„Moje ctěná přítelkyně“
Turecký prezident věděl, že se na německou kancléřku může spolehnout. I když ji často zahrnoval kritikou
Končící německá kancléřka Angela Merkelová se postupně loučí s úřadem, který zastávala 16 let. Během neoficiálního rozlučkového turné zavítala o víkendu i do Turecka.
Za dobu svého působení v čele vlády se snad s výjimkou ruské hlavy státu Vladimira Putina nepotýkala s nikým tak často, jako se současným tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. Když v roce 2005 nastupovala, byl Erdogan již dva roky premiérem.
Merkelová zpravidla přistupovala k jeho proměnlivým náladám s nadhledem. Jednak s vědomím, že Turecko je důležitým partnerem Evropanů při zadržování ilegální migrace. Zároveň nezapomínala, že v Německu žije zhruba třímilionová turecká komunita, jež mnohdy cítí daleko větší spřízněnost se zemí předků a Erdoganem než s Německem a jeho představiteli.
Byly doby, kdy Erdogan Německu a jmenovitě Merkelové spílal do „nacistických metod“, jindy zase šéfku německé vlády zahrnoval komplimenty. Tak tomu bylo i v sobotu, kdy ji oslovoval „moje ctěná přítelkyně“.
Prohlásil také, že vztahy Německa a Turecka by prý byly zcela určitě lepší, pokud by křesťanskodemokratická strana německé kancléřky vládla sama. „My ale nemáme v úmyslu zavádět prezidentský systém,“odvětila na to suše Merkelová. Narážela tím na skutečnost, že Erdogan nechal před lety změnit ústavu, aby měl jako prezident k dispozici rozsáhlé pravomoci.
Podobně jako v nedávné minulosti patřila i tentokrát k hlavním tématům jejich rozhovorů otázka ilegální migrace do Evropské unie. Od chvíle, kdy sedmadvacítka uzavřela v roce 2016 dohodu s Tureckem, na níž se Merkelová výrazně podílela, hraje Ankara klíčovou roli při zadržování běženců, kteří chtějí do EU.
V současné době se nachází na tureckém území okolo čtyř milionů uprchlíků. Za to, že se o ně Ankara bude starat a bránit jim v odchodu do Evropy, dostala přislíbeno šest miliard eur, které jsou uvolňovány postupně.
Již koncem příštího týdne by měli lídři členských států Unie rozhodnout o převodu další části této sumy, jež má sloužit ke zlepšení životních podmínek běženců na tureckém území. Merkelová při setkání s tureckým prezidentem vyjádřila názor, že Unie měla Turecku pomáhat i nad rámec toho, co už bylo dohodnuto.
Avšak z pohledu turecké strany členské státy EU stále ještě nesplnily všechny závazky. Součástí uprchlické dohody je totiž i příslib prohloubení celní unie a liberalizace vízového režimu mezi sedmadvacítkou a Tureckem.
Uprchlická otázka je citlivá i pro Erdogana. Mezi jeho spoluobčany roste nevraživost vůči milionům syrských utečenců, kteří jsou považováni za nevítané konkurenty na trhu práce. Proto se vláda v Ankaře nedávno rozhodla k výstavbě zdi na hranici s Íránem, a to s cílem zabránit příchodu dalších potenciálních běženců z Afghánistánu. Turecko je navíc ve špatné hospodářské situaci, již doprovází klesající hodnota turecké liry.
Erdogana nikdy moc nekritizovala
Na straně druhé ale Erdogan věděl, co mohl od Merkelové očekávat. Německá kancléřka v minulosti málokdy otevřeně kritizovala prezidentův autoritativní styl vládnutí, který je doprovázen porušováním lidských práv či trestním stíháním nepohodlných opozičních politiků.
Když v roce 2016 zveřejnil německý komik Jan Böhmermann satirickou a místy i vulgární rýmovačku o Erdoganovi, Merkelová souhlasila s jeho trestním stíháním, k němuž dali popud Erdoganovi právníci. Odvolávali se přitom na prakticky nevyužívaný paragraf trestního zákoníku „o urážce orgánů a představitelů zahraničních států“. Později ovšem kancléřka svůj dřívější postoj označila za chybu. Její vláda následně příslušnou pasáž zrušila.
Podle údajů ministerstva zahraničních věcí v Berlíně je v současné době v tureckých věznicích zhruba pět desítek německých státních občanů, kteří jsou obviněni z „terorismu“. V mnoha případech to souvisí s tím, že byli v kontaktu s kurdskými organizacemi, včetně těch, jež poskytují humanitární pomoc. Vláda v Ankaře ovšem považuje i takovéto aktivity za nebezpečí pro územní celistvost státu, a proto je označuje jako teroristické.
„Máme občas velmi odlišné pohledy, co bývá označováno jako projev terorismu,“konstatovala Merkelová po sobotním setkání s Erdoganem.
Naopak nová německá vláda, v níž budou mít klíčové zastoupení Zelení, už zřejmě takto vstřícná nebude. Právě Zelení, v jejichž řadách působí řada politiků s tureckými kořeny, patřili odjakživa k největším kritikům politiky současného prezidenta.
Budou pravděpodobně reagovat také daleko rozhodněji, pokud půjde o snahy turecké vlády mobilizovat příslušníky turecké komunity v Německu pro vlastní vnitropolitické cíle. V minulosti se tam například snažili pořádat předvolební shromáždění a nabádat místní Turky, aby v referendu o změně ústavy i v následných volbách podpořili Erdogana.