Leden, čas na „voskové dílo“

První měsíc roku je zpravidla nejchladnější, což je patrné z jeho pojmenování. V posledních letech jsme spíše svědky mírnějších projevů lednového počasí a ti dříve narození rádi vzpomínají na zimy v dětství, kdy si užívali zimních radovánek na zasněžených kopcích a zamrzlých rybnících. Zřejmě i v minulosti byly zimy občas mírné, jak praví pamětníci: „Když nedá pravou zimu leden, nedá ji už ani jeden…“Společensky žijící včelstvo v úle je při dostatku medných zásob vybaveno schopností bez úhony přečkat mírnou i velmi tuhou zimu.

Při obvyklých zimních teplotách je včelstvo v úle schoulené v zimním hroznu, který má tvar koule. Po zkušenosti z nedávného oteplení v závěru roku a v prvních dnech roku nového by dobrý pozorovatel přírody mohl správně konstatovat skutečnost, že na Silvestra i na Nový rok viděl venku létat včely. Při oblevách není tento obrázek ničím neobvyklým, protože včely dokonale registrují změnu teploty vzduchu, který proudí do úlu. Při teplotách nad 10 °C rozvolní zimní hrozen a volně se pohybují v celém prostoru svého domova. Za předešlé období nuceného pobytu uvnitř mají mnohé včelky naplněné výkalové váčky. Při uvedeném oteplení mohou bez rizika prochladnutí vylétnout a nahromaděné výkaly vypustí mimo úl. Je to jejich přirozená vlastnost, díky které nedojde ke znečištění a infekci úlového prostoru.

Po zimním slunovratu došlo v celém společenství k důležité změně. Zatímco po letním slunovratu včelí matky omezily a postupně ukončily kladení nové generace včel, nyní je tomu opačně, protože kladou do plástů první vajíčka budoucích včel. Čím blíže je potom k jaru, tím intenzivněji je nová generace zakládána. Pro ostatní včely v úle to znamená povinnost postarat se o dokonalou výživu svých budoucích sester. Snad ještě náročnější úkol na ně čeká v nutnosti trvale vytvářet na zakladených plástech teplotu okolo 35 °C. Jestliže uvážíme, že v okolí úlu panují chladné dny a mrazivé noci, jde o výkon úctyhodný.

Včely jsou v zimě v úle, ten není v tomto období včelařem otevírán. Běžný pozorovatel by si mohl vytvořit názor, že nyní je pro včelaře čas odpočinku a sladkého nicnedělání. Opak je však pravdou: zimní čas je nutné využít k práci v dílně, protože každý rok je třeba vyrobit nové včelí rámečky, uprostřed vytvořit ze včelařského drátku pevnou osnovu a zatavit do ní voskové desky – ve včelařském názvosloví mezistěny. Ty vzniknou po roztavení včelího vosku a vylisování mezi deskami s perforací šestibokých včelích buněk. Mnozí včelaři si tyto mezistěny vyrábí sami, aby měli jistotu, že na vosku od svých včel budou včely nejlépe stavět plásty. Toto, jak my, včelaři, říkáme „voskové dílo“, je také nejzdravější. S cizím voskem si může včelař zanést do úlu i zárodky nemocí.

Většina včelařů jsou šikovní kutilové, kteří si veškeré dřevěné pomůcky včetně úlů vyrábí sami. Zimní čas je k tomu ideální, když ve vyhřáté dílně zavoní při tvůrčí činnosti dřevo.

V lednu je povinností včelaře jedna důležitá činnost – vyjmutí podložek ze dna úlů. Vše, co na ně za měsíc napadalo, musí být proseto, aby společně s drobnými kousky vosku propadli i parazitující roztoči. Vzorky od svých včel každý odevzdá k vyhodnocení na počet roztočů, kteří zůstali ve včelstvech. Pokud včelař provedl úspěšně podzimní likvidaci těchto roztočů a průměrný počet na včelstvo je do tří škůdců, může bez obavy vážného poškození včel začít novou sezonu. Při vyšším počtu roztočů obdrží přípravky na přeléčení a následně zlikviduje přemnožené škůdce.

Každý včelař přichází i v zimě pravidelně ke svým úlům, aby kontroloval neporušenost zvláště vstupních otvorů. Ty bývají lákadlem pro hlodavce a datlovité ptáky. Proniknutí do úlu by pro ně znamenalo jistotu bohaté obživy, ale pro včely by bylo naopak počátkem jejich zkázy. Pečlivý včelař proto chrání svá včelstva i v zimě.

Osvětová rubrika LN o včelách vychází ve spolupráci s Českým svazem včelařů a za pomoci podniku Vojenské lesy a statky

Případné reakce zasílejte na adresu istvan.leko@lidovky.cz