Pavoučí katapult

Lásce se nic nevyrovná. Prožít život se svou drahou polovičkou a společně zestárnout je to nejlepší, co může člověka potkat. Člověka možná. Samečci pavouka pakřižáka východního to ale mají jinak. Když si se samičkou odbudou své, okamžitě se z ní katapultují. Používají k tomu první pár svých osmi nohou. Napřed k sobě zaklapnou jejich chodidla a holeně. Pak je prudce uvolní. Tenhle mechanismus jim nakrátko dokáže udělit zrychlení okolo dvaceti g.

Pro srovnání: netrénovaný člověk vydrží okolo pěti. Piloti stíhaček ve speciálních oblecích si poradí až s devíti. Jde ovšem o zrychlení působící ve směru od hlavy k nohám. Pro opačně orientované zrychlení je limit jen okolo dvou až tří g.

Manévr pakřižáka východního popsala minulý týden skupina biologů vedená Š’-čchangem Čangem z Chupejské univerzity ve Wu-chanu. Jeho účelem je dostat se co nejdříve z dosahu samičky. Asi jste uhodli proč. Samečkům pavouků hrozí, že je samička sežere. Badatelé to dokonce poněkud drastickým způsobem ověřili. Zabránili třicítce samečků v katapultáži. Všichni skončili jako oběd samiček. Ze 152 samců, kteří se katapultovat mohli, sežraly samičky jen tři.

Takzvaný manželský kanibalismus je mezi pavouky běžný. Setkáme se s ním ale i u hmyzu, nebo dokonce u plžů. Katapult pakřižáků by mohl pomoci objasnit, jaký má tenhle zvláštní jev v přírodě účel. Podle jedné teorie slouží samičkám schopnost přežít páření jako měřítko kvality samečka. Samičky si ukládají sperma do speciální schránky. Mohou se rozhodnout, jestli ho použijí k oplodnění svých vajíček. Kdyby měli pakřižáci, kteří dokázali uniknout, víc potomků než jejich méně šťastní kolegové, šlo by o důkaz na podporu teorie hodnocení kvality samečků. Existují ale i další možnosti.

Kanibalismus může být jen omyl. Samičky si nevšimnou, že žerou potenciální partnery. Spořádají je stejně jako všechno ostatní, co se hýbe. Tahle teorie se ale špatně testuje. Samičky pavouka se těžko zeptáte, jestli se náhodou nespletla.

Další možnost je nezvládnutá agresivita. Pavouci nejsou žádní beránci. Pro samičky však může být přílišná útočnost nevýhodná. Příliš agresivní samičky vystraší všechny potenciální partnery. Nakonec se nerozmnoží. Na téhle teorii něco je. Například samičky slíďáka tarentského pojídají samečky tím častěji, čím víc jich mají k dispozici. Pokud je o samce nouze, jsou naopak mírnější.

Jiné vysvětlení je jednoduše hlad. Samička se před rozmnožováním může nadlábnout méně kvalitních, obvykle menších samečků. Potomstvo pak počne s lepšími a většími. Samičky pavouků jsou ostatně žravostí proslulé. Vzpomeňme si třeba na strašlivou Ungoliant, která nakonec snědla sama sebe.

Pavouci nejsou žádní beránci. Pro samičky však může být přílišná útočnost nevýhodná. Příliš agresivní samičky vystraší všechny potenciální partnery. Nakonec se nerozmnoží.