Marťan Jurečka

Ministr práce netuší, jak žijí ti, o které pečuje

Lepší ukázku vládního mimoňství než odůvodnění ministra práce Mariana Jurečky, proč nedostanou pětitisícový jednorázový příspěvek děti starší osmnácti let, nevymyslí nikdo. Dle pana ministra si může každý student přivydělat, stejně jako to na vysoké škole kdysi dělal on.

Tak tedy po pořádku, osmnáctiletí, devatenáctiletí i dvacetiletí jsou dnes ještě středoškoláky. Pan Jurečka po nich chce, aby každou volnou chvíli nevěnovali přípravě na maturitu a přijímačky, ale hákovali. Mnozí středoškoláci pracují, ale málokdo z rodičů by chtěl, aby jim to narušovalo školní výsledky. Ani jim vláda nepošle jednorázově pět tisíc.

Vysokoškolských studentů pracuje dnes velká většina, nikoli proto, aby si vydělali na motorku, ale zpravidla aby měli na kolej či na jídlo, zkrátka aby přežili. Pan Jurečka nám po dědkovsku vnucuje svou zkušenost z vysoké školy před mnoha lety, ale časy se změnily. Pan Jurečka také asi netuší, že jsou školy, které vyžadují stoprocentní nasazení – medicína, jaderné inženýrství, chemie... Proč brát ministry vážně, když si i guvernér národní banky myslí, že studenti propijí za dva měsíce v hospodě 15 tisíc korun.

Další otázka zní: má se student v každé volné chvíli věnovat něčemu, co ho odvádí od přípravy na budoucí profesi? Všichni brigádu v oboru neseženou, a tak mladí muži často rozvážejí jídlo a ženy pomáhají po barech a hospodách. Ještě že nám pan ministr neposloužil „osvědčeným“heslem „Povaleči z kaváren do dolů a továren“. Ať mladí makají!

Vysmívat se téhle směsi nesmyslů, dojmů a pověr lze jen potud, pomineme-li, že takoví lidé vytvářejí sociální politiku státu. Jednorázová dávka pro rodiny neřeší vůbec nic a ani před volbami řešit nebude. Každý si ji rád vezme, ale nevytrhne jej. Vláda žije ve světě sebeklamu, pokouší se nás například přesvědčit, že snížila ceny paliv. Nepřál bych to vládě, ani nám, ale může se stát, že než sníží stát spotřební daň o korunu padesát, bude opět benzin i nafta za padesát.