Páni rozhodli, kmáni sklapnou
Dnešní Lidové noviny nabízejí několik rozhovorů. Normálně by vás Chlívek lákal na Orientaci, která mluvila s jedním z největších znalců dějin slovanských národů, profesorem Janem Rychlíkem, a zlatou popstar zdejších intelektuálních debat Václavem Bělohradským. Ale neudělá to.
Zaprvé ví, že p. t. čtenářstvo si tato interview samo najde, protože jsou přesně taková, jaká mají být: vtipná, inteligentní, vzdělaná, přemýšlivá. Chlívek naopak upozorní na dva „obyčejné“rozhovory v prvním sešitu sobotního vydání, jež nabízejí vhled do myšlení klíčových politických hráčů: ministra práce Mariana Jurečky a šéfodboráře Josefa Středuly.
Příchod realistického „sedláka“Mariana Jurečky na ministerstvo práce a sociálních věcí sliboval příjemnou změnu a racionalitu. Po letech báječných levicových nápadů a grantových dotací na pohádky, v nichž princezna osvobozuje prince, si konzervativnější publikum slibovalo od nového vedení „normální“a racionální přístup. Nic takového bohužel nenastalo. Naopak. Spíše potvrzuje komentář nejmenovaného autora z nejmenovaného konkurenčního (pravicového) listu: „Jurečka najel do sociálních věcí traktorem. Snad se mu podaří vycouvat.“
Inu, zatím se to nepodařilo. Zatím se zdá, že ideologií vedené a zcela nepromyšlené „skvělé nápady“progresivní levice vystřídaly ideologií vedené a zcela nepromyšlené nápady konzervativní pravice.
Chlívek pláče více než ostatní, protože v sociálním programu KDU-ČSL bývalo mnoho racionálního a mnoho z toho, po čem Chlívek opakovaně volal. Ale když si přečtete rozhovor s panem ministrem na protější straně, nelze se zbavit přesvědčení, že sociální politiku Česka neurčují vládní priority, expertní diskuse a následné výpočty, ale dojmy a zážitky jednoho člověka: pana ministra.
Pánbu s námi a zlé pryč.
Ostatně, přesně tento postoj vlády kritizuje i odborový boss a aspirant na nejvyšší úřad v zemi Josef Středula. Připomíná, že v mnoha případech se vládní rozhodnutí nerodí z diskuse všech zúčastněných a jejich expertního aparátu, ale že se kabinet Petra Fialy opakovaně a vědomě rozhodl jen „oznamovat rozhodnutí“. Páni rozhodli, kmáni sklapnou.
Takový přístup má svou logiku: třeba když se vláda rozhodne v den ruské invaze na Ukrajinu pomáhat napadené zemi, nemůže svolávat kolokvia. Ale co pokud vláda rozhodne za dne na den skončit s přimícháváním biosložek do paliv, i když den předtím ministr průmysl Jozef Síkela hlásil, že to roztočí inflaci? Nebo pokud odmítá snižovat spotřební daň na pohonné hmoty, aby ji pak snížila – ale na pouhé tři předvolební měsíce a pouze o korunu padesát?
O legrační jednorázové pětitisícovce už byla řeč vícekrát, ale přesně vystihuje vládní piruety v sociálně-ekonomických otázkách: taková dávka nikomu skutečně nepomůže, bude poměrně drahá (zavést novou dávku a vyřídit žadatele) a v posledku pak zklame všechny: rozpočtové jestřáby i chudé lidi.
Ano, žádná novodobá česká vláda nenastupovala do tak složité situace. Ano, v zahraničněpolitických otázkách si vede výtečně. Ale jak přijde na ekonomiku a sociální věci, jako by nastoupila zvláštní arogance (nebudeme diskutovat), smíchaná s nekompetencí a slepotou.
V časech růstu a prosperity by to vládě třeba prošlo (pan Babiš by mohl vyprávět). Za pádivé inflace a hospodářské stagnace potřebuje český stát od své vlády úplně jiný výkon. Jinak skončí špatně Fialův kabinet i celá země.
S diskusí je konec. Kabinet Petra Fialy se opakovaně a vědomě rozhodl jen „oznamovat rozhodnutí“.