Jak inspirují jeskyně

Nejstarší galerie jsou v jeskyních, třeba malby v proslulé Altamiře. Jeskyně byly útočištěm pravěkých lovců, ve středověku psanců (Koněprusy), později rejdištěm speleologů i archeologů. Mají však stále kouzlo pro lidi nejrůznějšího zaměření, jak dokládá výstava v Národní technické knihovně. Chronologicky se návštěvník pohybuje od doby ledové přes ilustrace vědeckých výzkumů před sto lety (Karel Absolon), klasiky malířství (Zdeněk Burian), předválečné reklamy na turistiku (Macocha) až po dnešní speleology a výtvarníky. Expozice je pestrá i žánrově: od kosterních rekonstrukcí pravěkých zvířat přes fotografie až po malbu, grafiku či plastiku. Pestrá je i po stránce autorů. V abecedním seznamu se vedle sebe ocitají jinak těžko souměřitelná jména jako Absolon, Burian, Adam Kašpar, Rafani, Tomáš Ruller či Miloš Šejn. Za zmínku stojí i vysoký podíl výtvarnic. Snad souvisí s tím, že antropolog Dean Snow zkoumal otisky dlaní na jeskynních malbách a dospěl k závěru, že většinou jsou ženské. Inspirovaly se tím i výtvarnice Anetta Mona Chisa a Lucia Tkáčová pro svůj exponát (viz repro). Zbyněk Petráček