Kaskadér francouzské politiky
Zemřel podnikatel a politik Bernard Tapie. Sympatický rošťák bez skrupulí připomínal hrdiny, jaké ztělesňoval Belmondo
Bernard Tapie, francouzská veřejná a politická osobnost, úspěšný i krachující podnikatel, ale také vykuk i skandalista, skonal první říjnovou neděli ve věku 78 let. Je obtížné vsadit tuto osobnost do jakékoliv, byť i široce definované kategorie lidského typu.
„Ambice, energie a nadšení spojované s jeho jménem byly zdrojem inspirace pro generace Francouzů,“připomněl prezident Emmanuel Macron v dopise adresovaném obyvatelům Marseille, města s Tapiem emotivně srostlém. Odchází v něm „tvář vítězství“, kaskadér a mistr obratů v mnoha řemeslech, jdoucích od obchodování přes politiku a sport až k herectví. Sympatický ho nedokázal uspokojit a zastavit. Byznysmen, který vlétl do mediálního nebe. Se svým televizním programem Ambitions na kanálu TF1 dosáhl toho, že uchvátil Françoise Mitterranda. Socialistický prezident, kterému v 80. letech došlo, jakou všemocnost může mít televize pouštějící na scénu kejklíře, se stal pro Tapieho politickým kmotrem a referencí.
Tapie zorganizoval vůbec první veřejnou diskusi na televizní obrazovce s vůdcem Front national Jean-Marie Le Penem, jehož názory byly do té doby pro většinu hlavních sdělovacích prostředků nepřijatelné, a jeho popularita dále stoupala k zenitu. Tam, kde byl Tapie, Francie vítězila. Tour de France s Bernardem Hinaultem, Liga mistrů s Olympique Marseille, nákup Adidasu. Z mediální hvězdy a podnikatele se stává „samuraj socialismu“, který smiřuje společnost a otupuje ideologické hrany. Silné a jedinečné pouto ho spojilo s prezidentem socialistou Mitterrandem. Aparát Socialistické strany to znepokojovalo. Tapie byl brán za vetřelce, který pronikl do uliček moci. Hlavou vrtala otázka, jak se mohl prezident, milovník literatury a svým způsobem intelektuál, ovlivněný atmosférou pařížské Latinské čtvrti, zamilovat do krále špinavých triků a přemetů bankovního světa.
Stratégové v prezidentském paláci na Elysejských polích ovšem usoudili, že s Tapiem na své straně mají v ruce něco jako „pozitivní populismus“, byť termín populismus nebyl ještě tak frekventovaný jako dnes. Stavěli svou představu proti názorům „populismu rozvratnému“krajní pravice.
Tapieho politická angažovanost měla i cynickou tvář. Během kampaně k parlamentním volbám v roce 1993 se kandidát Bernard Tapie tajně setkal se starým vůdcem FN Jean-Marie Le Penem. Domluvili se na chytře organizovaném, a dokonce i financovaném postupu k volebnímu výsledku, který by uspokojil obě strany. Z protivníků byli rázem spolupachatelé. Bernard Tapie byl zvolen a Bruno Mégret, Le Penův vnitrostranický nepřítel, v sousedním volebním obvodu poražen. Antilepenismus Bernarda Tapieho kráčel klikatými cestami. Jako kdyby chodili s Mitterrandem do stejné školy.
Intrikování v politice nebylo Tapiemu
opravdu cizí. Po jeho smrti to osobní vzpomínkou připomněl jeden komentátor francouzského rozhlasu: „V roce 1992 se konaly regionální volby. Bernard Tapie, patron Olympique Marseille, byl na čele kandidátky pro jihofrancouzský region. Pracoval jsem pro rádio RMC a Tapie mi nabídl možnost udělat exkluzivní rozhovor: ‚Dnes večer je zápas, přijď po skončení do šatny a můžeš si vyzpovídat Jean-Pierra Papina, má ke kampani co říct.‘ Bylo zřejmé, že fotbalová hvězda vyzve, aby se hlasovalo pro Tapieho. Předem jsem se poptal a zjistil, že Papin není zapsán v seznamu voličů. Večer sám v šatně s Tapiem a Papinem zaznamenávám slova fotbalisty, jak chválí zásluhy svého prezidenta klubu. Já na to: ‚A ty ho budeš taky volit? Ano? Ale jak budeš hlasovat? Nejsi zaregistrovaný, ale přitom vyzýváš, komu dát hlas.‘ Tapie je rozzuřený, přeruší rozhovor, vyrazí špílmachra z kabiny a nutí mě lichocením i výhrůžkami, abych záznam smazal. Podaří se mi uniknout. Když dorazím do redakce pyšný na svůj scoop, vedení rádia mi přikazuje, abych případ nezveřejňoval. Echo od Bernarda Tapieho, přítele šéfa rozhlasové stanice, mne předběhlo“.
Léta trvající soudní pře
Rošťák a velká huba, premiant všech výzev, do kterých šel, blufoval prohnaného socialistu Mitterranda. V Tapiem našel někdejší francouzský prezident užitečného ranaře, útočníka, který byl schopen bodovat z jakékoliv polohy. Mitterranda, politického lišáka, fascinovala povaha, na kterou sám neměl, a proto ji obdivoval. Tapie byl kamikadze, typ, který bral politiku jako rodeo, bombastický a bezohledný, než ho nakonec dopadla soudní patrola v případě peněžních machinací s bankou Crédit lyonnais.
Stratégové v Elysejském paláci usoudili, že s Tapiem na své straně mají v ruce něco jako „pozitivní
populismus“
Tapie a jeho prezident. Šéf Olympique Marseille Bernard Tapie (uprostřed) představuje hlavě státu Françoisi Mitterrandovi hráče svého klubu. Snímek je ze 30. dubna 1986.
Tapie byl králem všech terénů, nadaný všemi talenty včetně herectví, králem úspěchů, triků a okázalých vylomenin
Tapieho advokáti nešetřili chválou na dříče, který vytrvale hájil svoji čest v soudním sporu. Z původně osobní kauzy se stala během následně vyvolaného arbitrážního řízení státní záležitost, neboť do řešení původního sporu bylo vtaženo ministerstvo financí. Léta trvající soudní při, během níž se žalovaný přetahoval o svůj majetek, a tak spíše prohluboval své dluhy, než aby je umořoval, prožíval jako osobní křížovou cestu. Stavění své osoby na veřejný pranýř nesl hůře než porážku fotbalistů z Marseille ve finále Francouzského poháru.
Skonal po dlouhé nemoci několik dní před vynesením rozsudku. Skončilo tak soudní řízení, které ho sužovalo déle než deset let a které ho nakonec stejně nezbavilo nemalých finančních závazků. Odchodem na onen svět jako kdyby udělal dlouhý nos na své žalobce.
Tapie byl králem všech terénů, nadaný všemi talenty včetně herectví, králem úspěchů, triků a okázalých vylomenin. Kaskadér, stvořený pro Marseille, pro onu směs horlivosti a vychloubání – pro jedny protivnou a pro jiné naopak roztomile rozvernou –, tak typickou pro tamní lidi, společnost a místní svět.