Jsou muži postižení?

Osobní výběr ze světového tisku

Technologie určují naše životy stále víc, někdy dokonce válcují biologické danosti. Má to individuální, ale i společenské dopady.

Jde hlavně o postupy v reprodukční medicíně. Jsou považovány za znak vědeckého pokroku. Zajímavější ale je, jak je vnímají a využívají lidé oddaní myšlence společenského pokroku, rovnosti, proti rasismu a diskriminaci.

***

Phyllis Cheslerová (* 1940) je americká feministka z generace nepolíbené intersekcionalitou, politikou identit či hledáním diskriminace i tam, kde není. Je pro rovnost, ale i ta má své hranice včetně biologických. Na webu 4W popisuje případ, který tyto hranice překračuje.

V New Yorku žijí homosexuální manželé Corey Briskin a Nicholas Maggipinto. Oba jsou právníci, vzdělaní, úspěšní a majetní bílí muži. Jako manželé si chtěli pořídit dítě, jež by bylo genetickým příbuzným alespoň jednoho z nich. Rozhodli se pro cestu surogátního mateřství, což je organizačně, byrokraticky i medicínsky složitá věc. Nejprve museli sehnat dvě ženy: jednu, která věnuje své vajíčko (genetická matka), a druhou, která laboratorně oplodněné vajíčko donosí a porodí dítě (biologická matka). Proč dvě? Inu proto, že kdyby to vše udělala jedna žena, mohla by cítit k dítěti silnější mateřský vztah a právně se domáhat svých nároků, třeba návštěv či podílu na péči. A za to vše – včetně právních, medicínských, nemocničních služeb i nákladů na cestování či hotely – je třeba zaplatit. Odhadem 150 až 200 tisíc dolarů.

Toto je ale jen úvod. Cheslerovou případ zaujal až od chvíle, kdy se oni manželé obrátili na město New York, aby jim – skrze zdravotní pojišťovnu – náklady na pořízení dítěte uhradilo. Pokud ne, tak prý politika newyorské pojišťovny tento manželský pár diskriminuje. A sice proto, že ženy či různopohlavní páry by měly na uhrazení výkonů oplodnění in vitro nárok. Tak proč ne pár gayů?

A toto je už pro Cheslerovou moc. Jde přece o postupy vyvinuté k tomu, aby napravily nějaké zdravotní postižení ve fungování ženy. Mají si je nárokovat muži, aby jim umožnily dosáhnout něčeho, čemu nebrání zdravotní postižení, ale biologická nemožnost? Právě proto Cheslerová svůj text nazvala Jsou muži postižení?. A z téhož důvodu si nebere servítky: „Projde-li to, hrozí ‚reprodukční prostituce‘ na náklady společnosti.“

***

Němečtí Zelení mívali skalní fanoušky a skalní odpůrce. Ruská invaze na Ukrajinu a domácí spory o dodávky těžkých zbraní Kyjevu to ale mění. Vedení Zelených, vicekancléř Habeck a ministryně zahraničí Baerbocková, získalo pověst jestřábů, ale zároveň pochvalu a kritiku z nečekaných míst.

Například od novin Die Welt: „Zelení – kdysi strana Petry Kellyové a Gerta Bastiana, kteří blokovali americké raketové základny – se stali prvními a nejrozhodnějšími propagátory dodávek těžkých zbraní na Ukrajinu.“

Chválí je i Jan Fleischhauer, novinář, jenž v mládí začínal na levici, získal lecjaké zkušenosti a ty ve zralém věku využíval jako munici občas satirického rázu. Třeba v knize Mezi levičáky. Teď konstatuje, že tvrdý přístup „od strany, jako jsou Zelení, nečekal“. A že hranice pacifismu neprobíhá mezi levicí a pravicí. Na okraj, dnes slaví Fleischhauer 60. narozeniny, takže vše nejlepší.

Ve členské základně a mezi mladými aktivisty ale jasno není. Dokládá to postřeh z protestů proti politice Zelených mezi účastníky stávky za klima: „Chceme ukázat, že jsme nespokojení a vzteklí. V kampani nám slibovali změnu a my ji teď žádáme. We are unstoppable, another world is possible…“

Toto jsou Zelení tradičního střihu. Takoví, z jakých si dělá legraci Claudio Casula, italský publicista žijící v Německu, na webu Osa dobra (Achgut.com). Ve své rubrice Jeden den v životě… tvůrčím způsobem rozvíjí reálné výroky politiků, v tomto případě Ricardy Langové (28), poslankyně Spolkového sněmu, dříve mluvčí Mladých Zelených.

Ukázka z Jednoho dne v životě Ricardy L.: „Ráno zapnula generátor frází. Předevčírem navrhl ‚queerfeministickou klimatickou spravedlnost‘, včera ‚ekosociální mírovou diverzitu‘. Teď je to ‚digitálně udržitelné transgenderové prostředí‘. Nic moc. Znovu zmáčknout tlačítko a je tu ‚imigračně férová rovnoprávná inkluze‘. To už je lepší. Ricarda si to párkrát procvičila. Tím přivede každého novináře k zoufalství.“

Připadá vám to blbé? Jako gymnaziální humor? Jistě. Ale v době války, inflace a každodenních jobových zvěstí je asi poptávka i po takovém žánru.

Vedení Zelených, vicekancléř Habeck a ministryně zahraničí Baerbocková, najednou získalo pověst jestřábů, ale zároveň i pochvalu a kritiku z velmi nečekaných míst