Oko za oko, zub za zub!
Osobnosti o smyslu života I Sportovní sloupek Šachy I Politika na ulici I Rezonance Čekstajl I Česká báseň I Zahraniční postřeh
O včelách a lidech I Foto týdne I Short
Do Ženských pomocných leteckých sborů jsem vstoupila proto, že u armády chtěli, abych jezdila traktorem a pracovala rukama. To se mi nechtělo. Chtěla jsem se pomstít. Oko za oko, zub za zub. Tak jsem vstoupila do WAAF, kde mě brali všema deseti. Posadili mě k radiostanici, abych odposlouchávala německé osádky.“
Až do září žili v utečeneckém táboře, odkud se dostali až díky otcově přihlášce do vznikající československé zahraniční armády. Matka následně získala práci v továrně vyrábějící vojenské stejnokroje a otec v březnu 1940 obdržel povolávací rozkaz a odjel na frontu do Francie.
Ani Edith nechtěla zůstat nečinná a v 15 letech si podala přihlášku k Ženským pomocným leteckým sborům, kvůli nízkému věku však nebyla přijata. Našla si tedy práci jako účetní, kde zůstala až do začátku roku 1942. Poté se k WAAF přihlásila znovu, tentokrát úspěšně. První měsíce strávila ve výcvikovém středisku v Gloucesteru, kde prošla základním vojenským výcvikem, na který díky své vynikající němčině navázala kurzem pro telegrafistky v Birminghamu. Pravděpodobně i díky dobrým výsledkům si ji vyhlédla britská zpravodajská služba. V rámci sekce „Y“sloužila na stanici v jižní Anglii, kde odposlouchávala nepřátelská letadla a přes napojení na jejich interkom je odkláněla od původně plánovaných cílů bombardování do oblastí, kde na ně čekali spojenečtí stíhači. Na jaře 1944 se provdala za skotského kolegu, který krátce nato odjel jako tlumočník s invazními vojsky do Evropy.
Po skončení války navštívila Československo, aby zjistila, že část její rodiny zahynula v koncentračních táborech. Vrátila se do skotského Aberdeenu, kde čekala na manželovu demobilizaci. Ten jí však oznámil, že si v Německu našel přítelkyni, což vedlo k jejich okamžitému rozvodu a jejímu návratu do Československa.
Trvale se usadila v Liberci, kde pracovala jako účetní v obchodě a v roce 1953 se znovu provdala. Tak jako mnohým dalším, ani jí se nevyhnula perzekuce ze strany tehdejšího režimu. Od 90. let patřila k aktivním členům liberecké jednoty Československé obce legionářské. Nadporučice ve výslužbě Edith Weitzenová zemřela 29. září 2011.