Šlo to v Paříži, tak proč ne v Praze?
Články Jany Machalické čítám s velkým potěšením a většinou s nimi bez výhrady souhlasím. Její článek Pražané mají nárok na svá auta (LN 5. 10.) ve mně ale vzbudil rozpaky. S určitými postřehy jistě souzním, třeba když autorka kritizuje, že po celém městě stojí kolony aut. Nesouhlasím však s její analýzou a identifikací příčin dopravních zácp. Některé své argumenty paní Machalická sama vyvrací. Například na otázku, proč by v Praze nemohla fungovat malá nebo sdílená vozidla, si sama o něco níže odpovídá, když konstatuje, že značnou část kolon ve městě tvoří auta zvící rozměru malého autobusu a obsazená pouze řidičem.
Takovým malým černým autobusem, který spíše než dopravní prostředek pro živé lidi připomínal pohřební auto pro nebožtíky nadměrných velikostí, přijel před rokem soused na garážové stání vedle mého. K jeho smůle všechna stání v naší hromadné garáži jsou dimenzovaná pro normální osobní automobil. Protože soused byl sám jaksi nadměrečný, hlavně do šířky, ale byl ještě živý, takže se nehodilo jej vykládat na nosítkách zadní částí vozu, pokoušel se vyvalit se dveřmi, což se mu při jeho tloušťce pochopitelně nemohlo podařit. Sebekriticky přiznávám, že jsem se při jeho marných pokusech o výstup docela bavil, i když jsem současně trnul, že mi otluče nově nastříkané dveře mého vlastního automobilu. Nakonec soused vystupování vzdal, z místa zase vycouval a kamsi odjel; od té doby jsem ho již neviděl a do jeho bytu se nastěhoval někdo jiný. Nadměrný pán si patrně uvědomil, že s majiteli takhle velkých vehiklů se při plánování Prahy nepočítalo. Abych upřesnil: hovoříme o dejvické rezidenci vystavěné před deseti lety.
Praha středověká byla plánována pro pohyb pěšky nebo koňmo a nepřipadá mi tedy od paní Machalické logické očekávat, že centrem Prahy, vybudovaným na středověkém půdorysu, budou projíždět desetitisíce automobilů.
Vraťme centrum chodcům
Jana Machalická vyčítá magistrátu „humpoláckou snahu přinutit obyvatele, aby dali přednost kolům, chůzi nebo hromadné dopravě“. Jelikož jsem napůl Pražan a napůl Pařížan (v Paříži jsem strávil 35 let), nemohu si nevzpomenout, jak beznadějně se centrum Paříže ještě v polovině 90. let topilo v záplavě aut a zalykalo se výfukovými plyny, a jak rafinovaná a trpělivá snaha, kterou vyvinuli tři poslední starostové, Jean Tiberi (republikán, 1995–2001), Bertrand Delanoë (socialista, 2001–2014) a Anne Hidalgová (socialistka, od r. 2014), aby omezili automobilovou dopravu, proměnila střed města k nepoznání. A rozhodně k lepšímu. Například bulvár Saint-Germain, po němž jsem denně chodil do práce, měl v 90. letech pět jízdních pruhů a centrální křižovatka s rue de Rennes byl neuralgický bod s neustálou zácpou, kde se nedalo dýchat a kde přecházení bylo nebezpečné, i když chodec šel na zelenou. Dnes má tentýž bulvár již jen tři jízdní pruhy, vpravo je široký pás pro autobusy a kola. Ty tři pruhy jsou dnes mnohem méně frekventované, než byl tehdy každý z pěti pruhů, Francouzi centrem prostě přestali jezdit. Chodníky jsou širší a jízdní pruhy užší, stejně jak to (vyčítavě) popisuje paní Machalická pro Prahu. Prostředky, které tři jmenovaní starostové použili, byly podobné těm, jež se snaží současně aplikovat pražský magistrát: drastická omezení (byť prováděná postupně, během více než dvou dekád) jízdního prostoru pro automobily, zavádění jednosměrných ulic znemožňujících využití centra jako průjezdové trasy, zvýhodňování tramvají, autobusů, cyklistů a chodců, a (obzvlášť v poslední době) omezení rychlosti. Starostové Paříže se zkrátka snaží vrátit centrum chodcům a pohodová atmosféra, která se do města takto vrací, je z mého pohledu naprosto přesvědčivým výsledkem.
V čem je tedy rozdíl? Proč se centrum Paříže provzdušnilo, zatímco střed Prahy se dusí v automobilových zácpách? Byla opatření pařížské vlády méně „humpolácká“než ta pražského magistrátu? Nikoliv.
JIŘÍ KOZELKA vysokoškolský profesor působící v Paříži a v Brně
Zabednění Pražáci
Opatření nejsou humpolácká ani tam, ani zde. Je mi líto, že to jako rodilý Pražan musím přiznat, ale pražští řidiči jsou mnohonásobně zabedněnější než pařížští. Pařížané si jednoduše uvědomili, že jízdou autem ztrácejí čas, a přešli na hromadnou dopravu. Zato Pražané budou radši dále popojíždět v kolonách aut, než aby zvedli svou ctěnou zadní část a nastoupili do metra. A to pražská hromadná doprava prosím funguje – klobouk dolů! – podstatně lépe než pařížská.
Netvrdím samozřejmě, že pařížská dopravní politika se skládá pouze z represivních opatření. Pařížská radnice také buduje v centru podzemní parkoviště, ta lze ovšem hloubit jen na některých místech a jejich konstrukce je nesmírně drahá. Do určité míry je tak možno obyvatelům centra dát k dispozici parkování pro jejich automobil. Ovšem žádat od magistrátu, aby reagoval na současnou módu obrovských aut a zajistil pro každého obyvatele Prahy parkování na minibus, by bylo absurdní. Jestli někdo chce chovat slepice či koně, nebude se asi stěhovat do velkoměsta. Stejně tak by se do středu města neměli stěhovat lidé, kteří potřebují zaparkovat útočný tank nebo pohřební mercedes.