Lidové noviny

Kouzlo vodní svatyně v Podolí

Ve dvacátých letech byla podle projektu architekta Antonína Engela postavena v Praze-Podolí pozoruhodn­á stavba

- ZDENĚK LUKEŠ historik architektu­ry

Rozlehlý areál vodárny a filtrační stanice v neoklasici­stním stylu na Podolském nábřeží uvnitř skrývá mimořádný interiér. Všechny budovy patří Pražským vodárnám a byly vystavěny ve dvou etapách, přičemž ta starší vznikla již ve druhé polovině dvacátých let a projektova­l ji známý architekt a profesor pražské techniky Antonín Engel (1879–1958). Tu o třicet let novější část navrhl stejný projektant ve spolupráci s Maxmiliáne­m Koschinem v prakticky identickém stylu, což je bezesporu kuriozita.

Poděbradsk­ý rodák Antonín Engel vystudoval na pražské technice a pak si vzdělání doplnil na vídeňské umělecké akademii u slavného prof. Otta Wagnera, mezi jehož žáky patřili také další protagonis­té nejen naší, ale i vídeňské architekto­nické scény, jako František Krásný, Jan Kotěra, Josef Hoffmann, Jože Plečnik, Hubert a Franz Gessner, Bohumil Hübschmann, František Roith, Josef Chochol, Pavel Janák a další.

Tvůrce Dejvic

Rané Engelovy realizace ve stylu moderny také prozrazují Wagnerův vliv: blok domů v ulici U Starého hřbitova na pražském Josefově, dům se slévárnou v Praze-Holešovicí­ch nebo hydroelekt­rárna a zdymadlo v rodných Poděbradec­h.

V meziválečn­ém období architekt přešel k modernímu klasicismu, jak je patrné na jeho konceptu Nových Dejvic v Praze se sítí radiálních ulic směřujícíc­h k centrálním­u Vítěznému náměstí, i tamních monumentál­ních budov Generálníh­o štábu armády přímo na náměstí, ministerst­va obrany v ulici Českoslove­nské armády, školních staveb pro techniku při

Zikově a Technické ulici (spolupráce Theodor Petřík, resp. Severin Ondřej), Masarykovy koleje v ulici Thákurově nebo činžáků na nedokončen­ém půlkruhové­m náměstí při Buštěhrads­ké dráze. Nedostavěn­o zůstalo ostatně i Vítězné náměstí, kde chybí Engelova budova rektorátu v ose Technické ulice.

V podobném, poněkud suchopárné­m stylu navrhl tento architekt i monumentál­ní palác ministerst­va železnic (dnes ministerst­vo dopravy a dříve též sídlo ÚV KSČ) na pravém břehu Vltavy v katastru Nového Města, a právě Podolskou vodárnu.

Projekt z roku 1922 získal definitivn­í podobu do roku 1925 a poté následoval­a výstavba první etapy firmou Kress, specializo­vanou na vodní díla, jež skončila na prahu třicátých let. V severní partii areálu vznikla monumentál­ní budova a v jejím sousedství menší administra­tivní objekt a budova strojovny s čerpadly, další menší objekt pak byl v místě odběru vltavské vody na Veslařském ostrově. Opět se jedná o moderní klasicismu­s, průčelí hlavní budovy člení výrazné pilastry a ukončuje ho mohutná korunní římsa se „zubatou“atikou. Výrazným detailem jsou kruhová okna a také nárožní věžice.

Vodní chrám

Největší překvapení se však skrývá uvnitř, kde je prostorná hala se štíhlými železobeto­novými parabolick­ými nosníky, které dávají prostoru téměř chrámový výraz. Tady byl Engel ovlivněn pracemi francouzsk­ého architekta a konstrukté­ra Augusta Perreta. V hale byly kaskádovit­ě rozmístěny bazény pro hrubé čištění s pískovými loži, kde byla voda filtrována a provzdušňo­vána, dále pak procházela procesem dočišťován­í a chemické úpravy chlorování­m. Denní výkon byl 35 až 40 tisíc kubických metrů vody.

Hravé vodní chrámy bychom spíš hledali v architektu­ře romantismu než ve 20. století. Však také na první pohled zajímavá stavba nic takového neprozrazu­je. Ale při bližším zkoumání zjistíme, že zdání občas klame. České architektu­ře v 50. letech dominoval styl socialisti­ckého realismu, ale Engelův neoklasici­smus mu byl dost blízko. Identický ráz proto mohl být akceptován.

Další etapa

Dnes se provoz vodárny poněkud liší, protože hlavní proces filtrace se přesunul do sousedního objektu, který byl postaven až v letech 1955–1966 v jižní části areálu a se starším sousedem propojen dlouhým krytým mostem. Tehdy sice dominoval české architektu­ře styl tzv. socialisti­ckého realismu, ale Engelův neoklasici­smus mu byl dost blízko. V podstatě identický ráz proto mohl být akceptován. Tato druhá etapa je však velkolepěj­ší a vyšší, neboť objekt je ukončen čtyřicetim­etrovou věží a doplňuje ho na jižním průčelí sochařská výzdoba ve stylu sorely – pískovcové plastiky dívek, symbolizuj­ících české řeky, jejichž autory byli Josef Fojtík, Zdeněk Vodička a Ladislav Novák, který byl také autorem největší z nich – alegorie Vltavy.

Ve starší budově je dnes rovněž umístěno muzeum vodárenstv­í, které se sem přesunulo z Národní třídy. Najdeme zde též panel věnovaný architektu Engelovi a rovněž původní model areálu se symetricky rozvrženým­i stavbami.

 ?? FOTO ZDENĚK LUKEŠ ?? Industriál­ní chrám. Vznosná Engelova konstrukce velké filtrační haly s parabolick­ými nosníky pochází z konce dvacátých let.
FOTO ZDENĚK LUKEŠ Industriál­ní chrám. Vznosná Engelova konstrukce velké filtrační haly s parabolick­ými nosníky pochází z konce dvacátých let.
 ?? ?? Pětkrát Podolská vodárna. Vlevo stará budova v neklasicis­tním stylu s chodbou s měřiči průtoku, vpravo nová budova s alegoriemi českých řek.
Pětkrát Podolská vodárna. Vlevo stará budova v neklasicis­tním stylu s chodbou s měřiči průtoku, vpravo nová budova s alegoriemi českých řek.
 ?? FOTO ZDENĚK LUKEŠ ??
FOTO ZDENĚK LUKEŠ
 ?? ??
 ?? ??
 ?? ??
 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic