Nesváteční svátek

do takového stavu, že se rozhodování soustředilo do jedněch jediných rukou, ovládaných jednou jedinou hlavou. Brežněv s mnohačetným politbyrem za zády byl proti němu demokrat liberálního střihu. Carové imperiální minulosti by mu mohli jeho moc závidět. Pokud by měli trochu fištrónu, napadlo by je, že není co, a možná by mu radili, aby toho nechal. On by jim za to nechal hodit na krk obvinění z korupce a poslal je na Sibiř.

Každopádně je ten dnešek v mnoha ohledech bizarní, nejen proto, že dneškem nastane nikoli konec, ale začátek přinejmenším nové fáze války. Sice neslavíme, ale rozmýšlíme, zda bychom přece jen něco slavit neměli, ať už v neděli, nebo v pondělí.

Na západ od demarkační linie to mají jednoduché. Tam oslavují osvobození americkou armádou a vlají tam vlajky s hvězdami a pruhy. Na východ od čáry se debatuje. Prahu pomohli zbavit od nejhoršího Rusové, ale byli to vojáci generála Vlasova. Valnou částí republiky projel ukrajinský front. Byli to Ukrajinci, tedy pradědové vojáků, kteří teď proti Rusům bojují? Padlí si zasluhují úctu a pieta se prokazuje válečným hrobům bez ohledu na příslušnost k válčící straně. Naše sympatie však budou asymetrické, jinak by to bylo nepřirozené. Slušelo by se sáhnout po symbolice, nejlépe vlajce. Jenže jaké?

Krvavá vlajka s kladivem a srpem budí pozitivní city jen ve zcela specifickém typu lidí. Většinově se jaksi nehodí. Takže ruská vlajka. Ta je na tom ještě hůř než ta vlajka rudá. Čtu, že v Berlíně vyvěšování ruské vlajky při vzpomínkových aktech výročí konce války zakázali. Aby byl pořádek, zakázali i vyvěšování ukrajinské vlajky. To je asi tak inteligentní, jako když ruský ministr zahraničí Lavrov řekl, že Hitler byl v podstatě Žid. Jak se zdá, potíže s nesvátečním svátkem mají jinde také.

Kolem výročí konce války v Evropě je tolik pochyb a nejasností, že mi vychází jen jedno řešení, pozvolna na to výročí zapomenout. Jako se to dlouhodobě děje s výročím velké války, vzpomenete si hned na první dobrou, že skončila 11. 11. 1918 v 11 hodin?