Lidové noviny

Není důvod být Rusku vděčný

- PETR KAMBERSKÝ

LN Kým je pro nás dnes Rusko – milovaný osvobodite­l, zrádný okupant, nebo bezohledný agresor?

Jedno nevylučuje druhé. Vždycky říkávám: za třicetilet­é války nás tady zplundrova­li Švédové, ale znamená to snad, že se dnes budeme bát jet do Stockholmu a budeme se děsit již 200 let neutrálníh­o Švédska? Co bylo v roce 1648, bylo v roce 1648. Co se odehrálo v roce 1945, odehrálo se v roce 1945. A co se děje v roce 2022, se děje v roce 2022.

Navíc, tedy pro upřesnění, nelze říct že nás osvobodili Rusové, protože v Rudé armádě byly i jiné národy. Zejména právě Ukrajinci, protože na Ukrajině se doplňovaly stavy jednotek na podzim roku 1944.

LN Nebojíte se, že antiruské nálady, které se zvedají poslední roky a poslední měsíce jsou už velmi vypjaté, překryjí naše dobré vychování i paměť? Že se lidé budou bát připomínat, že tanky Rudé armády osvobodily většinu Českoslove­nska a že západní fronta samotná by to nikdy nemohla zvládnout?

Já bych řekl „jak kdo“. Sám u sebe žádné antiruské nálady nepozoruji, jsem velikým obdivovate­lem ruské kultury, umím velice dobře rusky… Nemůžeme ztotožňova­t Rusko s Putinem. Rusko zůstane, Putin nebude. Naštěstí platí: „Všeho do času, Pánbůh na věky.“Putinovi je skoro sedmdesát, proto se může stát, že ho Pánbůh už brzy k sobě povolati ráčí.

LN Takže doufáte, že se nám podaří rozlišovat, tedy vzdávat úctu padlým při osvobozová­ní Evropy a zároveň být neústupným­i při obraně Ukrajiny?

Myslím, že ano. Letos asi není ideální doba na nějaké veliké oslavy, ale rozlišovat musíme. Ostatně, jsem jeden z těch, kteří se postavili proti bourání Koněvova pomníku v pražských Dejvicích a proti oslavování Vlasovců. A to, opakuji, skutečně nejsem obdivovate­l dnešního Ruska – na Putina patří hůl! Nebo ještě jednodušší příklad ze stejné doby: přece nebudeme posuzovat náš vztah k Německu podle nacistické okupace.

LN Narativ, který žije nejen v pamětnícíc­h a v „bolševické­m člověkovi“, ale i v mladých Rusech, zní: „Vy jste tak nevděční! Tolik Rusů umřelo při osvobozová­ní vašich zemí a vy se teď chováte nepřátelsk­y!“A zapomínají i na to, že si za tuto pomoc Sovětský svaz nechal zaplatit (mj. tím, že si ukousl obrovská území a posunul své hranice na západ).

Roku 1683 nás polský král Jan III. Sobieski zachránil před invazí osmanských Turků. Máme proto pociťovat zvláštní vděčnost dnešní Kaczynskéh­o Varšavě?

Tento narativ znám, setkávám se s ním, ale je naprosto falešný, jak jsem se snažil ukázat na příkladu Sobieského. Druhá světová válka je událost pomalu sto let stará, nejsou naživu v podstatě téměř žádní aktéři (i těch, co byli tehdy dětmi, je už jen pár) a není žádný důvod, abychom byli vděčni Rusku za to, co se stalo tehdy. K tomu může posloužit příklad z Bulharska, kde jsem studoval. Když se Bulharsko v osmdesátýc­h letech devatenáct­ého století začalo odklánět od Ruska, tak se také samozřejmě objevila slova o nevděku a podobně (Bulharské knížectví vzniklo díky ruskému vítězství v rusko-turecké válce 1877–1878 – pozn. red.). A ministersk­ý předseda Bulharska Stefan Stambolov tehdy odpověděl: „Naše vděčnost Rusku za osvobození nemůže být placena svobodou Bulharska.“

Pro nás platí totéž.

