Otazníky kolem summitu demokracií
Amerika svolává na příští týden virtuální summit globálních demokracií. Nejdůležitější je samozřejmě signál, kdo pozván není. Většinou země, které si už na demokracii ani nehrají: Rusko, Bělorusko, Čína, Ázerbájdžán, Kuba, KLDR apod.
Samo o sobě ale slovo demokracie nic pozitivního neznamená. V úzkém slova smyslu si lze vzorně demokraticky odhlasovat (nebo zvolit někoho, kdo to bude mít v programu), že lidé, kteří nosí krátké kalhoty, půjdou do koncentráku. Nejlépe to pojmenoval a shrnul Fareed Zakaria ve své legendární eseji z roku 1997 Vzestup neliberální demokracie. Na žádoucí demokracii je podstatné právě to, co demokracii omezuje: ústava, vláda práva, nezávislé soudy, svobodná a pluralitní média, ochrana soukromého vlastnictví, horní komora parlamentu ve federálním systému, různý systém voleb do různých komor a mnohé další pojistky a rovnováhy. Tomu by se dalo říci liberální demokracie, i když to druhé je termín vykládaný v poslední době zmatečně. Držme se toho, že liberální demokracie je taková, která především chrání svobody a přirozená práva.
Možná bylo více na místě svolat summit o svobodách, kterých v demokratickém světě ubývá. Současná demokratická společnost touží po bezpečí a eliminaci rizika. Ve jménu této utopické touhy se postupně vzdáváme svobod. Kvůli obavám z terorismu jsou různé kontroly a regulace spojené s cestováním, návštěvou úřadů, památek a hromadných akcí stále složitější. Až se naučíme „žít s covidem“, nebude to znamenat návrat do stavu před pandemií, jak se leckdo naivně domnívá, ale mnoho restrikcí tady zůstane už natrvalo. Podobně jako s námi zůstaly kontroly v letecké přepravě po 11. září 2001. Touha po zabezpečení voleb a rozumná ochrana před dezinformacemi z Ruska a Číny přerostla už v boj s misinformacemi, tedy špatnými informacemi. Podstata svobody ale spočívá v tom, že je třeba chránit právě názory špatné a nesprávné, protože kdyby na světě byly jen hezké a správné názory, nebude svoboda k ničemu třeba. Takže se dnes bojuje ve jménu dobra a bezpečí proti odmítačům (očkování) a popíračům (lidského vlivu na klimatickou změnu) apod.
Sociální sítě dnes vymazávají statuty a účty nejen dezinformátorům z Ruska
a Číny, ale i šiřitelům špatných informací, přičemž výklad toho, co je špatná informace, se mění. Lidé s označenými účty mohou mít trable v práci a tím se demokratický svět může začít blížit systému sociálních kreditů v autoritativní Číně. Svoboda je omezována i ve jménu vědy. Heslo dne je „věřit vědě“, přitom podstatou vědeckého bádání je „nevěřit“a kriticky a skepticky napadat každou novou hypotézu.
Většina lidí v demokraciích dnes získává informace přes sociální sítě a na nich je vůbec nejhorší, jak záměrně a ve jménu zisku rozeštvávají a polarizují společnost. Filtrované bubliny, ozvěnové komory, nesmiřitelnost vůči jiným názorům. Algoritmy podporují potvrzování vlastních postojů, tribalismus, netoleranci, nenávist, vztek, zuřivost, zášť a štvanice na lidi. Demokracie v západním světě se kvůli sociálním sítím rozkládá ďábelským tempem. A trollí farmy v Rusku nebo v Číně k tomu ani nejsou potřeba, i když by byly hloupé, aby toho nevyužívaly, když s tím ani sami nechceme nic dělat.
Bez tolerance jiných názoru a otevřenosti vůči nim a pohledům na svět demokracie skončí. Ale o tomhle všem se na summitu mluvit nebude. Řeč bude o lidských právech a autoritativních režimech, o ochraně voleb před trolly a o boji s dezinformacemi. Proběhne taková ta módní a povrchní klasika.
Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost