Čtyři mosty v Novém Sadu
Jeden prodejce elektroniky v Česku založil svou kampaň na tvrzení, že když je někdo druhý největší, nemusí to znamenat, že by byl horší než jednička na trhu. Jestli podobně uvažovala i Evropská unie, když před lety udělovala titul „Evropské hlavní město kultury“pro rok 2022, samozřejmě nevíme. Faktem je, že letos se jím mohou pyšnit tři města, která jsou ve svých zemích druhými největšími sídly: lucemburský Esch-sur-Alzette, litevský Kaunas a srbský Novi Sad.
Právě dnes bude v těchto městech zahájen oficiální kulturní program. Stane se tak se zpožděním, protože původně měla být v centru pozornosti již loni. Avšak kvůli koronavirové pandemii bylo vše posunuto o rok. Z trojlístku evropských kulturních hlavních měst se vymyká především Novi Sad. Zatím se totiž stalo pouze výjimečně, že by byl prestižní titul udělen městu ležícímu mimo Evropskou unii. Na straně druhé, komu jinému ho udělit než třísettisícové metropoli srbské autonomní provincie Vojvodiny, která leží na pomezí střední a jižní Evropy?
Až do roku 1918 patřil Novi Sad k rakousko-uherské monarchii, kromě Srbů zde odjakživa žili Maďaři, Němci, Slováci, Židé nebo Romové. V jeho prospěch také určitě rozhodlo, že má daleko pozitivnější pověst než například Bělehrad. Nad srbskou metropolí stále ještě visí stín, že byla v devadesátých letech východiskem nacionalistické politiky, která vedla nejprve k rozpadu Jugoslávie a později k několika válkám mezi nástupnickými republikami.
Naopak Novi Sad měl díky své multikulturní tradici odjakživa pověst otevřeného města. Ale ani v jeho dějinách to nebyla jenom samá idylka. Naposledy se to ukázalo na jaře 1999 během války v Kosovu, jež mělo kdysi v rámci socialistické Jugoslávie podobnou pozici jako Vojvodina čili jistou míru autonomie. Ani Novému Sadu se ale nevyhnulo bombardování spojeneckými letouny NATO, při němž byly zničeny tři mosty přes Dunaj. Zkušenosti s válkou a s tím související potřeba smíření přiměly v roce 2001 několik zdejších studentů k založení hudebního festivalu. Jmenuje se Exit a během pěti dní v červenci na něj běžně zavítá i 200 tisíc návštěvníků z celé Evropy.
Mosty hrají i velkou roli během oficiálního programu kulturního roku v Novém Sadu. Jeho mottem jsou Čtyři mosty, jež mají vytvořit souvislost mezi minulostí, současností a budoucností města. „Po dramatickém dvacátém století, kdy změnily jeho obraz války a s tím související uprchlické vlny, si musí město znovu položit otázku, čím je a čím chce být,“uvedl k tomu programový ředitel kulturního roku Nemanja Milenković. To je mimochodem otázka, která je tři desítky let po pádu komunismu aktuální i pro řadu sídel nejen u nás, ale i jinde ve střední Evropě.
ROBERT SCHUSTER redaktor LN
Novi Sad měl díky své
multikulturní tradici odjakživa pověst otevřeného města. Ale v jeho dějinách to nebyla jenom samá idylka.
Ani Novému Sadu se nevyhnulo bombardování letouny NATO během války
v Kosovu v roce 1999.