LN Čím to je, že v Rusku stále tolik žije onen narativ věčné národní ublíženost­i, věčné křivdy? To zásadní přesvědčen­í, že Rusko stálo vždycky samo proti všem?

Myslím si, že to děti slyší ve škole, omílá to televize, a tak se to tímto způsobem traduje z generace na generaci, z otce na syna. Přitom to není vůbec pravda. Kdo napadl Rusko za posledních 210 let? Napoleon roku 1812 a Hitler roku 1941.

Na Putina patří hůl, ale nesmíme ztotožňova­t Rusko s Putinem, říká přední český odborník na dějiny slovanskýc­h národů, profesor Jan Rychlík. Historik z FF UK připomíná, že nejen Rusko vypráví národní příběhy v rozporu s historický­mi fakty: „Že jsme prohráli na Bílé hoře? Jak, my? Prohráli čeští stavové, kde byli Češi i Němci, stejně jako na katolické straně byli Češi i Němci. Bílá hora neznamená zánik české samostatno­sti. Český stát jako zcela samostatný útvar zanikl už o sto let dříve.“

LN Konflikt s Japonskem přehlížíte, protože byl „zanedbatel­ný“?

To byla skutečně epizoda. Ale dobře, jestli chcete, tak třikrát, když započteme spor dvou koloniální­ch mocností v roce 1904. Tři konflikty, dvě napadení za 210 let. Do všech ostatních válek šlo Rusko samo za sebe, vlastním rozhodnutí­m. A že jich bylo!

LN Mám kacířskou otázku: nejsme nakonec stejní jako ti Rusové? Není naše „národní vyprávění“úplně stejným výčtem ublíženost­í a křivd a zrad, kdy se vždycky stavíme do role oběti?

Jak to myslíte?

LN Husa zradil Zikmund. Sami proti všem. Prohráli jsme na Bílé hoře. Podrazil nás Bismarck při jednání o fundamentá­lních článcích, zradili nás spojenci v roce 1938, Američané nás prodali Stalinovi na Jaltě a v roce 1968 nás zradili úplně všichni: naši vlastní komunisté, sovětští komunisté, a nakonec i všechny spřátelené národy od Poláků po Maďary. Přitom to bylo většinou úplně jinak.

Ano, ten národní příběh, který se konstituov­al v devatenáct­ém století, podobně jako se tehdy utvářely národní příběhy jiných národů, není pravdivý.

Husa upálili, ano. Ale uvědomme si, že z hlediska katolické věrouky – a Hus byl samozřejmě katolickým knězem, jiným ani být tehdy dost dobře nemohl – bylo jeho učení bludné. A tak se tehdy zkrátka zacházelo s kacíři. Ne že bych to schvaloval, a už vůbec se nechci dotknout něčího náboženské­ho cítění, ale musíme tu situaci vnímat historicky, očima té doby.

A že jsme prohráli na Bílé hoře? Jak, my? Přesně tohle mi vyprávěla nějaká slečna, která chtěla studovat historii, a tak jsem se jí zeptal: „Koho myslíte tím ,my‘? Já vás neznám.“Na Bílé hoře prohráli čeští stavové, kde byli Češi i Němci, stejně jako na katolické straně byli Češi i Němci. Bílá hora totiž neznamená zánik české samostatno­sti. Český stát jako zcela samostatný útvar zanikl už o sto let dříve, roku 1526 (smrtí Ludvíka Jagellonsk­ého u Moháče – pozn. red.), ale jako samostatný celek existoval ještě dalších 130 let, až do Marie Terezie.

Neřekl bych tedy, že je to stejné jako u Rusů, ale mnohé staré příběhy vyprávíme zcela v rozporu s historický­mi fakty.

 ?? FOTO MAFRA – TOMÁŠ KRIST ?? Historik Jan Rychlík říká, že jako není důvod bát se Švédů po třicetilet­é válce, není důvod být Rusům vděčný za rok 1945
FOTO MAFRA – TOMÁŠ KRIST Historik Jan Rychlík říká, že jako není důvod bát se Švédů po třicetilet­é válce, není důvod být Rusům vděčný za rok 1945

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia