Volby jednoho muže
Hongkong má před sebou hlasování s dopředu známým výsledkem. Jeho novým správcem bude John Lee, muž činu oddaný Číně
Jen pouhé čtyři dny uplynuly na začátku dubna mezi rezignací Johna Lee Ka-chiu z pozice druhého nejvyššího úředníka hongkongské administrativy, ohlášením jeho kandidatury na post nejvyšší a představením týmu jeho 17 volebních poradců. O týden později se tým rozrostl na 150 osob a je v něm doslova každý, kdo v Hongkongu něco znamená. To jsou události překvapivé a nečekané. Výsledkem volební kampaně bude, že jako jediný kandidát John Lee 8. května 2022 vyhraje velmi specifické „volby“.
Volit ho nebudou občané, ale pečlivě vybraný sbor 1454 volitelů, kteří představují 0,02 procenta obyvatel Hongkongu. Čísla hovoří jasně: John Lee získal celkem 786 nominací a ke zvolení do funkce mu bude stačit jen 751 hlasů. Úroveň současné politické diskuse v Hongkongu vystihuje výrok právničky Marie Tamové, která v rozhovoru pro rozhlas prohlásila: „To, že máme jednoho kandidáta, neznamená, že máme méně možností výběru.“
Kritici se ptají, k čemu je vlastně dobrá tato hra na volby, v nichž bude „soutěžit“jediný kandidát a jejichž výsledek je dopředu známý. Nebylo by lepší Johna Lee prostě dosadit do nejvyšší funkce bez zbytečných šarád? A ušetřit 17 milionů hongkongských dolarů, které to bude stát daňové poplatníky?
Protesty utlumené covidem Otázek je tu více. Například jak se Johnovi Lee, kariérnímu policistovi, podařilo získat podporu elity ze světa financí, obchodu, práva, akademie a kultury? Podle nejmenovaného provládního zdroje citovaného deníkem South China Morning Post se mu dostalo pomoci přímo z nejvyššího úřadu reprezentujícího zájmy čínské vlády v Hongkongu: „Úřad chce, aby John Lee lidem ukázal, že přichází změna, což je dobré znamení,“upřesnil zdroj. Zde je dobré si povšimnout, že pod podmínkou anonymity dnes v Hongkongu mluví s médii nejen lidé kritičtí k vládě, ale i provládní a pročínské zdroje.
Lidé si změnu přáli, ale představovali si ji úplně jinak. Požadovali více účasti na správě věcí veřejných a přímou volbu správce Hongkongu. To byl hlavní požadavek deštníkového hnutí už v roce 2014, kdy centrum města na 79 dnů zablokovalo stanové městečko protestujících. O pět let později, v červnu 2019, lidé původně vyšli do ulic protestovat proti navrhované novele extradikčního zákona, podle které by mohli být lidé obvinění ze spáchání trestného činu v Hongkongu předáni soudům v pevninské Číně. Jejich protesty byly úspěšné v tom, že kontroverzní návrh byl po několika měsících nepokojů stažen. Další požadavky, jako je přímá volba správce Hongkongu a vyšetření policejního násilí, úspěšné nebyly.
Protesty utlumil příchod covidu a poslední ránu jim zasadilo přijetí zákona o státní bezpečnosti v červnu 2020. Všichni představitelé politické opozice jsou dnes buď odsouzeni, čekají ve vazbě na soud nebo emigrovali. Následovala zásadní reforma volebního systému, která vedla ke snížení počtu přímo volených míst v Legislativní radě. Zákonodárcem se může stát jen člověk, jenž soustavně projevoval svou loajalitu hongkongské administrativě a čínské vládě. V prvních reformovaných volbách v prosinci 2021 byl do Legislativní rady zvolen jen jeden poslanec, který se neprofiluje jako „provládní“. Zásadně se změnila i pravidla volby správce Hongkongu. Místo změn směrem k demokratickým volbám, jež si lidé přáli, následovaly změny, které na pomyslné časové ose vývoje demokracie vrhly Hongkong o 30 let zpátky.
Kdo je John Lee Ka-chiu?
