Vypadají jako my
Vypadají (téměř) jako my, ale... Tu spoustu skrytých rozdílů není jednoduché krátce popsat, natož vysvětlit a pochopit.
Pokud byste nasedli do vlaku v jejich hlavním městě, pak byste východním směrem mohli jet celých šest dní. Teprve poté byste se ocitli na hranici jejich obrovské země. V polovině cesty byste mohli vystoupit v několikamilionovém městě, které je centrem oblasti větší, než jsou západní a střední Evropa dohromady. Hned byste si všimli, že tváře místních jsou podobné nám Evropanům, a toto zjištění by vás aspoň na chvíli uklidnilo. Také nádraží by vypadalo středo- nebo spíše východoevropsky, což by byl další důvod, abyste se po tak dlouhé cestě cítili skoro jako doma. Všude kolem by sice byla divná mlha připomínající hustotou smog asijských metropolí, ale vysvětlení místních, že stovky kilometrů kolem města už měsíce hoří tajga, by pro vás znamenalo, že se nic mimořádného neděje.
Nasedli byste do taxíku a nechali byste se odvézt do práce, kvůli níž jste celou tu dlouhou cestu absolvovali. Pokud by se vám tam podařilo skutečně dostat, protože několik bezpečnostních kontrol v podobě starších obézních žen by se vám jistojistě postupně postavilo do cesty, oddechli byste si. Po tisícovkách absolvovaných kilometrů byste konečně dorazili na místo, kam jste se chtěli dostat. Pracovali byste s nimi dalších deset hodin, aniž by vám dali najíst (ta země je pouze pro tvrdé nátury), a vy byste se nestačili divit, jak málo někomu může záležet na zdánlivých detailech a především perfektních výsledcích. Více se cení množství než kvalita.
Večer byste se šli projít centrem města. Ve výlohách byste viděli bizarní modely, které by byly označeny nápisem „evropská móda“, což by v místních mělo vyvolat představu, že tam kdesi daleko v Evropě se podobné oblečení nosí, a proto by si ho měli také koupit. Váš údiv by pokračoval na obrovském centrálním náměstí, kterému by dominovala majestátní socha člověka, jehož ideologické blouznění stálo stovky milionů lidí spokojené životy. Aha, tak ti místní to ještě nepochopili, napadlo by vás.
Při další prohlídce města byste narazili na bustu jistého generalissima, jenž byl nade vší pochybnost jedním z největších zločinců novodobé historie. Tak tohle by vás už opravdu vyděsilo. Je to přece stejné, jako kdyby Němci stavěli pomníky Hitlerovi. A po této zkušenosti by propastný rozdíl mezi nimi a námi pochopil každý. Tedy každý, kdo by ho aspoň trochu chápat chtěl.
Při cestování po světě se člověk potkává s lidmi různých ras, národů a vyznání. Na většině z nich okamžitě pozná, že nejsou stejní jako my – jsou sami sebou a samozřejmě je to tak v pořádku. S Rusy je to však jiné. Vypadají jako my, zdánlivě se chovají jako my, ale většina z nich je zcela jiná než my. Až jednou válka na Ukrajině skončí, měli bychom to mít pořád na paměti. Je totiž pravděpodobné, že největším zločincům současnosti budou opět stavět pomníky a my tomu nebudeme rozumět.
Při cestování po světě se člověk potkává s lidmi různých ras, národů a vyznání. Na většině z nich okamžitě pozná, že nejsou stejní jako my – jsou sami sebou a je to tak v pořádku. S Rusy je to však jiné.