Očkování a svoboda
Když se každý rozhoduje sám, musí nést následky
Rozjezd další vlny epidemie nového koronaviru by bylo možné zmírnit větší proočkovaností. Zároveň by se snížil počet obětí nemoci. Třeba zavedením povinného očkování nebo alespoň větším tlakem na lidi, aby se nechali očkovat. Část odpůrců vakcinace ale argumentuje tím, že by šlo o omezení osobní svobody a tu je třeba chránit.
Mají pravdu. Svoboda jednotlivce je nadmíru důležitá. Podívejme se ale na to, co znamená absolutní aplikace této myšlenky. Předpokládejme, že se každý může svobodně rozhodnout, zda se dá či nedá očkovat a nechme v tomto myšlenkovém experimentu stranou ty, kteří se tak rozhodnout nemohou.
Očkování snižuje pravděpodobnost závažného onemocnění a i přenosu nemoci. Neočkovaní mají větší pravděpodobnost, že se ocitnou v nemocnici a zemřou. Je to jejich věc. Stát by je ale neměl kvůli tomu omezovat, a to ani v případě pobytu s jinými lidmi ve veřejných prostorech, ať už jde o náměstí či metro. Nebo je nutit k testování na koronavirus. Na druhou stranu tu pak bezpochyby existuje i svoboda pro majitele či uživatele soukromého prostoru zakázat pobyt neočkovaných. Protože nevakcinovaní představují vyšší riziko nákazy. Restauratér je nemusí pustit do svého podniku, majitel či provozovatel školy do své budovy. Zaměstnavatelé mají právo nevpustit je do práce, nenajímat je, a dokonce je vyhodit. Vyšší riziko nákazy totiž hrozí uzavřením firmy, a tím i ztrátou tržeb a zisku.
Většina odpůrců povinného očkování to ale není ochotna přijmout. Naopak kritizují třeba firmy Google či Facebook za požadování vakcinace u svých zaměstnanců. Přitom jde o aplikaci stejného principu svobody, jakého se dovolávají. Nehledě na to, že odpůrci očkování se často dovolávají i spravedlnosti, a tak by měli spravedlivě platit víc na zdravotním pojištění, aby to vyvážilo vyšší riziko jejich onemocnění. V případě kvůli covidu přecpaných nemocnic by se měli dostat na lůžko až jako poslední. I za cenu toho, že zemřou. Jenže něco tak krutého těžko někdo soudný schválí.