Kariéra Johna Lee Ka-chiu se zpočátku nevyvíjela slibně. K policii nastoupil v roce 1977 ve svých 19 letech, ale výrazného povýšení dosáhl až v roce 1997. Jako velitel se osvědčil a nakonec se stal náměstkem policejního komisaře. Připisují se mu zásluhy za proměnu hongkongské policie z respektované profesní organizace v obávanou represivní složku, proměnu, která započala v roce 2014.
Hvězdný začátek jeho kariéry odstartoval až kritický rok 2019. Jako ministr vnitra byl tehdy jedním z hlavních propagátorů kontroverzní novely extradikčního zákona. Svou loajalitu Pekingu pak stvrdil i tvrdým postupem vůči demonstrantům a řízením eskalace policejních zásahů. Protestující požadovali jeho odstoupení. Místo toho byl John Lee v červnu 2021 za své zásluhy povýšen na pozici druhého nejvyššího úředníka hongkongské vlády. Idylu beztrestnosti narušily jen sankce ze strany USA. Spolu se současnou správkyní Hongkongu Carrie Lamovou se John Lee ocitl na seznamu jedenácti osob sankciovaných za omezování občanských svobod v Hongkongu.
John Lee není mužem slova. Kritici mu vyčítají slabou připravenost a nedostatek znalostí, jež opakovaně demonstruje během tiskových konferencí. John Lee se prezentuje jako muž činu oddaný Číně, který dosahuje požadovaných výsledků. Titul magistra získal samostudiem na jedné z univerzit v Austrálii, ale jezdil se učit i do Číny. V roce 2018 po návratu ze studijní cesty do Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang prohlásil, že zkušenosti z boje proti terorismu, které tam načerpal, budou užitečné i pro Hongkong.
John Lee se osvědčil v uplatňování bezpečnostního zákona v Hongkongu, což bylo zřejmě hlavním kritériem jeho výběru. Již brzy bude mít k ruce i nové nástroje, jako například zákon o „fake news“, který by měl upevnit kontrolu médií, a zákon o státní bezpečnosti Hongkongu, jehož přijetí vyžaduje článek 23 hongkongské miniústavy. Ten bude odlišný od zákona o státní bezpečnosti z roku 2020 vytvořeného v Pekingu. Jeho cílem bude postavit mimo zákon činy jako velezrada, separatismus, rozvratná činnost a podvratná činnost proti centrální vládě, krádež státních tajemství a politické aktivity zahraničních organizací.
Hlavně umlčet disent
Většina analytiků na obou stranách politického spektra se shoduje, že výběrem Johna Lee vysílá Peking Hongkongu velmi silný signál. Liší se jen jejich interpretace tohoto signálu. Zatímco někteří chápou nástup Johna Lee jako novou kapitolu hongkongské prosperity v rámci Číny, jako například začlenění Hongkongu do grandiózních projektů, jako je čínské Silicon Valley na jihu země, jiní ji vidí jako zpečetění současného kurzu utužování kontroly ve všech oblastech života a celkové „mainlandizace“, tj. přetváření Hongkongu k obrazu pevninské Číny. Výběr silného týmu poradců, kde jsou kromě hongkongských elit zastoupeni i významní čínští podnikatelé, má ale význam více než symbolický. Ukazuje, že namísto občanů to budou čínští podnikatelé, kdo se bude aktivně účastnit politického života v Hongkongu.
Výběrem Johna Lee přiznává Peking primární nedůvěru nejen v hongkongskou administrativu a veřejnost, ale i obavy z dalších protestů. Je zde patrný radikální rozchod s tradicí bývalé koloniální administrativy, z níž vzešla Carrie Lamová a Donald Tsang, dva ze čtyř správců Hongkongu zvolených po jeho návratu pod čínskou správu. Steve Tsang, ředitel China Institute při SOAS v Londýně, kandidaturu Johna Lee shrnul takto: „To, že Peking vybral člověka s takovými zkušenostmi, ukazuje, že jeho hlavní prioritou je zajistit, aby v Hongkongu nezůstal žádný hlas disentu.“
Všichni představitelé politické opozice jsou dnes buď odsouzeni, čekají ve vazbě na soud, nebo emigrovali