že uspěl na kandidátní listině PirStanu, nemusel by ho přeskočit nějaký křupanský lokální politik (takových bylo už „na kultuře“několik) z kandidátní listiny konkurentů.
Ať už nastoupí do čela ministerstev známá jména, nebo úplní nováčci, nebudou to mít jednoduché, už jen pro nesourodost koalice. Představme si pirátku Olgu Richterovou, osobu nastavením blízkou spíš ČSSD než TOP 09, jak řídí resort práce a sociálních věcí ke spokojenosti rozpočtových a sociálních jestřábů z pravice. A také si uvědomme její možnosti, jak svou politiku obhajuje silou čtyř pirátských mandátů. Zní to hodně zvláštně.
Představme si pirátku Richterovou, blízkou spíš ČSSD než TOP 09, jak řídí resort práce ke spokojenosti
jestřábů z pravice
Některé změny se líbit nemusejí Též bude dobrodružné sledovat například vývoj na ministerstvu spravedlnosti, nikoli kvůli tomu, kdo bude ministr, ale jak vyřeší například zákon o státním zastupitelství. Kvůli němu se přeci několikrát demonstrovalo na Letenské pláni. Nicméně například občanští demokraté rozhodně neplanou pro myšlenku, aby byli státní zástupci absolutně mimo kontrolu vlády. Bude chtít tahle vláda otázku řešit, nebo ne? Uvidíme. Neméně pikantní bude vyhlašovaná snaha o zastavení dotací v zemědělství. V právním státě totiž nemůžete dotace sebrat jediné firmě jen proto, že patří někomu, kdo vám není sympatický. No a plošné zastavení dotací znamená plošný kolaps zemědělství. Ono se jinak plamenně mluví v opozici a jinak když máte za něco odpovědnost.
Je paradoxem, že hnutí ANO byly zároveň připisovány až ďábelské schopnosti v oblasti marketingu a PR a zároveň jsme se, nejen v období covidu, setkávali s chaosem a čirým amatérismem ze strany institucí státu v okamžiku, kdy měly něco vysvětlit obyvatelům. Třeba tohle může nová vláda změnit relativně snadno a rychle. Nebo také ne, dobrá komunikace není samozřejmost.
Střídání u moci je vždy osvěžující, přicházejí noví, neopotřebovaní lidé s čerstvým pohledem, neuvízlí v nějakém stereotypu. O budoucnosti mají nějakou představu a chtějí ji uskutečnit. Teď ještě aby vyhovovala alespoň částečně i těm, kteří vítěznou koalici nevolili.