Osamělý hledač spásy

KBohdanu Chudobovi, spisovateli, mysliteli, historikovi, publicistovi a někdejšímu předúnorovému lidoveckému poslanci, který zemřel 2. ledna 1982 jako dvaasedmdesátiletý v Madridu, jsem se dostal náhodou: přišel mi do ruky jeho román Sirá plynou oblaka, situovaný do Brna těsně před Mnichovem. Zalidnili jej mí starší místní krajané. Narazili na sovětského agenta a vraha, kterého policie z politických důvodů toleruje. Překvapil mě zajímavě smýšlející kněz, ale i zklamal skurilním názorem, že soudobé světové zlo mají na svědomí Chazaři, k nimž svým původem patří Hitler, Lenin nebo Masaryk.

Bohdan Chudoba byl syn anglisty Františka Chudoby, vzdělával se v Oxfordu, Římě a Vídni a promoval v Madridu v roce 1933, za protektorátu se zapojil do odboje. Vyznával celoživotní odpor proti komunismu. V únoru 1948 emigroval, vyloučili ho z lidové strany, přednášel léta v Německu a ve Spojených státech. Potom žil ve Španělsku, jehož kulturu miloval.

Silně mě zaujal jeho Člověk nad dějinami, jedinečný nárys světových kulturních dějin jako hledání spásy. Radikální kritikou zasáhl katolickou církev včetně pokoncilového období, odsoudil kult světců, mýtus Mariina neposkvrněného početí, celibát, splývání se státní mocí, polemizoval s tomisty a svatým Augustinem. Pokusil se samostatnou jazykovědnou metodou proniknout k očištěnému smyslu Ježíšova osudu a poslání.

Martin C. Putna v zasvěcených studiích zařadil tohoto osamělce mezi stoupence apokalyptické interpretace vývoje moderního lidstva a spojil ho s úvahami některých moderních a postmoderních teologů. Mne jako neznalého zvědavce uchvátil Chudoba smělostí myšlenek a vyděsil konstrukcemi, jež se mi zdají bludné. Napadlo mě, že tento rozpor obecně poznamená příští dny i léta.