Bondova milá má náš sestřih
Maďarská režisérka Ildikó Enyediová je mj. držitelkou Zlatého medvěda z Berlinale za film O těle a duši. Na přehlídku Be2Can do Prahy přijela představit svůj nový snímek Miloval jsem svou ženu, který se nyní hraje v českých kinech. V rozhovoru mluví i o tom, jaké to bylo dělit se o hereckou hvězdu s produkcí Jamese Bonda.
Adaptace románu Milána Füsta z roku 1942 líčí bolestný vztah zádumčivého holandského námořního kapitána Jakoba Störra a jeho nevyzpytatelné francouzské ženy Lizzy. Odehrává se v meziválečné Evropě, která ovšem tvoří pouze nevtíravou kulisu pro svérázně stylizované osobní drama lásky, žárlivosti a marné snahy o porozumění.
LN Román Miloval jsem svou ženu byl přeložený do více než 20 jazyků, česky vyšel v 70. a 80. letech. Jak jsou s ním obeznámeni současní Maďaři?
Je to jeden z těch románů, o kterých všichni vědí, ale dost málo lidí je skutečně četlo a někteří třeba skončili v polovině. A potom jsou takoví blázni jako já, kterým to dílo pořád připadá nesmírně bohaté, inspirativní a aktuální!
LN Přece jenom ale vzniklo už v první polovině 20. století, od té doby se ve společnosti a ve vztazích leccos změnilo. Jsou postavy ve filmu nahlíženy úplně stejně jako v knize?
Jsou tam určité změny, ale chtěla jsem zůstat věrná jejich podstatě. A zároveň jsem se chtěla jejich prostřednictvím zúčastnit současné debaty o tom, jak vzájemně komunikují muži a ženy, jak vlastně obecněji vůbec komunikujeme jedni s druhými. Román je jeden dlouhý monolog kapitána, zatímco ve filmu kapitána sledujeme, ale nejsme uvnitř jeho hlavy. Je to můj pohled na něj, ženský pohled někoho, kdo s empatií pozoruje velmi exotickou bytost – tradičního muže hluboce zakořeněného v tradiční mužské kultuře. Pozoruji ho a zkouším porozumět tomu, jak je pro něj obtížné pochopit jinou lidskou bytost.
LN Jak jste naložila s postavou jeho ženy Lizzy?
Ta je taky trošku jiná. S herečkou Léou Seydouxovou jsme ji chtěly ukázat jako více trojrozměrnou bytost. Naše Lizzy především očekává, že bude pochopena. To je něco velmi subtilního a těžko vyslovitelného, z vlastní zkušenosti vím, že když si o porozumění musíte říci, tak už je to vlastně ztracené. Zároveň má ale určitou vnitřní pevnost, která v knize není přítomná.
LN Změnila jste i způsob, jak se Jakob a Lizzy seznámí. Ve filmu se kapitán vsadí, že si vezme první ženu, která vejde do kavárny. A Lizzy na to přistoupí. To o nich říká něco dost významného...
Podstata je ale stejná jako v knize, i když tam se to nestane takhle v jeden moment. Pro mě bylo důležité ukázat dva lidi, kteří jsou velmi odlišní, ale mají společné to, že jsou oba hráči, a tím si vzájemně imponují.
LN Jde o výpravnou mezinárodní koprodukci, navíc dobový snímek. Bylo natáčení náročné? A jak do něj zasáhl covid?
Už můj první celovečerní film se natáčel ve třech zemích a šlo o dobový snímek, takže pro mě osobně nešlo o nic neznámého. Velká výzva to byla spíš pro producenty a koproducenty, aby dali dohromady všechno financování.
A fungovalo to výborně, všichni zúčastnění byli velmi čestní, spolehliví a vzájemně loajální lidé. Natáčení jsme díkybohu dokončili ještě před covidem. Určité komplikace přinesla pandemie až ve fázi postprodukce.
LN Hlavní ženskou představitelku Léu Seydouxovou jste sdíleli s produkcí bondovky Není čas zemřít. Jak to fungovalo?
Hodně jsme se snažili, abychom takovou hvězdu ve filmu měli, a hodně se snažila i Léa, aby se jako hvězda nechovala. Za to jsem jí vděčná. Ale i tak to bylo samozřejmě někdy náročné. Produkce Jamese Bonda byla nicméně překvapivě ohleduplná a vstřícná, nezneužívali svoji moc. Z toho je zřejmé, že jim Léa vysvětlila, že tohle je pro ni důležitý film. Takže například akceptovali, že má pro náš film ostříhané vlasy, aby to nemusela při každém natáčení složitě měnit. Byla to celkově vlastně velmi příjemná a milá zkušenost.
LN Co Léa Seydouxová vnesla do role Lizzy?
Příjemně mě překvapilo, že není jen ten typ, za jaký jsem ji původně považovala. Při osobním setkání mě tak nadchla, že jsem jí nabídla možnost předvést barvy, které v sobě má, ale zatím je neukázala a to je vždycky velice vzrušující perspektiva a pro herce mobilizující věc. Její přítomnost ve filmu je naprosto klíčová, když je na plátně, tak se zkrátka nemůžete dívat jinam. Dokáže hrát velmi tiše, nenápadnými gesty, která mohou mít různý výklad, a to je vlastně podstata našeho příběhu. Během zkoušek před natáčením jsme měly spoustu hezkých osobních konverzací, které nám pak umožnily Lizzinu přítomnost vyplnit velmi smysluplným tichem.
LN Jaké kvality vás přiměly angažovat Gijse Nabera do role kapitána?
Je to nesmírně charismatický herec, umí se skvěle vyjádřit jen změnami v očích, nepatrnými gesty říká celý příběh. Viděla jsem ho v krátkém filmu jednoho ze svých studentů. Hrál úplně odlišnou postavu, manipulativního pornoproducenta, ale viděla jsem jeho potenciál. Takže jsem ani nedělala žádný konkurz a rovnou jsem ho pro roli Jakoba oslovila.