Sněmovní budíček

Důvěru vládě musíme přetrpět, úplně všichni

Mě už to taky sere, pravil předseda vlády ve středu odpoledne na adresu sněmovní schůze, jejímž jediným bodem bylo vyslovení důvěry jeho vládě. A to netušil, že se schůze protáhne do následujícího dne. Co způsobilo, že se brněnský profesor politologie tak nebývale vyjádřil k výsostně demokratické proceduře?

Fialovi fanoušci mají jasno, za všechno může Babiš. Jistě, poslanec Babiš mluvil dlouho a jako vždy nesouvisle. Ale připsat premiérovu expresivitu opozici, která se na téhle schůzi chtěla co nejhlasitěji vyjádřit, je příliš snadné a s realitou se míjející. Příznivci opozice by nám na oplátku řekli, že Fialova parta okusila jen to, co vládě dělala sama s velikou škodolibostí. Nějaký teoretik by možná dodal, že populistické strany se na rozdíl od standardních potřebují před voličem předvádět, a proto ten hlasitý humbuk. Na druhé straně, kdyby opozice tuhle schůzi odzívala a příliš vládě nepřekážela, protože všichni dobře víme, jak hlasování dopadne, k čemu by byla?

Politici jsou nevěcní manipulátoři, kteří vždy vidí jen tu výseč reality, která se jim hodí do krámu. A to nám celá sněmovna předvádí. Mnoho lidí to znechucuje, ale poté, co dostal Andrej Babiš asi stokrát přes pusu za své prohlášení, v němž označil parlament za žvanírnu, musí dokonce i „tábor míru a pokroku“kušovat.

Při téhle schůzi, zejména v případě většinové vlády, vlastně nejde o nic, sledujeme rituál. Zasvěcení. Vláda se stává vládou a opozice opozicí. Z mnoha důvodů je užitečné pro obě strany, když se vůči sobě vymezí. Ve většině případů (letos nikoli) se totiž ve vládě scházejí strany, které si do voleb nemohly přijít na jméno, ale příští čtyři roky budou spolupracovat.

V našem případě rituál pomůže zejména vládnoucí garnituře uvědomit si, že skončily doby, kdy je většina médií jen hladila po srsti, nikdo nezpochybňoval jejich slaboduché nápady a nikdo se jim nedíval pod prsty. Bezstarostné žvanění skončilo, nyní mají moc, ale též odpovědnost.