Bude ze sněmovny druhý Senát?
Náš svět nejsou jen Teplice a Telč
Česká politika – a Poslanecká sněmovna zejména – se každých pár let významně mění. Po roce 2006 se zdálo, že malé strany zmizí v zapomnění a republiku si bude nadále rozdělovat ODS a ČSSD. Po zemětřesení v roce 2013 a volbách roku 2017 se zase zdálo, že čas těchto dvou velkých stran, které dominovaly společenské transformaci po roce 1989, je u konce – poslední roky vládly průzkumům i volbám nově vzniklé, velmi netradiční subjekty: ANO a Piráti. Současná sněmovna – ačkoli velmi špatně reprezentuje politické preference společnosti – pak oživila takřka „mimoparlamentní“strany KDU a TOP 09, přinesla do politiky opět většinu nováčků a jejím nejsilnějším rysem může být regionalita: ohromující počet komunálních politiků, kteří ze svých obcí náhle skočili do celostátní politiky. Tento proces může dolní komoru výrazně oživit, ale má svá velká rizika.
Výhody příchodu nové, komunální krve jsou očividné. Starostům nehrozí, že by žili v malostranském skleníku a netušili, jak myslí normální člověk. Starosta (používejme starostenský titul jako synonymum pro jakéhokoli lokálního zastupitele) se se svými lidmi setkává denně v práci, v hospodě a trable řeší i na nedělní vycházce. Svým způsobem je typickým zástupcem lidu, jaké mají ve svých parlamentech země s většinovými volebními systémy. Lze důvodně předpokládat – nejen z teorie, ale i na základě dvanácti let působení Starostů v celostátní politice –, že takové poslankyně a poslanci se nebudou dogmaticky držet ideových pouček a budou tíhnout k pragmatickým řešením. Což je podle všeho i důvod, proč jich máme v parlamentu tolik, a nejen na kandidátce STAN.
Tento pragmatický a lokální akcent má svá nebezpečná úskalí. Vedení státu znamená nejen, s prominutím, opravovat chodníky a sehnat peníze na opravu školní střechy, ale také řešit úplně jiné otázky. Jak má vypadat naše školství v novém tisíciletí? Jak balancovat zahraniční politiku mezi Bruselem, Washingtonem a Berlínem? Kam napřít síly při modernizaci armády? Jak řešit jmenování ústavních soudců a členů bankovní rady ČNB? Co si počít s vysokou inflací? A tady narážíme na hlavní limity lokálního managementu: pro fungování státu potřebujeme nejen učitele a manažery, ale i ženy a muže s globálním rozhledem. Právníky a experty na mezinárodní vztahy, sociology, teoretiky... Lidi možná nepříliš zdatné v žádostech o dotace, ale o to kompetentnější v ústavněprávních otázkách.
Nejde tady o žádné falešné, z prstu vycucané obavy. Tento problém už dlouhodobě řeší Senát, který je lokálně ukotven jaksi z podstaty. Osmdesát jedna volebních obvodů vede od počátku k tomu, že do horní komory nastupují politici s lokální popularitou (a není náhodu, že klub STAN je dlouhodobě jeden z nejsilnějších). Jenže právě Senát se dlouhodobě potýká s nedostatkem členů expertně kompetentních v otázkách mezinárodních, bezpečnostních či třeba právě ústavněprávních. Komora moudrých se proměnila v komoru praktiků, v jejímž čele vystřídal starostu Teplic starosta Telče.
A pokud poslanci jako Petr Fiala, Ivan Bartoš, Marek Benda, Olga Richterová či Jana Černochová zamíří do vládních křesel, bude sněmovna prakticky vydaná na milost a nemilost schopným, leč mentálně lokálním praktikům.
Pro fungování státu potřebujeme nejen učitele, manažery a starosty, ale i ženy a muže s globálním
rozhledem. Lidi možná nepříliš zdatné v žádostech o dotace,
ale o to kompetentnější v ústavněprávních
otázkách.