Poslední slovo je na dítěti
Kariérová poradkyně Petra Šnepfenbergová radí, jak co nejlépe vybrat střední školu a čím se přitom řídit
Vystudovala pedagogickou fakultu a do nedávna učila na gymnáziu. Právě tam do svého pracovního portfolia přidala kariérové poradenství, kterému se systematicky začala věnovat v roce 2008. Nyní Petra Šnepfenbergová působí jako kariérová poradkyně na základní škole a zároveň jako odborná konzultantka v brněnském sdružení JCMM, které se specializuje na kariérový rozvoj studentů i učitelů.
LN Obrací se na vás hodně žáků s prosbou o radu ohledně volby střední školy, nebo se většina z nich rozhodne sama, třeba jen s rodiči?
Se žáky se v posledních dvou ročnících setkávám pravidelně v předmětu volba povolání, což znamená, že na výběru střední školy pracujeme systematicky. Ráda spolupracuji i s třídními či s učiteli jiných předmětů. Rodiče jsou také významný a zásadní faktor a ideálně partner. Pravidelně je oslovuji s nabídkou konzultace, které se účastní i dítě, a organizuji workshopy či webináře, kde jim přibližuji důležitá témata k volbě povolání a střední školy. Takže si myslím, že většinu svých žáků v jejich rozhodování ovlivním. Proto pak možná i snáz udělají rozhodnutí sami či v rodině.
LN Jak by podle vás měl fungovat dobrý výchovný, respektive kariérový poradce na školách?
Zásadní je, aby se téma volby střední školy či profese neomezilo na poslední ročníky základní školy. Příležitost pro takzvaný kariérový rozvoj žáků je od 1. třídy, ve volnočasových aktivitách a například i v družině. Mnohé se ve školách pro žáky už dělá, jen je dobré dát těmto aktivitám nějakou jasnou a smysluplnou koncepci a spolupracovat napříč školou. Kariérový poradce by měl v ideálním případě tyto činnosti koordinovat. Cílem je průběžně učit děti dovednostem pro řízení vlastní kariéry. To je užitečná výbava do jejich budoucího života. V rychle se měnícím světě je čeká hodně profesních křižovatek, na kterých takové dovednosti ocení. Budou jejich navigací, kam a jak dál, aby se dostaly k dalšímu cíli.
Vhodnými nástroji jsou například všechny aktivity, které žákům ukážou realitu světa práce. Takové, které jim umožní si vyzkoušet či zažít, jak to v práci funguje. Pokud si v rámci projektu, stáže či exkurze vyzkouší konkrétní činnosti nebo týmovou spolupráci, je to zkušenost, kterou pro sebe následně mohou vyhodnotit – co je pro ně, co naopak není a proč. Užitečné je dát ve škole prostor lidem z praxe: pozvat absolventy, rodiče, známé, aby vyprávěli o své práci, kariérní cestě i životních zkušenostech.
LN Z čeho by rodiče a děti měli vycházet, když vybírají střední školu?
To prvotní je pomáhat svému dítěti pojmenovat jeho silné stránky. Rodiče na svých workshopech a webinářích učím, jak svého potomka efektivně ocenit a kde hledat důkazy pro jeho kvality či talenty. Dítě bude ve svém životě vždy primárně stavět na tom, v čem je dobré. Budou ho přitahovat činnosti a prostředí, které ho motivují a v nichž je spokojené. Velkým zdrojem pro objevování silných stránek a motivací dítěte je jeho volný čas. Jakým zájmům se věnuje, jak a s kým tráví čas mimo školu? Proč zrovna florbal, a ne plavání? I za sledováním seriálů nebo hraním počítačových her můžeme vystopovat jeho silné stránky a potřeby. Při výběru školy mohou také pomoci testy a psychologické profily. Někdy třeba jen potvrdí, co dítě a jeho rodiče už vědí nebo tuší. Osobně je využívám jako jeden ze střípků mozaiky v kariérní volbě, někteří klienti je mají rádi, nebo dokonce vyžadují.
LN Je podmínkou, aby dítě bylo takzvaně studijní typ?
To je podle mě důležitý ukazatel, pokud se žák hlásí na všeobecně zaměřená studia, hlavně třeba na gymnázium, u ostatních oborů tak důležitý asi není. Dítě se osobnostně i studijně vyvíjí po celou střední školu a zásadní úlohu sehrává jeho motivace. Pokud si vybere sice náročný obor, ale hodně o něj stojí, zvládne ho často s lepšími studijními výsledky, než jakých dosahovalo na základní škole. Ovšem může to být i naopak.
LN Někdy se stává, že rodiče kladou velký důraz na co nejlepší prospěch a pak teprve vybírají zaměření školy, kterou by dítě mělo navštěvovat. Nemělo by to být obráceně?
Pro mnohé rodiče je známka stále důležitým a srozumitelným ukazatelem úspěchu jejich dítěte ve škole. I když současný trend ve vzdělávání směřuje k formativnímu hodnocení, kdy známka přichází až na závěr procesu učení a není tím nejdůležitějším. Pro přijímací řízení jsou co nejlepší známky v posledních dvou ročnících důležité, ale ještě důležitější jsou pro maturitní obory výsledky u přijímaček z češtiny a matematiky. Proto nelze známky a znalosti opomíjet ani v přípravě na přijímací zkoušky, ani pro studijně úspěšný přestup na střední školu. Ale ještě podstatnější než známky či studijní předpoklady je schopnost a ochota mladých lidí učit se novým věcem. To je zásadní kompetence, kterou oceňují a požadují všichni zaměstnavatelé. Právě ta totiž společně se základní odborností a dalšími měkkými dovednostmi umožní našim dětem uplatit se na měnícím se trhu práce i v budoucnosti.
