Don Carletto: tituly, klid a žvýkačky
Efektivní stratég i klidný vůdce. Takový je Carlo Ancelotti, první fotbalový kouč, který vyhrál titul v pěti elitních evropských ligách.
Když se uplynulou sobotu tým Realu Madrid po výhře nad Espanyolem 4:0 ještě hromadně fotil s čerstvě získaným pohárem za vítězství ve španělské lize, Carlo Ancelotti se odpojil, aby si nasadil mistrovské tričko a čepici. Trikot měl teprve okolo krku, když se hráči svého kouče zmocnili a za bouřlivého jásání diváků ho vyhazovali nad hlavy. „Během sezony jsme byli velmi konzistentní. Zakolísali jsme ve velmi málo zápasech,“těšilo Ancellotiho splnění cíle už čtyři kola před koncem La Ligy.
Oslav už dvaašedesátiletý trenér za svou kariéru zažil opravdu mnoho, vždyť trofejí vyhrál nepočítaně. Ale ta zatím poslední má přece jen specifický punc – Ancelotti totiž jako první kouč v historii vyhrál titul v pěti nejprestižnějších národních ligách starého kontinentu. „Cítím se skvěle. Dosáhl jsem něčeho velkého,“uvědomoval si Ancelotti. „Mám dobrou kariéru a štěstí, že trénuji skvělé kluby.“
Během jízdy otevřeným autobusem k Plaza de Cibeles, tradičnímu místu oslav Realu, tancoval s hráči, na náměstí pak s mikrofonem v ruce rozvášnil dav šťastných fanoušků. Musel cítit velkou satisfakci po vyhazovu z předchozího angažmá v královském klubu v létě 2015, kdy v prvním roce sice vyhrál Ligu mistrů, následující sezonu však skončil bez trofeje. „Mnoho lidí pochybovalo, když jsem Carla angažoval. Nevěřili mu, ale já ano,“komentoval Ancelottiho návrat Florentino Pérez, prezident Realu Madrid.
Strach je pozitivní
Jinak však italský stratég, jemuž se přezdívá Don Carletto, překvapivě platí za klidného muže, který na sebe nestrhává pozornost, neprovokuje kontroverzními řečmi, bláznivě nekřepčí ani neláteří. Občas
to působí až nepatřičně. Stačí si pustit na internetu některé šoty.
Například po vítězství v Lize mistrů s Realem za ním slavící hráči vtrhli na tiskovku, Ancelotti jejich chorál doprovodil několikerým potlučením rukou do stolu a po chvilce zase ustrnul.
V dramatické odvetě čtvrtfinále letošní Ligy mistrů proti Chelsea zase v 80. minutě celá lavička slavila gól Rodryga, na Ancelottim však žádné radostné pohnutí znát nebylo. Po postupovém prodloužení pak jen zaťal ruce v předloktí a vyrazil přijmout gratulaci od svého protějšku Tuchela.
A když při předchozí štaci jeho Everton vstřelil v prodloužení osmifinále FA Cupu Tottenhamu vítězný gól na 5:4, on si místo radosti netečně foukal kávu v kelímku.
Možná své emoce jen dobře skrývá. Dřív ho totiž kamery leckdy zabraly, jak na lavičce kouří, což mu v Bayernu v klubových prostorách zakázali. Stále častěji se tak jeho poznávacím znamením stalo žvýkání. Novináři ve Španělsku se ho dokonce před jedním El Clásikem s Barcelonou ptali, kolik žvýkaček za zápas spotřebuje. „Ani nevím. Ale je normální mít během těchto utkání obavy,“odvětil kouč a postavil strach na podobně důležitou úroveň jako sebevědomí. „Když ho nemáte, můžete jít ke lvu a myslet si, že je to kočka. Takže strach je pozitivní pocit.“
Vzájemná podpora s hráči Ancelotti pochází ze severoitalského Reggiola, tradičního sýrařského městečka, a rovněž jeho rodina pracovala na farmě, kde sýr vyráběli. Carlo tak byl odmala zvyklý na tvrdou práci, což mu dalo dobré základy k fotbalové kariéře. Tu hráčskou měl skvělou. V záloze AS Řím a poté AC Milán patřil mezi nejlepší italské fotbalisty 80. let – vyhrál tři ligové tituly, dvakrát Pohár mistrů evropských zemí (dnes Liga mistrů) a s reprezentací byl na domácím MS 1990 třetí.
Ale jako trenér je snad ještě úspěšnější. Vzorem mu byl Arrigo Sacchi, pod jehož křídly hrál v Miláně i začínal s koučováním u národního týmu jako asistent.
Respekt si vysloužil záhy, když v půlce 90. let, hned při svém prvním samostatném angažmá postoupil s Reggianou do Serie A. Hvězdné kluby se dlouho neupejpaly: následně po něm sáhla Parma, dalším zaměstnavatelem byl Juventus a v roce 2001 začala jeho slavná éra v AC Milán.
Za studií trenéřiny Ancelotti napsal výzkumnou práci na téma „Budoucnost fotbalu: více dynamiky“, přesto jeho strategie tak atraktivní nebyla. Spíš než neustálý pohyb, přenášení hry a ofenzivu upřednostňoval pečlivou obranu s útočníky číhajícími na hranici ofsajdu. Zkrátka z minima vytěžit maximum. A to vždy míval tým plný hvězd, do něhož se dostal i český zadák Marek Jankulovski. Prezident klubu Silvio Berlusconi ho občas kritizoval, že by měl hrát líbivější fotbal, za Ancelottiho však mluvily výsledky – italský titul sice vyhrál jediný, k tomu však přidal dva triumfy v Lize mistrů a další účast ve finále.
Podporu měl i u hráčů. V týmech dokáže vytvořit dobré klima pro práci, takže jeho svěřenci za ním jdou. Však taky když v roce 2009 z AC odcházel, tvrďák Gattuso prý plakal. „Po porážkách neztrácí nervy, ale stojí před svými hráči. Podporují se navzájem, protože je jedním z nich,“napsal pro britský The Guardian Philipp Lahm bývalý kapitán Bayernu, s nímž Ancelotti vyhrál titul v roce 2017. A které jsou ty zbývající? Ve Francii triumfoval s Paris St. Germain a v Anglii s Chelsea. Další harcování však už Ancelotti neplánuje. Po Madridu, kde patří mezi jeho asistenty i syn Davide, chce s trénováním skončit. „Ale jestli mě budou chtít v Realu ještě deset let, budu tady ještě deset let,“předeslal.