Hlavy mužů dostanete v krabici
Při poslední evakuaci z mariupolských oceláren Azovstal oddělili ruští vojáci ženu od její čtyřleté dcery. Matka údajně zůstala v tzv. filtračním táboře na území samozvané Doněcké lidové republiky, informovala ukrajinská agentura Unian. Kde skončila, se neví. „Dnes na Den matek dorazilo do Záporoží dítě bez matky. Žádáme mezinárodní společenství, aby zasáhlo,“hlásili v neděli obránci města z pluku Azov na sociální síti Telegram.
Neunikne ani jeden „nacista“Podobných příběhů o lidech, kteří po evakuaci ruskými jednotkami zmizeli nebo byli deportováni do Ruska, se objevuje čím dál víc. Přibývá ale i těch, jimž se po pobytu ve filtračním táboře podařilo dostat do oblastí kontrolovaných vládou v Kyjevě. Ti pak podávají svědectví o krutých výsleších a nelidských podmínkách, které v „uprchlických centrech“– jak je nazývají Rusové – panují.
„Bylo to jako skutečný koncentrační tábor,“řekl britskému serveru BBC 39letý Oleksandr. On a jeho manželka Olena se mohou považovat za ty šťastnější, z jihoukrajinského Mariupolu nedávno uprchli do relativně bezpečného Lvova na západě země.
Předtím si ale prošli peklem filtračního tábora. Těch ruská armáda zřídila v okolí města několik. Mají sloužit k ubytování evakuovaných civilistů před jejich přesunem do bezpečí. Ukrajinští představitelé tato centra přirovnávají k těm, která Rusové používali během války v Čečensku. Tisíce lidí tam byly brutálně vyslýchány, mnoho z nich zmizelo.
Rusové tvrdí, že důkladné kontroly běženců provádějí proto, aby mezi evakuované nepronikli „ukrajinští nacionalisté maskovaní za civilisty“.
Oleksandr a Olena skončili ve vsi Nikolske asi 20 kilometrů severozápadně od Mariupolu. Sejmuli jim otisky prstů, fotografovali je ze všech stran a hodiny je vyslýchali. „Jako ve vězení,“dodává Oleksandr.
Ze svých telefonů pro jistotu předem všechno vymazali – kontakty, zprávy, dokonce i fotografie své dcery s ukrajinskou vlajkou. To se ukázalo jako prozíravé. Vojáci během výslechu zkoumali, zda nemají vazby na ukrajinské novináře, vládu či armádu. „Pokud byl člověk podezřelý, že je ‚ukrajinský nacista‘, odvezli ho do Doněcku k dalšímu vyšetřování,“tvrdí Oleksandr.
Podobnou zkušenost má i Katja, která opustila podzemí Azovstalu se svými dvěma dětmi. Podle ní se po příjezdu do tábora museli všichni svléknout, kontrolovali jim tetování i spodní prádlo. „Ženám, které měly příbuzné u armády nebo policie, vyhrožovali, že dostanou hlavy svých mužů v krabicích,“řekla serveru Ukrajinska pravda.
Obyvatelé Mariupolu se minulý týden dočkali dlouho plánované evakuace. I když probíhala pod taktovkou OSN, mnozí Ukrajinci skončili v obávaných ruských táborech.
Jeden záchod pro tisíce lidí Manželé Olena a Olexandr nakonec dostali povolení tábor opustit 148. evakuačním autobusem. O týden později jich však ze zařízení odjelo jen dvacet. V táboře tak museli strávit další týdny. „Staří lidé spali na chodbách bez matrací a přikrývek. Pro tisíce lidí byl k dispozici jen jeden záchod a jedno umyvadlo,“vypráví Olena. Mýdlo a dezinfekční prostředky došly už druhý den jejich pobytu, brzy nebyl ani toaletní papír či dámské vložky. Areálem se začala šířit úplavice a další nemoci.
Většina autobusů, které vojáci z táborů vypravují, má namířeno do Ruska. Manželé se proto rozhodli hledat pomoc u jednoho z místních soukromých řidičů. Podle Oleny však hrozí, že natrefíte na proruského kolaboranta. „Neměli jsme na výběr: buď se nechat násilně deportovat do Ruska, nebo to riskovat s těmito řidiči,“konstatuje Olena. Jiná cesta podle ní z filtračních táborů není.