9. DÍL: Opatrovnictví – péče o seniora

pak soud může přistoupit až tehdy, pokud v dané situaci nepostačují jiná mírnější opatření (například pouhá nápomoc při jednání s úřady).

Kdo smí být opatrovníkem?

Zákon klade důraz na respektování vůle a přání osoby, o jejíchž právech má být rozhodováno, a to jak při výběru osoby, která by se měla stát opatrovníkem, tak při vymezování jejích konkrétních kompetencí.

Soud proto při stanovení opatrovníka vždy dbá přání opatrovance (jak již bylo řečeno v případě paní Jany z našeho příběhu).

Jinými slovy, pokud je to možné, jmenuje opatrovníkem toho, koho navrhne sám opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla někoho z příbuzných. Obecně řečeno – opatrovníkem se může stát osoba způsobilá právně jednat, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance.

Opatrovník má zákonem stanovené povinnosti k tomu, aby činil vše ve prospěch opatrovance. Je povinen s ním udržovat pravidelný kontakt a projevovat o něj zájem. Stejně tak musí dbát o jeho zdravotní stav a chránit jeho zájmy.

Nepleť se mi do závěti!

Opatrovník naopak nesmí za opatrovance jednat v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství či výkonu rodičovských práv a povinností. Stejně tak

mu nepřísluší ho jakkoli ovlivňovat při sepisování závěti, dědické smlouvy, dovětku nebo prohlášení o vydědění.

Každý, komu bude soudem přidělen opatrovník, se nemusí jen spoléhat na jeho čestné jednání. Opatrovanec či někdo z jeho blízkých mohou zároveň požádat o ustavení tzv. opatrovnické rady, která omezeně nesvéprávnému opatrovanci zaručuje ještě vyšší ochranu. Opatrovník tak potřebuje k některým jednáním týkajícím se opatrovance její souhlas. Nesmí například bez jejího svolení manipulovat s majetkem opatrovance ani ho stěhovat do jiného bytu či obce. Členy opatrovnické rady zpravidla bývají blízké osoby opatrovance a jeho přátelé.

Autor je právník. Pracuje v advokátní kanceláři Rödl & Partner, advokáti, s. r. o.