Není důvod být Rusku vděčný
LN Kým je pro nás dnes Rusko – milovaný osvoboditel, zrádný okupant, nebo bezohledný agresor?
Jedno nevylučuje druhé. Vždycky říkávám: za třicetileté války nás tady zplundrovali Švédové, ale znamená to snad, že se dnes budeme bát jet do Stockholmu a budeme se děsit již 200 let neutrálního Švédska? Co bylo v roce 1648, bylo v roce 1648. Co se odehrálo v roce 1945, odehrálo se v roce 1945. A co se děje v roce 2022, se děje v roce 2022.
Navíc, tedy pro upřesnění, nelze říct že nás osvobodili Rusové, protože v Rudé armádě byly i jiné národy. Zejména právě Ukrajinci, protože na Ukrajině se doplňovaly stavy jednotek na podzim roku 1944.
LN Nebojíte se, že antiruské nálady, které se zvedají poslední roky a poslední měsíce jsou už velmi vypjaté, překryjí naše dobré vychování i paměť? Že se lidé budou bát připomínat, že tanky Rudé armády osvobodily většinu Československa a že západní fronta samotná by to nikdy nemohla zvládnout?
Já bych řekl „jak kdo“. Sám u sebe žádné antiruské nálady nepozoruji, jsem velikým obdivovatelem ruské kultury, umím velice dobře rusky… Nemůžeme ztotožňovat Rusko s Putinem. Rusko zůstane, Putin nebude. Naštěstí platí: „Všeho do času, Pánbůh na věky.“Putinovi je skoro sedmdesát, proto se může stát, že ho Pánbůh už brzy k sobě povolati ráčí.
LN Takže doufáte, že se nám podaří rozlišovat, tedy vzdávat úctu padlým při osvobozování Evropy a zároveň být neústupnými při obraně Ukrajiny?
Myslím, že ano. Letos asi není ideální doba na nějaké veliké oslavy, ale rozlišovat musíme. Ostatně, jsem jeden z těch, kteří se postavili proti bourání Koněvova pomníku v pražských Dejvicích a proti oslavování Vlasovců. A to, opakuji, skutečně nejsem obdivovatel dnešního Ruska – na Putina patří hůl! Nebo ještě jednodušší příklad ze stejné doby: přece nebudeme posuzovat náš vztah k Německu podle nacistické okupace.
LN Narativ, který žije nejen v pamětnících a v „bolševickém člověkovi“, ale i v mladých Rusech, zní: „Vy jste tak nevděční! Tolik Rusů umřelo při osvobozování vašich zemí a vy se teď chováte nepřátelsky!“A zapomínají i na to, že si za tuto pomoc Sovětský svaz nechal zaplatit (mj. tím, že si ukousl obrovská území a posunul své hranice na západ).
Roku 1683 nás polský král Jan III. Sobieski zachránil před invazí osmanských Turků. Máme proto pociťovat zvláštní vděčnost dnešní Kaczynského Varšavě?
Tento narativ znám, setkávám se s ním, ale je naprosto falešný, jak jsem se snažil ukázat na příkladu Sobieského. Druhá světová válka je událost pomalu sto let stará, nejsou naživu v podstatě téměř žádní aktéři (i těch, co byli tehdy dětmi, je už jen pár) a není žádný důvod, abychom byli vděčni Rusku za to, co se stalo tehdy. K tomu může posloužit příklad z Bulharska, kde jsem studoval. Když se Bulharsko v osmdesátých letech devatenáctého století začalo odklánět od Ruska, tak se také samozřejmě objevila slova o nevděku a podobně (Bulharské knížectví vzniklo díky ruskému vítězství v rusko-turecké válce 1877–1878 – pozn. red.). A ministerský předseda Bulharska Stefan Stambolov tehdy odpověděl: „Naše vděčnost Rusku za osvobození nemůže být placena svobodou Bulharska.“
Pro nás platí totéž.
LN Čím to je, že v Rusku stále tolik žije onen narativ věčné národní ublíženosti, věčné křivdy? To zásadní přesvědčení, že Rusko stálo vždycky samo proti všem?
Myslím si, že to děti slyší ve škole, omílá to televize, a tak se to tímto způsobem traduje z generace na generaci, z otce na syna. Přitom to není vůbec pravda. Kdo napadl Rusko za posledních 210 let? Napoleon roku 1812 a Hitler roku 1941.
Na Putina patří hůl, ale nesmíme ztotožňovat Rusko s Putinem, říká přední český odborník na dějiny slovanských národů, profesor Jan Rychlík. Historik z FF UK připomíná, že nejen Rusko vypráví národní příběhy v rozporu s historickými fakty: „Že jsme prohráli na Bílé hoře? Jak, my? Prohráli čeští stavové, kde byli Češi i Němci, stejně jako na katolické straně byli Češi i Němci. Bílá hora neznamená zánik české samostatnosti. Český stát jako zcela samostatný útvar zanikl už o sto let dříve.“
LN Konflikt s Japonskem přehlížíte, protože byl „zanedbatelný“?
To byla skutečně epizoda. Ale dobře, jestli chcete, tak třikrát, když započteme spor dvou koloniálních mocností v roce 1904. Tři konflikty, dvě napadení za 210 let. Do všech ostatních válek šlo Rusko samo za sebe, vlastním rozhodnutím. A že jich bylo!
LN Mám kacířskou otázku: nejsme nakonec stejní jako ti Rusové? Není naše „národní vyprávění“úplně stejným výčtem ublížeností a křivd a zrad, kdy se vždycky stavíme do role oběti?
Jak to myslíte?
LN Husa zradil Zikmund. Sami proti všem. Prohráli jsme na Bílé hoře. Podrazil nás Bismarck při jednání o fundamentálních článcích, zradili nás spojenci v roce 1938, Američané nás prodali Stalinovi na Jaltě a v roce 1968 nás zradili úplně všichni: naši vlastní komunisté, sovětští komunisté, a nakonec i všechny spřátelené národy od Poláků po Maďary. Přitom to bylo většinou úplně jinak.
Ano, ten národní příběh, který se konstituoval v devatenáctém století, podobně jako se tehdy utvářely národní příběhy jiných národů, není pravdivý.
Husa upálili, ano. Ale uvědomme si, že z hlediska katolické věrouky – a Hus byl samozřejmě katolickým knězem, jiným ani být tehdy dost dobře nemohl – bylo jeho učení bludné. A tak se tehdy zkrátka zacházelo s kacíři. Ne že bych to schvaloval, a už vůbec se nechci dotknout něčího náboženského cítění, ale musíme tu situaci vnímat historicky, očima té doby.
A že jsme prohráli na Bílé hoře? Jak, my? Přesně tohle mi vyprávěla nějaká slečna, která chtěla studovat historii, a tak jsem se jí zeptal: „Koho myslíte tím ,my‘? Já vás neznám.“Na Bílé hoře prohráli čeští stavové, kde byli Češi i Němci, stejně jako na katolické straně byli Češi i Němci. Bílá hora totiž neznamená zánik české samostatnosti. Český stát jako zcela samostatný útvar zanikl už o sto let dříve, roku 1526 (smrtí Ludvíka Jagellonského u Moháče – pozn. red.), ale jako samostatný celek existoval ještě dalších 130 let, až do Marie Terezie.
Neřekl bych tedy, že je to stejné jako u Rusů, ale mnohé staré příběhy vyprávíme zcela v rozporu s historickými fakty.