Jak vytěsnit Zemana

Je těžké oddělit zdravotní otázky a sympatie

Má být prezident aspoň dočasně zbaven pravomocí? Je balvanem, který brání průběhu standardních procedur? Tato otázka se objevuje osm let, kdy je prezidentem Miloš Zeman. Jenže teď jde o zdravotní handicap, který by ji měl stavět do jiného světla. Oprostit ji od sympatií, antipatií či ideového nánosu vůbec a soustředit se na technikálie úřadu a jeho vykonávání. Jde to vůbec?

Zdravotní stav Zemana omezuje, ale hraje i v jeho prospěch. Kdokoliv navrhne rázný krok, ocitne se v podezření, že instrumentalizuje nemohoucnost jiného člověka, tudíž je nelida. Ale pokud jde o tyto konkrétní dny, má prezident na své straně i racionalitu. První pověření k sestavení vlády dává podle své interpretace výsledků voleb. A faktem je, že není jen jedna interpretace velící tvrdit, že vítězem i pilířem příští vlády je pouze koalice Spolu.

Že výsledky voleb podle počtu mandátů pro jednotlivé strany (ne pro koalice) nevyzdvihují běžné noviny, je jedna věc. Zato je snadno najdete třeba na Wikipedii: ANO 72, ODS 34, STAN 33… Vychází-li prezident z nich, pro leckoho je to provokativní, ba arogantní, ale není to nelegitimní. Ostatně kdyby se ODS rozhodla vytvořit koalici s ANO, nebyla by to vina prezidenta, ale nepevnosti koalice Spolu, že. Pak mohou úvahy o aktivaci článku 66 ústavy (zbavit prezidenta pravomocí), jež padly v Senátu, vyznít i trochu účelově. Systémové otázky by se mohly formulovat takto: Jaké problémy by nastaly, kdyby poslanci a senátoři prezidentovi kompetence odebrali?

Třeba ústavní právník Jan Kysela to vidí v rozhovoru pro Seznam Zprávy schůdně. Nová sněmovna by se shodla na svém předsedovi a ten by při střídání vlád prezidenta suploval. Těžko říci, zda by to tak vyšlo. Ale kdyby měl být prezident zneprávněn jen proto, aby první pokus o vládu získal ten správný kandidát, mohlo by to připomínat pokusy o impeachment dvou amerických prezidentů – Clintona a Trumpa. Hodně povyku, ale nakonec „skutek utek“.