Čisté jádro je fantastický úspěch

Michal Fleischmann (69)

Přikývnutí Evropské komise dočasnému zařazení energie vyráběné z jádra a zemního plynu mezi takzvané zelené investice pokládá český velvyslanec ve Francii Michal Fleischmann za mimořádný počin. „Jsem překvapený, že se to v Česku neoslavuje. To ve Francii se o tom mluví pozitivně,“říká v rozhovoru pro LN.

LN Pozice Francie v rámci Evropské unie po brexitu a po odchodu Angely Merkelové z postu německé kancléřky zesílila. Prezident Emmanuel Macron se nechal slyšet, že současné francouzské předsednictví v Radě EU hodlá využít k prohloubení evropské integrace a že by rád ovlivnil směřování unijního svazku na léta dopředu. Je Francie připravena inspirovat ostatní členy sedmadvacítky?

Velká otázka. Je pravda, že pozice Francie v EU posílila. Uvidíme, jakým způsobem se k tomu nový německý kancléř Olaf Scholz postaví. Francouzsko-německé duo je mimořádně důležité, obě země jsou tahouny Evropy. Prezident Macron jistě bude usilovat o co nejlepší vztahy s Berlínem.

A zda jsou Francouzi na svou roli připraveni? Víte, jsem velmi překvapen, jakým způsobem se současná francouzská administrativa i běžní Francouzi posunuli ve smýšlení. Z předešlé, tedy mé generace byla značně cítit sebestřednost a takové to tvrzení, že Francie je pupek světa. To je teď patrné mnohem méně. Co se týče francouzské administrativy, většinu tvoří lidé ve věku mezi 35 a 45 lety, kteří jsou zcela otevřeně proevropští, smýšlejí evropsky a není tam slyšet „My jsme Francie a teď nás musíte poslouchat“. Je to mnohem víc kompromisní. Macronovská administrativa, jak jí říkám, je doopravdy moderní. Zná i české reálie, i to je jistý posun oproti době před třiceti čtyřiceti lety. Znalost toho, kde je střední Evropa, kde leží Česká republika, je násobně lepší, než to bývalo. Ale jestli jsou připraveni přinést všem Evropanům nějaké osvícení? To zase nepřehánějme.

LN Ve kterých oblastech si Česko a Francie mohou navzájem pomáhat, takzvaně „tahat společně“? I s ohledem na fakt, že po Paříži v polovině roku převezmeme předsednictví.

Předně – předsednictví není o tom, že Francie bude prosazovat své zájmy. A ani my. Je to o tom, že budeme prosazovat zájmy EU skrz náš pohled na věc. To je úplně jiná strategie, jiný pohled než někdejší „řídím to já a vy mě budeme poslouchat!“. Tak to dnes není.

LN K Francii Češi hledí s nadějí, pokud jde o problematiku jádra, na druhou stranu je fakt, že Francouzi silně podporují ideu „zelené Evropy“, což u nás valnou podporu zatím nemá. Kde hledat průsečík?

Jsem překvapený, že se v Česku neoslavuje, že už je atomová energie zapsána v Bruselu jako čistá energie (na přelomu roku Evropská komise zveřejnila návrh zařadit za určitých podmínek energii vyrobenou z jádra a zemního plynu mezi šetrné ke klimatu, a tedy na seznam takzvaných zelených investic. Návrh má podporu Francie i Česka, naopak zejména Rakousko je proti – pozn. red.). Jak to, že to neslavíme? Vždyť to je takové vítězství! Asi si to nikdo ani nedovedl představit, proto tomu nevěří.

LN Možná i proto, že vyznění návrhu dle některých kalí podmínky, jež si Brusel pro využití jádra klade. Třeba že zelený status dá těm novým blokům jaderných elektráren, které získají povolení pro stavbu nejpozději v roce 2045. Možná podpora se má týkat jen projektů, jež nahradí výrobu energie či tepla z uhlí či dalších méně čistých zdrojů.

To jsou podmínky, které se týkají roku 2045. Promiňte, ale to je za 23 let. Kolik vlád a změn bude, kolik věcí se bude dít. Je to fantastické vítězství Francouzů a Čechů. My tady teď máme jedno velké vítězství a neslavíme ho?

LN A Francouzi to slaví?

