Požár lesa a Ukrajiny
Katastrofální události z roku 2010 osvětlují současnou invazi Ruska a stav jeho armády
Rusko připadá mnohým jako absurdní, iracionální země. Invaze na Ukrajinu a potíže, do kterých zabředla, tento dojem posilují. Pochopit to může napomoci jiná vyhrocená situace a způsob, jakým ji v Rusku zvládali.
V létě 2010 proběhla Ruskem vlna katastrofálních požárů. Tehdy ještě i noviny ve vlastnictví Putinovi blízkých osob praktikovaly běžnou investigativní žurnalistiku. Jsou tedy k dispozici informace kritické, ale současně politicky nezabarvené, z médií, jež neplatil Západ. A jsou to události, ve kterých sehrál velkou roli Vladimir Putin a jeho ministr pro mimořádné události Sergej Šojgu, dnes ministr obrany.
Sucho tehdy trvalo už dva měsíce, ale nikdo nepodnikal žádná opatření. Když se začaly šířit lesní požáry, gubernátoři hlásili Kremlu, že vše zvládnou vlastními silami. Požáry jsou prý lokalizovány, nanejvýš místy proniknou ze sousední oblasti. Pak začaly hořet vesnice. Premiér Putin se účastnil srazu motorkářů. Vesnice Verchnaja Vereja vyhořela do základů se všemi 341 domy i 19 obyvateli.
FILIP TESAŘ balkanista, bývalý válečný reportér z Jugoslávie
Především obyčejní lidé Zatímco v USA, Kanadě a v EU jsou oběťmi ničivých požárů především hasiči, v Rusku obyčejní lidé. A nikdo v Rusku ani nezná přesný počet obětí. Na některých místech úřady lidem sdělily, že nemají potřebnou techniku, a doporučily jim, aby se sami evakuovali. Byli to sami obyvatelé, kteří dali dohromady traktory, nakoupili respirátory, začali kopat příkopy a kácet průseky. Obce, které neshořely, zachránili především dobrovolníci. Jen někde jim stát poslal po několika dnech na pomoc vojáky, osmnáctileté brance, jimž vesničané museli sami zajišťovat jídlo, stejně jako palivo do hasičských stříkaček, které pokud dorazily, často bez vody.
Federální ministerstvo pro mimořádné situace nemá navíc na starost ochranu lesů, jen obyvatel a objektů. Hasiči tedy hasí, až když se oheň přiblíží k obcím. V létě 2010 zasahovalo ministerstvo na dluh, z rezervních fondů, a peníze za palivo do hasicích vrtulníků a letadel muselo vrátit, aby mohlo zasáhnout někdy příště. Na jednom z předměstí Voroněže řekli hasiči lidem, že mají příkaz nehasit obytné budovy, jen chránit nemocnici, z níž však už mezitím byli pacienti evakuováni.
Lidé se chytali symbolů a proroctví. I ateisté říkali, že zasáhly vyšší síly, že se oheň nedotkl hřbitovů, že se vyhnul vesnicím, kde fungoval kostel. Ve vsi Verchnaja Vereja spatřili v hustém kouři Boží tvář, jíž z úst vycházela pochodeň. Když odtud prchali, volali na sebe, aby se neohlíželi.
Na spáleniště pak přijel Putin, „šéf všech šéfů“, slíbil potrestání viníků a mimořádné odškodnění všem. Lidí, připravených lynčovat gubernátora, se zmocnila naděje. Do podzimu stály žluté domky s eurookny jak z amerického předměstí. Lidé se mohli rozhodnout pro dům na klíč nebo pro odškodnění. Úředníci, uplacení stavebními podniky, naváděli oběti, aby se za každou cenu rozhodly pro první variantu. Odškodnění dostali stavaři a strhli si tučnou provizi. Po čase padalo obložení, dveře nedovíraly, do sklepů zatékalo. Navzdory tomu si mnozí polepšili. Na jiných místech pak občas lidé nechtěli hasit své domy v naději na nové.
To už byl nouzový stav vyhlášen ve třetině evropského Ruska. Šojguovo ministerstvo informovalo o množství osob a techniky zapojených do hašení, dobrovolníci v terénu však viděli hlavně jiné dobrovolníky. Vojáky a hasiče spíš na papíře. Stát nakonec povolil dobrovolníky oficiálně zapojit, ale místní úředníci jejich iniciativu potlačovali a příslušníci Federální bezpečnostní služby se vyptávali na ty zvlášť aktivní.
Neschopnost
Pro úřady, jež se nesnažily předvést před obyvatelstvem, ale před Putinem, byli dobrovolnici připomínkou vlastní neschopnosti. Ta však sahala až k Putinovi, jehož poslanci v parlamentu protlačili zákon svěřující správu lesů těžařům, aniž je pevně zavazoval k hašení požárů. Podobně nefunkčně bylo tou dobou svěřeno zásobování armády komerčním subjektům. I armáda je pyramidou mocenského boje, kde se málokdo stará o oběti z řad těch úplně dole.
Vojáci v Čečně se museli zásobovat sami, tak jako dnes na Ukrajině. Vojenská služba padne často na ty nejubožejší, kteří pak v rabování vidí aspoň štěstí v neštěstí. Některé detaily, třeba chybějící vysílačky a nemožnost přímé komunikace mezi pozemními a vzdušnými jednotkami, jsou si v případě požárů i války až komicky podobné. Podobné bylo i potopení jaderné ponorky Kursk a zřejmě i křižníku Moskva. Když zpackané už nejde zakrýt, vezme všechno do rukou Putin a potrestá zástupné viníky.
Bolševická revoluce zničila v Rusku většinu institucí a nahradila je hlavně stranou, KGB a armádou. První se rozpadla, druhá funguje, třetí jen zčásti. Nové veřejné instituce dnes v Rusku fungují hlavně ve velkých městech. Putin pochopil, že je nutné vrátit státu autoritu. Dokázal zkoncentrovat moc a obyvatelstvo stmelit nacionalisticko-militaristickou ideologií. Podstatu institucí a veřejné kontroly nepochopil.
Požáry z roku 2010 vrhají světlo i na válečný požár na Ukrajině, na to, proč je ruská armáda, jaká je, a proč Rusko vede válku tak, jak vede.
Zatímco v USA, Kanadě a v EU jsou oběťmi ničivých požárů především hasiči, v Rusku obyčejní lidé