Vláda bojuje o čas

Energetické improvizace nám pomohou jen chvíli, rozhodne dlouhodobá koncepce

Anglický ekonom John Maynard Keynes proslul větou: „Z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtvi.“Reagoval jí na své předchůdce, zastánce volného trhu, podle kterých tržní mechanismy samy nastolí rovnováhu a zajistí blahobyt a zaměstnanost. Ovšem přinejlepším právě až v delší časové perspektivě.

Keynese přiměla k obhajobě státních zásahů do ekonomiky velká hospodářská krize třicátých let a dodnes platí za ideového zakladatele hospodářské politiky (umírněných) levicových politických stran. Jeho jízlivou poznámku lze však zobecnit jako elementární model ekonomického chování skoro všech demokracií, jedno, jaký směr v nich zrovna vládne. Voliči téměř všech stran zkrátka od politiků chtějí, aby jim zařídili blahobyt, pokud možno hned. Nebo aby je alespoň okamžitě zbavili hrozby bídy. Nejpozději rok před volbami je tudíž praktickým keynesiáncem i kdejaký kovaný pravičák.

Petr Fiala a jeho vláda se nyní ocitli v kleštích výše naznačené logiky. Zejména kvůli válce na Ukrajině rostou ceny a v krizovějších scénářích České republice dokonce hrozí, že se ocitne bez dodávek ruského plynu i ropy nebo že na ni těžce dolehnou důsledky situace na ukrajinských polích, kde se zemědělcům sice daří odtahovat opuštěné či poničené ruské tanky, ovšem i běžné polní práce jsou tam životu nebezpečné. A případná úroda se kvůli blokádě přístavů stejně nemusí ke konzumentům dostat.

Smrtelný hřích schodku

Domácí sociální dopady ruské invaze na Ukrajinu nelze aktuálně řešit jinak než docela rozsáhlými státními zásahy. Což však odporuje základní politicko-ekonomické filozofii současné středopravicové vlády. Rozdávání sociálních dávek nutně navýší schodek státního rozpočtu, ale podobně se vlastně projeví i případné snižování daní, byť na příjmové straně. A Fialova vláda si výslovně předsevzala schodek, nabobtnalý za covidové pandemie, snižovat. I proto zatím v očích veřejnosti dělá málo a za to málo rozhazování jednorázových dávek se navíc spíše stydí, poněvadž zejména dle věrouky ODS tak páchá skoro smrtelný hřích. Opozice si mne ruce, hnutí ANO z billboardů hlásá, že za Babiše bylo líp, cesta na Hrad bude asi dlážděná sociální demagogií. A i mnozí sympatizanti vládu kritizují za nesystematičnost a chaotičnost.

Leč, co dělat? Válka k blahobytu zpravidla nevede. Premiér Fiala se z domácí politiky takřka vytratil, v zahraniční je však docela viditelný. A postupuje tam v podstatě systémově – jako naposledy v Německu. Snaží se Českou republiku vyvázat ze závislosti na ruských surovinách, poněvadž jinak se zlepšení naší hospodářské kondice nedá očekávat. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová pak s podobným cílem před pár dny navštívila Spojené arabské emiráty. Avšak zásadního a ekonomicky funkčního vysvobození ze sevření „ruských rour“lze dosáhnout řádově spíše v letech. I proto česká vláda usiluje o výjimku z embarga EU na ruskou ropu až do poloviny roku 2024.

Petr Fiala též v Německu dojednal zvláštní zbrojní rošádu. Česká republika pošle na Ukrajinu další těžkou vojenskou techniku, pocházející ještě ze sovětských časů. Výměnou dostaneme německé tanky či obrněné transportéry, a Němci se tak vyhnou výtkám svého nedávného spojence, Putinova Ruska, že eskalují konflikt dodávkami vlastních zbraní. Jistě, ďábel vězí v detailech a vojenští experti už upozorňují na potřebu velmi pečlivého výběru německé techniky. V zásadě se ale jedná o další příklad snahy vlády o systematická řešení. Případná porážka Ukrajiny totiž naše ekonomické a sociální problémy ještě umocní, mimo jiné i kvůli snížené ochotě ukrajinských uprchlíků vracet se do porobené a zdevastované země. Není tudíž jiné cesty než usilovně napomáhat porážce Vladimira Putina, bez níž budeme čelit jen velmi špatným alternativám, samým větším, nikoliv menším zlům.

Není jiné cesty než pomáhat porážce Vladimira Putina, bez níž budeme čelit jen velmi špatným alternativám, samým větším, nikoliv menším zlům

Muzeální zbraně nestačí

Skoro každá válka je pak též svérázným zbrojařským veletrhem. Poptávka po protitankových střelách Javelin či tureckých dronech Bayraktar nyní nepochybně celosvětově naroste. Což ale znamená výzvu i pro český zbrojní, ba nejen úzce zbrojní průmysl. Výhledově tedy na Ukrajinu nemusíme posílat pouze oprášené kousky z muzea komunismu. Ostatně, proslavené ukrajinské střely Neptun se odpalují z podvozků vyrobených v kopřivnické Tatře. Ovšem potenciální dodávky moderních českých zbraní (včetně hodně inovovaných původně sovětských) a výcvik ukrajinských vojáků vyžadují nějakou dobu.

Válka i politika jsou vlastně bojem o čas. Ukrajincům se sovětská technika aktuálně hodí: je po ruce ve skladu a umějí s ní zacházet. Ale jen s ní válku nevyhrají, zásoby časem dojdou a tak jako tak potřebují něco kvalitnějšího. Podobně i vláda musí kombinovat ad hoc improvizace typu ber kde ber s dlouhodobějšími koncepčními kroky. Ukrajinci budou bez zmíněného mixu mrtví i z celkem krátkodobého hlediska a česká vláda politicky jakbysmet.