LN Kdy byste doporučila začít s přípravou na přijímačky dětem, které se hlásí do maturitních oborů, a tudíž na jaře píší didaktické testy?
Toto je hodně individuální. Znám děti, které se chtějí intenzivně připravovat od září, pro některé je dostačující příprava ve škole, někdo zintenzivní pár měsíců před přijímačkami, někomu stačí dávat pozor ve škole a projít si pár modelových testů. Doporučuji vyzkoušet si přijímačky nanečisto, ideálně v prostředí střední školy. Ostatní možnosti, jako přípravné kurzy, doučování či publikace s přípravnými testy jsou na domluvě s dítětem. Neexistuje jediný správný model přípravy. Správný je ten, který vyhovuje dítěti a dodá mu maximální míru sebevědomí, aby ho přijímačky (ale ani příprava na ně) nestresovaly více, než je zdrávo. Dítě i rodiče potřebují pocit, že udělali své maximum. Maximum rodičů a dětí se ale často liší. Za kvalitu nabízené podpory zodpovídá spíše rodič. Kolik toho dítě z nabídnutého využije, je už více jeho zodpovědnost.
LN Podle čeho se žáci nejčastěji rozhodují při výběru střední školy?
Zahraniční i domácí výzkumy opakovaně potvrzují, že zásadní vliv na volbu střední školy a budoucí profese mají rodiče a rodina, následují online zdroje informací a názory vrstevníků. Kvalitní
informace jsou důležité pro jakékoliv rozhodování. Proto doporučuji navštívit osobně vytipované střední školy v rámci dne otevřených dveří nebo individuálně a získat reference od studentů či čerstvých absolventů školy.
Další možností jsou veletrhy středních škol, virtuální prohlídka školní budovy, chatování se zástupcem školy nebo informace na webových stránkách či sociálních sítích školy. Před jakýmkoliv kontaktem se školou doporučuji mít předem připravené otázky, na které chcete znát odpověď.
Dítě by si mělo předem pojmenovat, co od své budoucí školy očekává. Z možných kritérií si s dopomocí rodičů může určit tři pro něho zásadní, která budou zároveň klíčem pro výběr střední školy. Například dojezdová vzdálenost do školy, šance na přijetí, atmosféra školy, studijní program daného oboru, prostředí a materiální vybavení školy, úspěšnost žáků u maturity nebo závěrečných zkoušek, praxe, napojení na firmy, možnost stáží a zapojení do projektů či uplatnitelnost po studiu a podobně.
Ještě podstatnější než známky či studijní
předpoklady je schopnost a ochota mladých lidí učit se novým věcem. To je zásadní kompetence...
Neexistuje jediný
správný model přípravy. Správný je ten, který vyhovuje dítěti a dodá mu maximální míru
sebevědomí...
LN Jakou roli hraje pověst školy? Někdy nemusí odpovídat skutečné kvalitě.
Užitečné je udělat si svůj vlastní názor, získat dojem ze školy, respektive z lidí, kteří školu a její atmosféru vytváří především. K tomu poslouží jakákoli komunikace se školou: návštěva, telefonát, dotaz e-mailem, prezentace
inzerce školy na webu a podobně. Pověst školy má dlouhou setrvačnost, podobně jako jiné stereotypy v povědomí veřejnosti. Tady bych doporučila mimo výše uvedené zdroje informací konzultaci s výchovným či kariérovým poradcem, který má přehled a přístup k aktuálním informacím a datům.
LN Jak se díváte na tzv. profesní testy? Mohou fungovat i dnes, kdy už víme, že přes 60 procent profesí, ve kterých se naše děti budou moci v budoucnu uplatnit, zatím ještě neexistuje?
Zmíněné profesní testy nasměrují dítě spíše na vhodný obor. V rámci něj se profese mění a rychle se budou vyvíjet dál. O tom se žáky taky diskutujeme. Ukazuje jim to, co se v budoucnu budou muset v oboru doučit, v čem se možná i rekvalifikovat. Také probíráme, zda náhodou vybranému
LN Pokud se rodič a dítě ve výběru neshodnou, kdo by měl mít poslední slovo?
Shodnout se nemusí, měli by se pokusit vzájemně se pochopit, zajímat se o názor toho druhého. Skutečný zájem otevírá cestu k porozumění. Dítě bude chodit na vybranou střední školu, ve finále je to jeho volba, kterou ponese se všemi následky. Ale některé děti nejsou připravené na samostatné rozhodnutí a může jim i vyhovovat, že o definitivní volbu se postará rodič, který často poradí i dobře.
Hrozí ale také to, že rodiče rozhodnou pod vlivem své představy o tom, že vědí, co je pro jejich dítě nejlepší. Společné hledání a vyhodnocování je cesta k tomu, aby poslední slovo udělalo dítě a přitom cítilo své rodiče jako podporu v zádech. Bez jejich sociální, emoční a materiální pomoci se děti v tomto věku neobejdou, na to ještě většinou nejsou připraveny.