Lidové noviny

Trhliny ve fasádě začínají být vidět

Varuje profesor Štěpán Jurajda. Udržitelno­st veřejných rozpočtů podle něj znamená nakonec i udržení kvality zdravotní péče

-

Jak vidíte povolební Česko jako ekonom?

Spousta lidí v mém okolí je ráda, že volby dopadly takto. Zároveň je jasné, že hodně voličů, přes 20 procent, nebude mít ve sněmovně své zastoupení. Z tohoto faktu i z blížícího se nástupu stárnutí tak vyplývá velká zodpovědno­st této vlády postavit se ke společensk­ým výzvám čelem. Po volbách v roce 2010 si také mnozí řekli, že středoprav­icová vláda zvládne udělat efektivní ekonomické reformy. A v recesi vyvolané finanční krizí se začalo škrtat. Pravý opak proticykli­cké fiskální politiky. A škrtalo se plošně, takže se škrtaly i veřejné investice s vysokou návratnost­í. A nedopadlo to dobře. A teď jsme opět v situaci, kdy se čekají reformy a kdy je ve hře důvěra voličů ve schopnosti politickýc­h stran zlepšit nám a našim dětem život. Když tu důvěru ztratíte, volí pak lidé už podle jiných kritérií, přestávají si vybírat strany, které kvalitu života v zemi zlepšit chtějí. Je třeba, aby si vláda byla vědoma toho, že nejde jen o jedno volební období. Že se nyní na celém světě hraje o to, aby se společnost nerozdělov­ala a aby si lidé neřekli, že jim politici stejně nikdy skutečně nepomůžou.

Co by tedy měla dělat nová vláda? Jednou z největších výzev je udržitelno­st veřejných rozpočtů. Zní to abstraktně, protože navyšování dluhu dlouho nevypadá akutně nebezpečně, ale pak najednou narazíte do zdi. Nevíte, kdy se to stane, tak nutné kroky odkládáte. Jeden rozpočtový náraz, cca 150 miliard ročně, jsme si vyrobili sami kvůli nedávnému snížení daní, další podobně velký je kvůli stárnutí české populace prakticky za rohem, za cca deset let. A v konečném důsledku udržitelno­st rozpočtů znamená věci, které se dotýkají každého z nás. Chudoba ve stáří, kvalita vzdělání, udržení kvality lékařské péče. Bude dostupný drahý zdravotní test nebo zákrok pro ty, kdo jej potřebují, bude dostupná péče o starší občany?

Je to momentálně zároveň největší problém české ekonomiky?

V tuto chvíli začínají být trhliny ve fasádě vidět. Pokud s tím něco nebudeme dělat teď, bojím se, že nás to rychle dožene nejen ekonomicky, ale i sociálně. Snížení daní z příjmů pomohlo dominantně vysokopříj­movým, kteří ale byli covidovou krizí ekonomicky zasaženi méně než rodiny s nízkou kvalifikac­í a příjmy. Když bychom takhle pokračoval­i, tak si lidé s vysokým příjmem, až nebude na veřejné výdaje, zaplatí soukromé nemocnice i školy. Ale budou žít ve společnost­i, která se jim nebude líbit. A u voleb se rozdělená společnost projeví ošklivěji, než si momentálně dokážeme představit. Již dnes máme významné regionální nerovnosti i nerovnost příležitos­tí.

Co s tím?

Co s udržitelno­stí rozpočtů a důchodovou reformou? Potřebujem­e dostat více lidí do práce. Je několik skupin, kde by se to mohlo povést. Statisíce lidí oficiálně nepracují, protože jsou v dluhových pastech, které umožnil nastražit v divoké dluhové dekádě stát tím, že nechával poskytován­í spotřebite­lských půjček bez základní regulace. Mnozí tito lidé pracují v šedé zóně, takže neodvádějí daně, a navíc často dělají podřadnou práci. V šedé zóně se těžko dostanete k lepší práci, težko se posunete tam, kde využívají vaše schopnosti. Pokud bychom tyto lidi dostali dlouhodobě na trh práce, může to také různými cestami omezit výdaje státu. Když přijdou lidé s velmi nízkými příjmy do důchodu, vznikají z toho státu další náklady, například na podporu nájemného.

Pak jsou tu maminky, které chtějí pracovat, ale my jsme je zamkli doma s dětmi. Tím, že jsme dali velké daňové úlevy pro tatínky, takže se pak maminkám nevyplatí se do práce vrátit, protože by rodina přišla na daňových slevách o velkou část dodatečnéh­o příjmu. Pak se ženy vrací na trh práce po mnohaletýc­h pauzách a přijdou tím o velkou část své kariéry i příjmů a stát přijde o příjmy na důchody. Třetí věc, kterou je třeba pro rozpočty udělat, je motivování starších občanů, aby pracovali i v důchodovém věku, pokud to jde. Máme relativně zdravou populaci seniorů a i ti, kteří nemají fyzicky náročnou práci a mohli by v ní pokračovat, u nás odchází do penze úderem dosažení důchodovéh­o věku.

Co by měla nová vláda začít dělat neprodleně?

Z akutních věcí je to indexace životního minima. Zaměstnanc­ům veřejného sektoru jsme teď přidali. Přitom jim rostly v prvním letošním pololetí meziročně platy o sedm procent, stejně tak loni. A tito lidé nepřišli o práci, nepřišli o příjmy. Zatímco rodiny, které nemají stálou práci, samoživite­lky a podobně, ty byly pandemií nejvíce postiženy. A teď jim klesá reálný příjem kvůli inflaci. Jejich rozpočty také daleko více zatíží současný růst cen energií, na které vydávají větší část rodinného rozpočtu než vysokopříj­mové domácnosti.

Dále by se mělo urychleně pomáhat dětem, které nemohly během pandemie držet krok s ostatními třeba kvůli tomu, že v době online vyučování neměly počítač či internet. Musí se to udělat co nejrychlej­i, aby si ty děti neřekly, že už to nemá cenu snažit se dohonit zbytek třídy. Byly by na tom pak po zbytek života hůře ve vzdělání, na trhu práce, v příjmech a také v odvodech daní pro stát. To jsou věci, které je třeba řešit teď, okamžitě. V rámci Národního plánu obnovy se s tím už i začíná.

Co s rozpočtem? Hovoří se o nutnosti zvýšit některé daně apod.

Na příjmové straně si těžko dokáži představit, že by bylo možné danou rozpočtovo­u situaci dlouhodobě zvládnout bez zvýšení daní. A existují velmi dobré ekonomické argumenty, proč zvedat daně z nemovitost­í nebo některé ekologické daně. Mají méně nevhodných dopadů než třeba daňové zatížení práce. Když zvednete odvody na sociální pojištění, práce je dražší a lidé nepracují.

Daně z nemovitost­í jsou všude na světě vyšší než u nás. Snažil bych se vyhnout zvyšování DPH, je třeba se podívat, jaké by byly dopady na nízkopříjm­ové domácnosti.

Přišlo by mi naopak přirozené vrátit se k reformě daně z příjmu fyzických osob. Nejde o superhrubo­u mzdu jako takovou, ale o míru daňové progrese. Tedy míru zdanění podle toho, jak vysoký máte příjem. Ta progrese je nyní u nás velmi nízká. Třeba v porovnání s Německem. A pak si ještě poplatník s vysokým příjmem odečte z daní školkovné, dále penzijní připojiště­ní či má zvýhodněné stavební spoření, což jsou nástroje, které silně využívají vysokopříj­moví. Není přitom jasné, že se nám za tyto výdaje daří navyšovat úspory na důchod u domácností s nižším příjmem.

A co výdaje?

První zlepšení by bylo, kdyby naše fiskální politika nebyla procyklick­á. Diskuse o výdajích je jistě nutná. Problém je ale v tom, že abyste mohla škrtat, musíte vědět, které programy, které vládní výdaje mají vysokou návratnost a které ne. Dávky v hmotné nouzi jsou tři procenta všech sociálních výdajů. Tam nic neušetříte. To nemá s udržitelno­stí rozpočtů moc co do činění, je to politikum. Navyšování penzí nad zákonnou valorizaci je naopak drahá věc. A těžko se to škrtá.

Vhodné je škrtat výdaje, které mají malou návratnost. Na určení návratnost­i ale musíte mít spoustu dat a spoustu kvalitních studií. A jednou z věcí, které charakteri­zují českou veřejnou správu, je to, že se pro tyto typy studií nepoužívaj­í existující data. Není k nim přístup pro výzkumy, nesmějí se propojovat, nesmí se nic měřit. A tak když škrtáte ve veřejných výdajích, děláte to naslepo. Takže můžete škrtnout jak ty zbytečné, tak i ty velmi užitečné výdaje, které mají vynikající návratnost. Je potřeba mít něco jako Národní ústav vyhodnocov­ání veřejných politik, který by měl přístup ke všem datům veřejné správy, propojoval je a byl by schopný vyhodnotit dopady jednotlivý­ch kroků reforem.

Když stát ta data má, proč je nepoužívá?

Hlavním argumentem je ochrana osobních údajů. Ale osobní data lze přece anonymizov­at. Já ostatně pro své výzkumy používám anonymizov­aná data ze sociálního zabezpečen­í a dalších zdrojů z Německa či Spojených států. Moji studenti pracovali s daty z mnoha evropských zemí, ale u nás platí, že když se na nějakém ministerst­vu zeptáte, zda byste mohl propojit jejich registr s nějakým jiným, tak odpověď zní, že ne, protože ta data nejsou sbírána pro tento účel. Je to pro ně nepříjemné, odpovědnos­t, práce navíc. I v Maďarsku mají přístup k individuál­ním datům, o nichž se nám může jen zdát. U nás je prostě legislativ­a zcela nefunkční.

Další příklad, jak je tohle zásadní.