Macron to prosadil, logicky se o tom v zemi mluví pozitivně, protože je to nějakých jedenáct atomových elektráren, které vyrostou ve Francii. A to znamená přínos pracovních příležitostí, energie jako takové, čisté. Francii to dává velikánskou sílu. Němci, zdá se, na tento kompromis přistoupili, Francouzi zase přistoupili na plyn. Domluvili se na tom, souhlasí s tím. Mimochodem, Macron je jeden z největších bojovníků za zelenou energii v Evropě. Prosazuje ji, neboť ví, že atomová energie není dostačující. V Česku na to dosud nejsme dostatečně připravení – jsme zemí uhlí a budeme s tím mít problém, ale musíme to řešit. Návrh taxonomie (systém podpory ekologických investic – pozn. red.) vlastně představoval výzvu zemím: „připravte se na to“. Řekli jsme si nějaké datum, na to přistoupili, leč nepřipravovali jsme se. Francie se na to chystá už dost dlouho.

LN V případě česko-francouzského dua mě napadá další rozkol: zatímco Francie prahne po strategicky silné Evropě opřené o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, Česko je v této oblasti poměrně vlažné. Stejně jako v dalším integračním prohlubování. Jak tedy najít společnou řeč o Evropě?

Francie je z pohledu České republiky stále viděna jako země sebestředná, která myslí jen na sebe a prosazuje svoje zájmy. A která ignoruje jiné. Není tomu tak, není to

Znalec francouzské literatury a syn československého diplomata řídí českou ambasádu ve Francii od roku 2020. Vyrůstal ve Francii, kde jeho rodina požádala po roce 1968 o politický azyl. Po převratu se, vybaven i francouzským občanstvím, vrátil do Prahy, byl mimo jiné ředitelem rádií Evropa 2 a Frekvence.

pravda. Už jsem o tom mluvil. Když dnes Francouz řekne, že chce silnější Evropu i po stránce vojenské, tak se mu hned odpoví, že jde proti NATO. To ale Francouzi nikdy neřekli. Nikdy. Oni tvrdí, že musíme vyrovnat síly, abychom byli rychlejší při ochraně vnějších hranic, soběstačnější a ne tolik závislí na NATO. Protože NATO je pomalé a těžkopádné. To Macron řekl několikrát a nadzvedl tím Američany, stále jim to opakuje. A mimochodem – tolik se nemýlí.

LN Pandemie koronaviru zapustila kořeny debatám sedmadvacítky o vytvoření zdravotní unie. Které sféry zdravotnictví by dle Paříže mohly být na úrovni EU posíleny, být společné?

Jestli něco prezidenta Macrona naštvalo, tak to, že když začal covid, panovala nesourodost v přístupu každé jednotlivé členské země. A že se země začaly zavírat. Francie se nikdy nezavřela. Stanovuje těžká pravidla pro vstup, nikdy však nezavřela hranice. Macrona strašným způsobem rozlítilo, jakým způsobem se Evropa ukázala jako nepřipravená a že nemá společnou strategii vůči takovéto pandemii. Takže je to jedním z velkých cílů jeho předsednictví – dát dohromady určité vademecum, příručku chování se společného pro celou EU v takové situaci.

LN Francie tradičně náleží mezi země, kde se část společnosti obecně staví vůči vakcinaci poměrně rezervovaně. A přitom se podařilo proočkovat proti covidu takřka osmdesát procent populace. Jak se to podařilo?

Ve Francii jde proočkovanost mnohem rychleji než v Česku. Macron se osobně angažoval a šel do rizika, protože vystoupil a řekl, co Francouze čeká, jaká jsou řešení. Zašel dokonce tak daleko, že použil i veřejně sprosté slovo na adresu šesti milionů Francouzů, kteří ještě nejsou očkováni. Řekl jim přímo, že je bude „sr*t“. Česky to zní vulgárně, ale takto otevřeně promluvil. A výsledek? Od 15. ledna, i kvůli masivnímu šíření varianty omikron, vstoupí v platnost zpřísnění: všichni lidé starší 18 let musejí mít tři dávky očkování. Jinak se nevpustí do kina, do divadla, do muzea, do restaurací a podobně. To se týká i Čechů. Do Francie se sice dostanete s dvěma očkováními, ale nebudete-li mít tři dávky, nemůžete prakticky nic.

LN Zastavme se chvíli u řeči. Macron se netají snahou o renesanci francouzštiny v EU. Jak se v Česku její role a výuka upevní? Zatím značně kulhá, a to včetně státní správy a u politiků.

