Medaile za Kyjev

Vládní ocenění zavání malou domů

Vyznamenání a medaile jsou nejen oceněním dané osoby, ale také signálem pro veřejnost, co je správné a hodné napodobení. Mělo by jít o jednoznačné nestranné ocenění. Jenže některá vyznamenání a medaile spíš vyvolávají pochyby. Je to tak i s medailemi Karla Kramáře, kterými premiér Petr Fiala ocenil své dva nejbližší spolupracovníky: poradce Tomáše Pojara a vládního mluvčího Václava Smolku.

Šlo o ocenění za březnovou cestu do válečného Kyjeva, kam jel premiér na oficiální návštěvu. Ne že by snad návštěva Kyjeva, ke kterému se blížila ruská armáda, bylo něco tak bezproblémového jako zájezd na Říp. I když se určitě pečlivě plánovala, hrozilo tu reálné nebezpečí ozbrojeného útoku, každý, kdo se jí zúčastnil, riskoval zdraví a život. Takže ocenit je co.

Na druhou stranu jsou tu dvě otázky. Zaprvé šlo o něco, co bylo nad rámec povinností zahraničněpolitického poradce a tiskového mluvčího, když se do Kyjeva vypravil premiér? O něco, co si žádá medaili, která byla dříve udělována většinou za opravdu mimořádné činy? A za druhé není to tak trochu malá domů? Ocenění nejbližších spolupracovníků nevypadá zrovna jako nezávislé ocenění, kterým by taková medaile měla být. Nebylo by lepší dát těmto lidem opravdu velké odměny nebo jim koupit z vládních fondů třeba památeční značkové hodinky, pozlacenou pistoli nebo archivní koňak? Nedevalvuje se tak zbytečně tato medaile?

Připomíná to trochu to, jak s vyznamenáními a medailemi nakládá prezident Miloš Zeman. Vyznamenával často své známé, podporovatele či sponzory strany, která nese jeho jméno. A sklízel za to zaslouženou kritiku. I od některých vládních politiků. Jenže jak ti dnes nebudou moci kritizovat Zemana, až se třeba rozhodne ocenit svého mluvčího Jiřího Ovčáčka. Ne že by tedy bylo srovnatelné riziko v bombardovaném Kyjevě a v kanceláři Pražského hradu, ale v očích části veřejnosti to bude bohužel to samé.