Představuje se město budoucnosti
Masdar City ve Spojených arabských emirátech vzniklo dle návrhu Normana Fostera
Minulý týden jsme navštívili Spojené arabské emiráty (SAE) a prohlédli si tamní Museum Louvre, navržené francouzským architektem Jeanem Nouvelem v metropoli Abú Zabí. Dnes v tomto rychle se rozvíjejícím jedenapůlmilionovém městě ještě zůstaneme. Jeho satelitem je totiž Masdar City, projekt města budoucnosti, které vzniklo – nikoli na zelené louce, to tu samozřejmě neplatí, na poušti. Záměr postavit město založené na čistých zdrojích energie vznikl z iniciativy společnosti Masdar v roce 2006. Lokalita byla zvolena poblíž dokončovaného mezinárodního letiště a nedaleko dálnice spojující Abú Zabí (Abu Dhabi) s Dubají. Po dokončení se Masdar City stalo rezidencí pro společnost International Renewable Energy Agency, dále Masdar Institute of Science and Technology a jeho vysokoškolský kampus. Na celém konceptu města budoucnosti se rovněž podílely společnosti Credit Suisse a Siemens.
Unikátní projekt
Projekt Masdar City získalo proslulé londýnské studio barona Normana Fostera (* 1935), který se světově proslavil svými stavbami ve stylu hi-tech, jako jsou například Hong Kong Bank v Číně, New Wembley Stadium, mrakodrap „Okurka“nebo radnice v Londýně, přestavba berlínského Reichstagu, mrakodrap na Ground Zero v New Yorku, koncertní síň v Gatesheadu (viz Orientace z 31. října 2020) a mnoho dalších. Foster je rovněž držitelem Pritzkerovy ceny za architekturu a kdysi přednášel také v Praze. Je obdivovatelem aerodynamických vozů Tatra a sám jednu stříbrnou Tatru 88 vlastní.
Foster se snažil navrhnout živé město s dobře vyřešenou dopravou. Architektura dokončené části, na níž se rovněž podílela studia Američanů Gordona Gilla a Adriana Smithe, což je mj. autor nejvyššího mrakodrapu světa Burdž Chalífa v Dubaji, je skutečně pestrá. Tvůrcům se podařily i úzké a příjemné pěší koridory, jež jsou zastíněné a nabízejí obchody a služby. S osobními automobily se tu nepočítá – zanechat je musíte na sběrných parkovištích na okraji města, jinak lidi obslouží rychlodráha a metro.
Město se začalo stavět v roce 2008, ale celý proces zbrzdila finanční krize, takže hotovo má být až v roce 2030. Mělo by tu pak žít a pracovat na 50 000 lidí. Vše je samozřejmě podřízeno zeleným technologiím a poháněno solární energií; ke stavbě byly použity k přírodě přátelské materiály. Je tu na arabské poměry také hodně zeleně, ta se však musí neustále zavlažovat. S vodou se tu ale pracuje velmi sofistikovaně, recykluje se, čistí a využívá i srážková voda.
Masdar City jsme si mohli s kolegou Davidem Vávrou prohlédnout díky našemu krajanovi, architektu Lukáši Sokolovi, jenž po studiích a pobytu v USA před časem přesídlil do Emirátů a na výstavbě se podílel. Vyzkoušeli jsme si i unikátní dopravní mikrosystém Personal Rapid Transit firmy Mitsubishi, který se nachází v podzemí. Parkují tu jakési elektřinou poháněné kapsle, které si vyzvednete, zadáte, kam chcete jet, a pak už jen přihlížíte, jak se robotický vehikl rozjíždí a směřuje tunelem do dané lokality.
Nelehký úkol
Studenti Masdar Institute of Science and Technology jsou téměř z poloviny domácí, zbytek je z celého světa, asi třetina jsou dívky. Mají tu skutečně skvělé zázemí, včetně moderní knihovny, kolejí a velkého bazénu. Tématem studia jsou samozřejmě především moderní nízkoenergetické technologie, udržitelný rozvoj, recyklace a podobně. Architekti se proto pokusili celý kampus vyřešit tak, aby nepůsobil stereotypně, střídají tu různé tvary, materiály, povrchy i barvy, převládá ovšem narudlý tón a měkké formy s jemnou texturou, připomínající písčité duny. Celek i některé detaily upomínají Fosterův pavilon SAE na minulém EXPO v Miláně 2015, kde si podobné motivy vyzkoušel.
Upřímně řečeno, na podobné koncepty často hledím s jistou skepsí. Především navrhnout celé město pro desítky tisíc obyvatel během několika let není žádná legrace. Výsledek může působit neživotně, jak to ostatně dobře známe z některých našich sídlišť. Úspěch se dostaví jen tehdy, přizvou-li developeři, urbanisté a architekti ke spolupráci další profese, například sociology, dopravní experty, zahradní architekty. Vše je rovněž třeba nejdříve nasimulovat na modelech.
Zásadní bývá vyřešení dopravy, která je velmi důležitá, ale její systémy nesmí nové město znásilňovat. Dalším problémem bývá vybavení infrastrukturou, jako jsou služby, obchody, školy, školky, jesle, zdravotnická zařízení, domovy seniorů. Jak se také ukazuje, nové „čisté“technologie také nemusí být bez komplikací, často jsou tak nákladné, že se prostě nevyplatí. I proto je dobré vidět, jak podobné problémy řeší v zahraničí. Masdar City v Abú Zabí může tedy inspirovat i nás.
Podobné projekty bývají častěji vidět ve vědecko-fantastických filmech či literatuře než ve skutečnosti. Projekt úplně nového města, navíc založeného na čistých zdrojích energie, ale nyní zkoušejí ve Spojených arabských emirátech.
Město se začalo stavět v roce 2008, ale celý proces zbrzdila finanční krize, takže hotovo má být až v roce 2030. Mělo by tu pak žít a pracovat na 50 000 lidí.