Francie vždy chránila francouzštinu, v tom byla docela neoblomná. Že je už po desetiletí přebita angličtinou, je pravda, ale nadále náleží k diplomatickým jazykům. Je veliká škoda, že se francouzština v České republice nerozvíjí.

LN Čím to je?

Mladí lidé chtějí víc angličtinu. Chci ale říci, že u nás francouzština neupadá, jen její úroveň stagnuje. Přitom máme výborné učitele. Ale přicházejí i jiné jazyky. Španělština, potkávám i plno lidí, co se učí čínsky, ruština se nám vrací. Pochopitelně pak francouzština čelí konkurenci.

LN A co s tím chtějí Francouzi dělat? Nebudou u nás aktivnější?

Francie snad bude více tlačit, ale dosud jsem nepostřehl, jaké jsou nástroje, jež hodlá k prosazování francouzštiny použít. Existuje i spolupráce v rámci Frankofonie (celek zemí užívajících francouzštinu jako prostředek k dorozumění či k rozvoji kultury – pozn. red.), kde je Česko coby pozorovatel. Frankofonie na nás jako na Českou republiku apeluje, abychom vynaložili více prostředků na výuku francouzštiny. To je hezké, ale my dodáváme: A co vy, Frankofonie, uděláte pro nás, abychom na tyto prostředky měli? U toho se trochu rozcházíme a hledáme řešení. Na druhou stranu platí, že Frankofonie má velký záběr, jsou to stovky milionů lidí, takže jde o funkční instituci, již možná dostatečně nevyužíváme, netlačíme, aby pro nás něco udělali.

LN Není na škodu, a zejména v roce, během nějž budeme mít předsednictví, že žádný z top českých politiků francouzštinou nevládne?

A to já nevím, možná, že někdo vládne. Přiznaně sice ne, ale uvidíme. A případně se to naučí, vždyť jsou mladí. Pochopitelně, znalost francouzštiny rozhodně není na škodu. Je pravda, že bývalý premiér Andrej Babiš konverzoval ve francouzštině úplně plynule s francouzskými reprezentanty, a to mělo své výhody.

LN Můžete stručně shrnout, v čem je Francie silná v Česku, co se týče investic, a naopak, co českého je ve Francii?

Francie má v Česku plus minus pět set poboček francouzských podniků napříč všemi sektory, jež zaměstnávají okolo 125 tisíc lidí. Je to nedostačující, musíme se snažit přilákat další, to je jisté. A pokud jde o český export, tak to je Škoda, která momentálně reprezentuje 2,5 procenta francouzského automobilového průmyslu. Do roku 2025 se chtějí dostat na pět procent, což je ve Francii strašně moc. Ale funguje to, škodovky tam mají úspěch. Ano, můžete namítat, že je to německá firma, ale jde o auta vyráběná v České republice. A pak tam má velký úspěch například společnost Linet (výrobce zdravotnických lůžek – pozn. red.) a řada českých startupů. Ty jsou vítány.

LN Co považujete za svůj největší úspěch v roli velvyslance a co plánujete pro další roky v úřadu?

Za ty dva roky se nám podařilo znormalizovat vztahy v tom smyslu, že komunikace je mnohem otevřenější, na horké lince jsme, kdykoli chceme. Přístup k nám je lepší, než to bývalo, když jsem do Paříže přijel. To však není jen moje zásluha, je to práce celé ambasády. Byť jsem tomu byl vzdálen, úspěchem je samozřejmě taxonomie. O té jsme s Francouzi mnohokráte diskutovali a prezentovali jim naše teze, naši specialisté jezdili do Francie, úředníci vedli debaty. To celé přineslo ovoce.

Ze stránky kulturní se mi podařilo obnovit hrob českého malíře Josefa Šímy, což považuji za osobní úspěch, byť příprava obnovy začala už přede mnou. Doufám, že se nám v příštích letech podaří obnovit i hrob malířky Toyen. A úspěch také je, že ambasáda je místem, kam se může jít za kulturou. Tedy pokud to nekazil covid. Ohromný ohlas má v Paříži České centrum. Je opravdu místem, kam se chodí na jazz, na výstavy a do divadla. Odvádí fantastický kus práce.

Francie je z pohledu České republiky stále viděna jako země sebestředná, co myslí jen na sebe a ignoruje jiné. Není

tomu tak, není to pravda.