Kam zmizel džihád a šaría?
Národy s koloniální (a – přiznejme si – i genocidní) historií jsou v současnosti extrémně citlivé na jakékoli přivlastňování rysů cizích kultur. Dnes je mnohem přijatelnější přijít na maškarní party nahý než v indiánské čelence. Tak jak to, že Hollywoodu prošlo okaté přivlastňování si pojmů arabské a vlastně celé islámské kultury? Ve skutečnosti je příběh ještě paradoxnější: filmaři museli na přání Herbertových dědiců (a asi i amerických nálad) ubírat „favorizování muslimů“. Vesmírné vítězství džihádu a vláda šaríi by asi mnoho diváků do kin nedostalo.
Bílí jsou ti zlí
Příběh Duny vypráví o bezohledném imperialismu a kolonialismu, v němž vládnoucí rody krutě utlačují pouštní národy a kradou jim nejvzácnější zdroj ve vesmíru, bez něhož není možné cestování. Nejde o Ameriku a arabské národy, nejde o ropu, ale o koření, nejde o beduíny, ale Fremeny – ale paralela je tak evidentní, až málem hraničí s alegorií. Bílí jsou ti zlí, naopak pravda, síla, čest a konečné vítězství je na straně utlačovaných Fremenů (stačí přidat jedno písmenko a místo Fremen tu máme Freeman, Svobodný lid). Stateční, svobodní Fremeni vzdorují imperiálnímu útlaku…
Umělý jazyk šakobsa, jímž domorodci na planetě Arakis mluví, je mixem pojmů převážně z romštiny a arabštiny. Ale slova, s nimiž se čtenář potkává, odkazují převážně na náboženské termíny: džihád (svatá válka), hadždž (pouť do Mekky, jeden z pěti pilířů islámu), mahdí (mesiáš, skrytý nesmrtelný imám), Lisan al Gharib (spojení dvou složitých pojmů z Koránu, nejlépe převést asi jako „Předpovězený“), šaría (zákon)...
Herbert své dílo sice odkázal „ekologům vyprahlých krajů“, ale jinak v něm implicitně oslavuje „primitivní“pouštní národy; navíc si bezostyšně přivlastňuje cizí kulturu. Filmaři se tak ocitli mezi dvěma riziky: jak v dnešní době neglorifikovat šaríu a džihád, a přitom neurazit arabské národy? A tak z džihádu je jen svatá válka a šaría zmizela úplně… Tomu se nelze divit, po 11. září 2001 by se taková oslava asi nesetkala s potleskem. Ostatně, čištění postihlo i herce: v jedné z úvodních scén, kdy hlavní hrdina přilétá na Arakis, vystupuje dav oblečený v arabských oděvech a skandující arabsky „vyvolený“. Ale Arabové ve filmu nehrají, jen černí a bílí herci.
Paul Atreides jako Viktor Orbán
„Je to vymazání,“stěžuje si pro NBC News Serena Rasoulová, arabskoamaerická herečka, spisovatelka a zakladatelka castingové agentury Muslim American Casting. „Nepozvete arabské herce do filmu, ale vyděláváte na jejich kultuře.“Přidala se i Zaila Uyailiová, zabývající se reprezentací arabské kultury: „Duna je vyprávění rasistického bílého spasitele, který nezná a nechápe muslimskou kulturu, ale zneužívá je pro svou tvorbu!“A odpor k filmu asi nejlépe definovala palestinsko-německá herečka a režisérka Lexi Alexanderová: „Film o blízkovýchodní kultuře, natáčený na Blízkém východě, v němž nehraje ani jeden blízkovýchdoní herec. Nemůžu se dočkat!“
Ale arabské hlasy nejsou v dnešním mainstremu příliš silné. Film prošel a uspěl možná právě proto, že šlo o Araby a islám. Kdyby měli herci předstírat původní americké obyvatelstvo nebo imitovat černošskou kulturu, Dunu by se takřka jistě nikdo neodvážil natočit.
Nakonec si ale musíme přiznat, že americké kulturní války je ze střední Evropy velmi těžké pochopit. Ačkoli Duna glorifikuje pouštní kmeny, americká extrémní pravice film oslavuje. Je totiž tvořena převázně mladými bílými muži s velikými sympatiemi pro sci-fi a v boji Paula Atreida proti Impériu vidí hrdinný odboj proti Washingtonu či Bruselu. S takovými nuancemi, jako jsou oslava islámu a beduínských kmenů, si hlavu nelámou, naopak: článek v skutečně extrémním médiu Daily Stormer doslova přirovná hlavního hrdinu Paula Atreida k Viktoru Orbánovi a jeho boji proti Bruselu...