Pohodlný život básníkův

Předvolební ruch a má zpolitizovanost zavinily, že jsem přehlédl sté výročí narození milovaného básníka. Naštěstí mě pan Karel Lojka, občan Mělníka a můj dobrý známý, upozornil na svůj článek na Facebooku, kde připomněl, že se Oldřich Wenzl narodil 3. října 1921 jako syn mělnického advokáta, maturoval na místním reálném gymnáziu a v roce 1948 získal doktorát práv.

Za války se sblížil se surrealisty Jindřichem Štyrským, Toyen a Jindřichem Heislerem a po válce se stal členem skupiny Ra, v níž se shromáždili příslušníci mladší surrealistické generace: spisovatelé a básníci Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Karel Hynek, Vratislav Effenberger; výtvarníci Václav Zykmund, Josef Istler, Bohdan Lacina, Václav Tikal a fotografové Miloš Koreček a Vilém Reichmann. Spřátelil se zejména s Ludvíkem Kunderou, s nímž do konce života korespondoval a který se staral o jeho básnický odkaz.

Oldřich Wenzl publikoval v řadě dobových časopisů. Prvotinu Yehudi Menuhin chystala v roce 1947 edice Ra, ale směla vyjít až v roce 1964. Další sbírky Hřích ublížit (1966), Veliký požár (1968), posmrtné sbírky Lento (1971), Veškerá poezie (1982) a Pohodlný život (1990) přinesly verše plné osobité fantazie a skvělého humoru včetně jeho černé odrůdy. Obsáhl jím jako básník celý svět, a proto si jeho tvorbu oblíbili vyhranění divadelníci. Radim Vašinka jí zasvětil dva pořady svého divadla.

Navzdory tomu Wenzlovo dílo propadá zapomnění. Čtu si v něm věrně a jeho vesele groteskní báseň Otec Kozoroh a jeho syn plukovník carské gardy mi pomáhá překonat smutné pomyšlení, že její autor zemřel předčasně 7. srpna 1969, upoután předtím dlouhá léta s roztroušenou sklerózou na nemocniční lůžko. Své básně zapisoval s velkými obtížemi nebo diktoval.