Elektrostezky
peripetie s vládním střídáním zostřené v míře víc než obvyklé obstrukcemi party z Lán (Kdo to tam vlastně šéfuje? Zeman? Mynář? Nejedlý? Nebo ta paní ve žlutém svetru?), ale taky zákonitý sestup z kampaňového rauše zpátky na pevnou zem. Politici si mlčky přiznali, že na to, jaká auta tu budou jezdit, se jich nikdo ptát nebude. Svět, ne Brusel, už zvolil elektromobilitu. I u nás se budou vyrábět a prodávat auta, pro jaká se rozhodli šéfové velkých světových automobilek včetně těch českých, a ti chtějí se spalovacími motory skoncovat.
Pozornému pohledu na onen úvodem zmiňovaný les však prozradí, že z něj nevyjíždějí jen elektroauta. Taky drobnější havěť, elektrokola a elektrokoloběžky, a jak se zdá, tak i ony v našem stále víc urbanizovaném světě budou hrát – zejména ty koloběžky – stále větší roli. Z přehlížené hračky, z níž se každé dítě snaží co nejdřív přesedlat na kolo, se díky lithiovým bateriím, sofistikované elektronice a malým výkonným motorům rychle stává standardní městský dopravní prostředek. Levný, hbitý, uživatelsky příjemný, který se navíc snadno nabíjí, snadno sdílí – jestli něco právě teď mění životní styl, tak je to elektromobilita v koloběžkové verzi.
Jak zásadní tahle změna je, jsem si poprvé naplno uvědomil, když jsem před pár týdny chodil po Hamburku. Cyklostezky, které jsou součástí nikoli ulice, ale chodníku, jsou stále víc elektrostezkami, po kterých se prohánějí elektrokola a elektrokoloběžky. Já, na tuhle proměnu nepřivyklý, jsem se pořád do stezky pletl a připadal si jako epizodní figurka ze staré filmové komedie: venkovan ve městě, co pořád jen před něčím nešikovně uskakuje.
Vrátil jsem se domů a tady to bylo naopak. Na chodníku se mezi chodci nešikovně proplétaly elektrokoloběžky. A mně došlo, že elektromobilita je přece jen smysluplné politické téma, byť komunální. Dřív nebo později musíme její koloběžkové verzi přizpůsobit i městskou infrastrukturu. Léta přehlížené i vysmívané téma cyklostezek nabývá v elektroverzi úplně novou podobu. Kdo se ho chopí, prázdnou slámu mlátit nebude, jak zní jiné osvědčené přísloví.
JAROSLAV VEIS