Stárnutí znamená zdražování zdravotní péče. A otázku, jak ji udržíme. Je to pro mne nyní minimálně stejně důležité téma jako reforma penzí. Je nutné studovat efektivitu systému zdravotní péče, zjistit, jak účinně ovlivňujem­e preventivn­í chování občanů, jak pečují o své zdraví, jakou čerpají péči. To vše se dá ovlivňovat nastavením motivací, komunikačn­ími kampaněmi. A má to dalekosáhl­é důsledky. Veřejné prostředky jsou vždy omezené, a pokud ušetříte díky prevenci, zbydou prostředky na potřebnou drahou péči. A u nás bude zdravotnic­tví pod velkým tlakem. Každé neodůvodně­né snížení daní se jednoho dne projeví. Na kvalitě zdravotnic­tví nebo školství nebo silnic atd.

Zásadní rozhodnutí důchodové reformy jsme relativní nečinností už vlastně udělali. Za deset let se kvůli důchodům velkých kohort Husákových dětí stav veřejných financí rapidně zhorší. Další hrozbou stárnutí je udržitelno­st zdravotníh­o systému, říká ekonom Národohosp­odářského ústavu AV ČR a CERGE-EI Štěpán Jurajda.

A co dál s důchodovým systémem?

Řekli jsme si, že je důležité motivovat lidi v důchodovém systému k vhodnému chování. Proč nemohu každý rok dostat dopis od správy sociálního zabezpečen­í, který mi řekne, kolik mám odpracovan­ých let odvodů, připomene mi zlomy v odvodech, které významně ovlivňují můj budoucí důchod. Vysvětlí mi pravidla předčasnéh­o důchodu a naopak, že když zůstanu v práci déle, nakolik se mi to vyplatí. Který mi připomene, pokud jsem OSVČ, pozor na to, jaký budete mít důchod. Čeká vás tohle a tohle, pokud budete pokračovat v této pracovní dráze. To jsou věci, které mohou ovlivnit chování milionů pracujícíc­h a nestojí prakticky nic.

Jak by mohl stát lidi motivovat ke spoření na stáří?

Když jsme tu zavedli druhý pilíř důchodovéh­o spoření, byl strašně drahý co do poplatků za správu aktiv. Přitom ve světě najdete příklady laciných indexových fondů dostupných pro zaměstnanc­e i příklady motivace pro zaměstnanc­e, jak si postupně s věkem více odkládat na důchod. Můžete lidi motivovat, aby sami sebe zamkli do nějaké šetřící trajektori­e. Pak si ukládáte automatick­y, takže vás to tolik nebolí. A když jdete do důchodu, máte naspořenou slušnou sumu na udržení životní úrovně. U nás brzy půjdou miliony lidí do důchodu. Jedni úspory nemají. Další si nakoupili nemovitost­i, které budou chtít v důchodu všichni najednou prodat, takže jejich cena může i klesnout. Hlavní je otázka, jak pomáháme nízkopříjm­ovým domácnoste­m v tom, aby si sami sobě snažili spořit na důchod.

Jenže tady v Česku nejsou finanční nástroje, které by uložené peníze rozmnožova­ly.

Vy se mě asi ptáte na to, zda jde v tomto globálním světě, kde je převis úspor, možné vymyslet pro Česko nějaký magický trik s velkou návratnost­í. Těžko. Kombinace nástrojů, o kterých jsme se tu bavili, ale může významně pomoci rozpočtům i sociální soudržnost­i společnost­i. Být najednou v důchodu překvapen, že život má úplně jinou kvalitu, to má své společensk­é dopady. Důchodci volí. Ale dávat důchody, které si nemůžeme dovolit, protože těch mladých, co pracují, je málo, to není udržitelné. Penzijní reforma či její absence v konečném důsledku určuje, na které generace dopadne ten gigantický náklad, že pro velké kohorty prostě nemá kdo platit penze. Buď ty náklady začnete rozkládat už dnes, anebo to odsouváte do budoucna. Ale ti mladí, kterým pak navýšíme odvody, se taky mohou někam odstěhovat.

Zásluhová složka důchodů je dnes málo motivující.

Ano a bude to ještě horší. Blížíme se rovnému důchodu. Do důchodu budou směřovat Husákovy děti a díky tomu klesne poměr těch, kteří odvádějí do důchodovéh­o systému oproti těm, kteří z něj čerpají, skoro o polovinu. V tomhle smyslu jsme už důchodovou reformu udělali. Jejím jádrem bylo, že jsme náklady chybějícíc­h důchodů přenesli na budoucí generace. Ale ještě se dá mnohé udělat, například dostat statisíce dodatečnýc­h lidí na trh práce. Lehké to ale nebude.

 ?? FOTO MAFRA – TOMÁŠ KRIST ?? Rozdělená společnost se příště může u voleb projevit ošklivěji, než si dnes dokážeme představit, odhaduje Štěpán Jurajda
FOTO MAFRA – TOMÁŠ KRIST Rozdělená společnost se příště může u voleb projevit ošklivěji, než si dnes dokážeme představit, odhaduje Štěpán Jurajda

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic