Doba „po covidu“jen tak nepřijde
Jsme někde uprostřed páté vlny koronaviru a epidemii se stále nedaří zkrotit. To, že se tak jednou stane a nemoc porazíme díky vědě a vakcínám, ale zřejmě i díky přirozené mutaci viru do podoby, kdy bude méně vražedný, je vysoce pravděpodobné. Jenže konec epidemie bude teprve začátek doby po epidemii.
Už nyní jsou popisované efekty, kterým se říká „long Covid“, tedy dlouhodobé následky onemocnění covid-19. Zahrnují nejčastěji chronickou únavu, nižší fyzickou výkonnost, dušnost nebo psychické potíže. Historie nás učí, že to není nic nového. Tyto efekty virové nákazy byly popsané i po epidemii španělské chřipky.
Britští lékaři tak po překonání epidemie psali o „melancholii“, což bychom asi dnes nazývali depresí, daleko častěji v letech 1919 a 1920. Norský demograf Svenn-Erik Mamelund pak propátral historické záznamy psychiatrických léčeben a zjistil, že průměrný počet přijatých se zvýšil sedminásobně během šesti let po pandemii. Je to samo o sobě depresivní, ale musíme si uvědomit, že „normální stav“, do kterého se všichni přejeme vrátit, jen tak nenastane. S dlouhodobými následky se budeme potýkat ještě dlouho a je to úkol pro zdravotnictví i stát a pro novou vládu zařídit se podle toho.
Jako poskytovatel pracovnělékářských služeb pro řadu průmyslových podniků už nyní v našich ordinacích vidíme na některých vyléčených po prodělání nemoci, že následky si ponesou ještě dlouho. Naši lékaři popisují, že u některých zaměstnanců nemohou s klidným srdcem doporučit jejich návrat do předchozí fyzicky náročnější práce právě z důvodu únavy či častějších neurologických potíží, jako jsou bolesti hlavy. To potvrzuje odhady plicních lékařů, kteří se zabývají postcovidovým syndromem, že pět až deset procent lidí, kteří onemocněli, hlásí zdravotní obtíže i po čtvrt roce. Psychické potíže vidíme samozřejmě také, přitom stát péči o duševní zdraví v minulosti výrazně podceňoval.
Důsledek může být přímo onen „long Covid“, ale také zanedbání jiné péče z důvodu přeplněnosti nemocnic pacienty s koronavirem. „Takto jsem viděl jednoho ortopedického pacienta, který začal být nemocný při loňském lockdownu, operace se odkládaly a rok nemohl pořádně chodit, i rehabilitace trvá déle,“popisoval mi například jeden z našich podnikových lékařů. Lidé čekali na onkologické operace, operace žlučníkových kamenů a podobně, což bude mít také dlouhodobé následky.
Péči i vzdělávání přizpůsobit následkům pandemie
Zároveň si všímáme většího množství pacientů s obezitou, což je logické poté, co stát držel velké množství lidí doma jako součást protiepidemických opatření. To s sebou do budoucna ponese problémy s nemocemi, které jsou s vyšší váhou spojené, jako je cukrovka, kardiovaskulární nemoci a podobně. Zanedbává se také prevence, protože lidé chtějí chodit k lékaři co nejméně. To s sebou ponese nižší záchyt vážných onemocnění v raném stádiu a opět nápor na zdravotní systém a jeho udržitelnost.
Nemysleme si tak, že „porazit covid“bude otázkou měsíců. Bude to práce na mnoho let a dle našeho názoru bude na nové vládě ležet velký úkol nastavit systém péče i lékařského vzdělání tak, aby odpovídal následkům pandemie. Budeme muset investovat více do psychiatrické péče, více motivovat lidi, aby chodili na preventivní prohlídky a budeme se muset naučit vypořádat s dlouhou dobu trvajícími následky dvou (a snad ne více) let, po které zatím žijeme s covidem.
V mezidobí můžeme jen zopakovat apel na to, aby se lidé nechali očkovat a očkovaní přeočkovávat třetí dávkou a dodržovali hygienická opatření. Vidíme i v našich ordinacích, co potvrzují výzkumy – očkovaní jsou na tom lépe, i když prodělají po očkování nemoc, mají méně závažný průběh a méně hrozí závažné následky.
Autorka je výkonná ředitelka společnosti Renturi, která je poskytovatelem pracovnělékařské péče především ve velkých průmyslových podnicích