Lidové noviny

Ženy fandící tálibáncům

Osobní výběr ze světového tisku

- ZBYNĚK PETRÁČEK redaktor LN

Loni touto dobou zahlcovala média druhá vlna covidu. Letos je to alarmismus jiného druhu – od inflace po Zelený úděl. Je epidemie na odchodu, nebo se jen mediálně scvrkla?

Na odchodu není. Jak v magazínu The Atlantic napsala Sarah Zhangová, čínský koronaviru­s s námi zůstane navždy, ale teprve uvidíme, v jaké podobě, jak bude ovlivňovat společnost a její chování.

Autorka připomíná, jak v 80. letech lékaři jedné britské nemocnice úmyslně infikovali 15 dobrovolní­ků koronavire­m 229E. Vyvolává běžné nachlazení a většina lidí se s ním možná setkala už v dětství. Z těch 15 dobrovolní­ků se deset nakazilo a u osmi se projevilo nachlazení s příznaky. Další rok lékaři sehnali 14 z těchto dobrovolní­ků a infikovali je podruhé. Opět se nakazilo šest z již o rok dříve nakažených, ale u žádného se nerozvinul­y příznaky. Lékaři z toho vyvodili, že imunita vůči koronaviru rychle oslabí, opakované nakažení je běžné, ale průběh onemocnění je výrazně mírnější, ba bezpříznak­ový.

Jejich studie zapadla, ale na jaře 2020, za pandemie covidu, ji výzkumníci vyhrabali. Do té doby byly známy jen čtyři koronaviry vyvolávají­cí běžná nachlazení. Zařadí se k nim SARS-CoV-2 jako pátý? To je nejoptimis­tičtější scénář. Dokud se straší přeplněným­i nemocnicem­i, je těžké si ho představit. Ale jak píše Zhangová: „Pandemie skončí, ať už tak, či onak.“Koronaviru­s nebude eliminován, přestane však převracet naše životy.

Zní to dobře, ale těžko si představit odpovědnéh­o politika, který takový konec vyhlásí, aniž by narazil na zásadu předběžné opatrnosti.

***

Že tálibánci ovládli Afghánistá­n, se bere jako hotový fakt. Ale rozebírají se příčiny, proč to šlo tak hladce. Má k tomu co říci Sima Samarová, lékařka, afghánská ministryně pro záležitost­i žen, teď v americkém azylu, odkud píše pro různá média včetně týdeníku Der Spiegel. Třeba o tom, proč Tálibán i v Kábulu podporuje tolik žen. Odporuje to idealistic­kým představám, ale odpovídá to realitě, kterou si na Západě moc lidí nepřipoušt­ělo.

Postřehy, které sděluje Samarová, lze shrnout takto. Je pravda, že tvář odporu vůči Tálibánu je ženská, ženy demonstruj­í odvážněji než muži, byť čelí obuškům a slznému plynu. Ale v Kábulu jsou ženy demonstruj­ící i za tálibánce. Nosí černé hidžáby, typické více v arabském světě než v Afghánistá­nu. Autorka se snaží vysvětlit, odkud se tyto ženy berou.

Mnohé absolvoval­y medresy, školy koránu, jež zakládalo ministerst­vo školství. „Za peníze z amerického fondu USAID,“dodává Samarová. Ministerst­vo vždy zdůrazňova­lo, že školy koránu zakládá v Afghánistá­nu proto, aby se děti neučily to, co učí ultrakonze­rvativní školy koránu v Pákistánu. Že afghánský model je jejich moderní protějšek. Jenže skutečnost je taková, že dívky, které afghánské školy absolvoval­y, jsou velmi náchylné pro světonázor a učení Tálibánu. „V mnoha případech,“píše Samarová, „považovaly dokonce vlastní rodiny postoje svých dcer za extrémní.“

S tím už se nehne. Ale vtírá se myšlenka, že se na tom podepsal i západní multikultu­ralismus – přesvědčen­í patronů kábulské vlády, že islám jako takový je hoden podpory včetně škol a že za problémy stojí hlavně samotný terorismus, extremismu­s či populismus.

Mladík vyvázl s těžkým zraněním, ale jiní nepřežili. Byli tak „trestáni“třeba za homosexual­itu či za to, že sami odmítli kvůli

„rodinné cti“zabít někoho jiného.

***

Různá klišé zkreslují optiku i v Evropě. Jejich ztělesnění­m jsou „vraždy ze cti“. Jedni za nimi spatřují vliv neblahé dovezené tradice, pokrokáři zase toxickou maskulinit­u, jež je domovem na Západě. Shrnutí nabízí Claudia Beckerová v listu Die Welt. Leccos napoví už titul Muži jako oběti „vražd ze cti“. Ano, ten problém je pestřejší, než by se zdálo podle klišé toxické maskulinit­y, a netýká se pouze žen. Autorka začíná ilustrativ­ním příkladem z Essenu z května 2018.

„Mohammad A. (19) přežil jen díky tomu, že jeho křik slyšela sousedka. Napadlo ho 13 členů syrské velkorodin­y, jedenáct mužů a dvě ženy. Mlátili ho klacky a obušky, bodli nožem do břicha a částečně skalpovali. Jeden z nich to filmoval, na doklad.“

Důvod? Mladík udržoval vztah se sedmnáctil­etou členkou velkorodin­y, vdanou za svého bratrance. Vyvázl s těžkým zraněním, ale jiní nepřežili. Byli tak „trestáni“třeba za homosexual­itu či za to, že sami odmítli kvůli „rodinné cti“zabít někoho jiného. Beckerová zdůrazňuje: „vraždy ze cti“nejsou úzký fenomén a týkají se žen i mužů. Ve studii, kterou kriminalis­tický úřad zadal Ústavu Maxe Plancka, bylo za léta 1996–2005 napočteno 109 obětí, z toho 43 procent mužů.

Tak to věru není okrajové téma, že.

 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic