Nejobávanější nemoc včel
Vpřírodě se uplatňuje řada způsobů obživy. Zelené rostliny dokážou využívat sluneční energii, což živočichové nedovedou. Tím pádem musí konzumovat organické molekuly v podobě rostlin (býložravci) nebo zvířat. Živočišnou potravu si buď uloví (dravci), nebo spořádají zbytky mrtvých zvířat (mrchožrouti). Ale jsou i parazité, kteří se živí po způsobu upírů na živém hostiteli. Mezi takové patří velký parazitický roztoč Varroa destructor žijící na včelách medonosných a zejména na jejich kuklách.
Invaze tohoto roztoče je nedávná záležitost. Původně žil roztoč varroa ve východní Asii na jiném hostiteli, včele východní (Apis cerana). S touto včelou je roztoč už odnepaměti a nepřemnoží se tak, aby svého hostitele zásadněji poškozoval. Tato rovnováha ale přestala platit, když lidé dovezli do jihovýchodní Asie evropské včely s vidinou vyšších výnosů medu a větších zisků. Parazitický roztoč varroa přeskočil z původního hostitele, včely východní, též na nového, na introdukovanou včelu medonosnou. Tento hostitel mu vyhovuje daleko lépe. Ke svému rozmnožování využívá parazit nejenom méně početný a sezonní trubčí plod, jako to dělal původně v hnízdech včely východní, ale celoročně i plod dělničí. Tím pádem se za tři roky od napadení včelstva parazité rozmnoží v takové míře, že nezůstanou žádné zdravé včely a včelstvo zkolabuje. Tento stav označujeme podle původce jako varroázu včel.
Jak se včelstvo nakazí? Roztoči sami nelétají, ale cestují na včelách jako černí pasažéři. Většina včel se vrátí z pastvy zpět do svého úlu, ale nějaké procento včel při návratu zabloudí a vlezou do cizího úlu. Tam přenesený roztoč, je to vždy oplozená samička, opustí svoji včelí nositelku, vyhledá vhodnou buňku plodu, kde zplodí potomstvo. Roztoči se živí tělními tekutinami a tkáněmi včelích kukel i dospělých včel, které tak oslabují, a navíc infikují řadou virových onemocnění. Podobně jako komáři přenášejí malárii nebo klíšťata boreliózu, přenášejí roztoči varroa virové paralýzy a zejména virus způsobující deformaci křídel. Je jasné, že takto poškozené včely přestanou vykonávat své poslání ve včelstvu. Je narušen přínos potravy, ale i domácí práce, jako topení a péče o potomstvo, a když včelstvo nedokáže obměňovat včely odcházející, slábne, až nakonec uhyne. Často se nemocné včely před smrtí z úlu samy vytratí, aby nepřidělávaly těm ostatním práci, takže včelařovi zůstanou prázdné úly. Ten pak doslova ve smyslu lidového pořekadla kouká, jako kdyby mu uletěly včely.
Škoda, která tím nastane, je nemalá. Včelař přichází o včelstvo a jeho produkty, v krajině chybí opylovači a zbloudilé nemocné včely roznášejí parazity do okolních včelstev. Nákaza se projevuje ve vlnách, pozorujeme takzvaný dominový efekt.
Včely samy se nedovedou tomuto parazitu ubránit. Vzhledem k tomu, že nákaza je v Evropě teprve 60 let, rovnováha mezi parazitem a hostitelem ještě vytvořena není a v dohledné době ani nebude. V našich podmínkách je nezbytné, aby včelař pomohl včelám roztoče zredukovat, tak jako chovatel pomáhá svým psům a kočkám od blech a klíšťat. Podobně jako dáváme našim chlupatým mazlíčkům obojky napuštěné veterinárním přípravkem, máme i pro včely několik takových léčiv. Je nutné používat jen takové způsoby tlumení varroázy, které jsou bezpečné pro včely, chovatele i životní prostředí. Hlavně se dbá na to, aby se zbytky léčiv nedostaly do medu a ostatních včelích produktů.
Je velmi důležité, aby chovatelé nebezpečí varroázy nepodceňovali. Celý rok se musí o včelstva starat a intenzitu napadení odhadovat podle roztočů spadaných na dno úlu. Přesnější je monitoring varroázy pomocí moučkového cukru, kterým se posype vzorek asi 500 včel odebraných ze včelstva do malého kbelíčku. Roztoči se pustí včel a v cukru je pak spočítáme. Jsou-li jich ve vzorku desítky, pak je třeba léčit.
Osvětová rubrika LN o včelách vychází ve spolupráci s Českým svazem včelařů a za pomoci podniku Vojenské lesy a statky.
Případné reakce posílejte na adresu istvan.leko@lidovky.cz