Jak se rozmluvit anglicky
Pasivní znalost angličtiny mají Češi dobrou, ale schopnost komunikovat vázne. Čím to je a jak to změnit?
Učíte se angličtinu už nejméně desátým rokem, ale při představě, že budete trávit večer ve společnosti anglicky mluvících kolegů nebo známých, je vám mírně nevolno? S podobným problémem se potýká řada Češek a Čechů především ve středním a vyšším věku, ale schopnost aktivně používat angličtinu není často příliš vysoká ani mezi některými středoškoláky. Proč?
Česko je v pořadí čtvrtou nejhorší zemí z Evropské unie, co se znalosti angličtiny týká. Vyplynulo to ze srovnávacího testování, které každoročně provádí soukromá společnost Education First. Během covidové pandemie jsme se dokonce v meziročním srovnání v celkovém počtu 112 zemí posunuli o šest příček směrem dolů. Přestože tato statistika nevyznívá zrovna optimisticky, je třeba říct, že se nadále pohybujeme, co do jazykové gramotnosti, v pásmu tzv. High Proficiency čili vysoké úrovně znalostí.
K podobným závěrům týkajícím se jazykové úrovně žáků prvního stupně dochází opakovaně i Česká školní inspekce během svých šetření zaměřených na jazykovou gramotnost ve školách. V základní verzi testu, kterým inspekce ověřovala ve školním roce 2018/2019 úroveň znalostí angličtiny žáků 4. ročníků byla úspěšnost v jednotlivých oblastech poměrně vysoká. Slovní zásobu ovládají žáci na 89 %, v oblasti poslechu s porozuměním dosahují 94 % a ve čtení s porozuměním obstáli dokonce na 96 %.
Problémem obou těchto šetření je, že ověřují pouze výsek jazykových znalostí a dovedností, konkrétně o schopnosti mluvit a aktivně cizí jazyk používat se z nich nedozvíme prakticky nic. Limity tohoto typu ověřování si uvědomuje i inspekce, když ve shrnutí zprávy dodává, že učitelé sice hodnotí pozitivně jazykové dovednosti žáků, ale „zároveň vnímají hůře dovednosti spojené s mluvením a psaním v cizím jazyce“.
Proč se bojíme mluvit
Je s podivem, že obava mluvit cizím jazykem prochází napříč věkovými kohortami, a to navzdory celkem obstojnému teoretickému základu, který dostáváme ve školách. „Když to porovnám se studenty cizinci například z jižních národů, kteří jsou na tom s jazykovými znalostmi leckdy mnohem hůře než my, mluví naprosto bez obav. Češi raději neřeknou nic, než aby udělali chybu. Myslím si, že to u nás má návaznost na naši rezervovanost a často i touhu zvládnout všechno dokonale,“popisuje mnohaleté zkušenosti s výukou angličtiny a dalších cizích jazyků Eva Mocová, ředitelka jazykové školy Bohemia Institut.
I přes hluboko zakořeněný ostych se podle jejích zkušeností situace v posledních letech mění. „V devadesátých letech, kdy se tu angličtina začínala učit, ji uměla pouze úzká skupinka lidí. V prvních desetiletích se učilo spíše překladovými metodami a orientovali jsme se především na zvládnutí gramatiky,“popisuje počátky systémového vzdělávání v angličtině. Dnes se mohou lidé s angličtinou mnohem snadněji setkávat na internetu, v médiích a ve větších městech i ve veřejném prostoru. Proto máme více příležitostí si jazyk takzvaně naposlouchat a postupně se samostatně pouštět do jeho používání.
Simulujte jazykové prostředí Své o tom ví i čtyřicátník Jan, který na svých jazykových kompetencích pracuje již řadu měsíců. „Rozmluvit se cizí řečí je relativně těžké, je třeba zavést v tom určitou pravidelnost. Kdybych přestal procvičovat třeba jen několik dní, začne se mi ten jazyk odcizovat,“popisuje svůj přístup. Mezi jeho každodenní jazykovou rutinu patří četba a poslech zpravodajství v angličtině. „Dozvídám se díky tomu trochu jiné zprávy, je také zajímavé číst si třeba o tom, co se děje v Česku z jiné perspektivy, pohledem někoho z venku,“přidává další benefity intenzivního studia cizího jazyka.
Nejde ale podle jeho slov pouze o pasivní příjem informací. „Člověk si může vytvořit simulaci jiného jazykového prostředí. Nastaví si různé programy do angličtiny, nebo třeba celé Windows a systém Android. Na Youtube je možné zaklikat si různé kurzy, které jsou zároveň zábavné a informativní. Na každou novou lekci vyskočí notifikace, takže se hned můžu naučit něco z gramatiky a dozvím se i nějaké nové informace. Když se do toho člověk hodně ponoří, tak si pak během dne zkouší říkat některé věci přímo v angličtině. A potom už je jen krok k tomu začít vyhledávat další příležitosti k mluvení,“popisuje svůj recept na to, jak se přimět k aktivnímu používání jazyka.
Jeho slova o pozitivní funkci jazykového prostředí potvrzuje i Eva Mocová. Nejlepší je podle ní takzvaná přímá metoda, kdy se člověk učí mluvit a „nabalovat“jazyk plynule tím, že ho má všude kolem sebe. Podobně jako když se dítě učí mateřštinu. Ideálně toho lze samozřejmě dosáhnout pouze v daném jazykovém prostředí, pokud to ale člověk myslí s cizím jazykem vážně, měl by se o to snažit i v rámci svých aktuálních možností.
Kde se stala chyba?
Výuku zaměřenou na konverzaci a aktivní používání jazyka, kterou nabízejí soukromé jazykové školy, podle zkušeností Evy Mocové využívají jak mladí lidé v intenzivních pomaturitních kurzech, tak i starší generace ve skupinových nebo individuálních lekcích. „V posledních letech naše služby využívají třeba právě třicátníci a čtyřicátníci, kteří už mají solidní jazykové základy a chtějí se dále zdokonalovat, protože se jim to hodí v jejich profesi, kde potřebují hovořit na jednáních s obchodními partnery,“popisuje jeden ze současných trendů. Na otázku, v čem vidí největší bariéry, které si z jazykových hodin ve školách lidé přinášejí, zmiňuje strach z toho udělat chybu a nezvyk přistupovat k výuce aktivně. „Učitel by při výuce jazyků měl fungovat jako moderátor a nezahlcovat žáky pouhými kvanty informací. Měl by umět motivovat a podněcovat k vlastní aktivitě. Na druhou stranu si myslím, že znalostní úroveň ve školách ani dnes není špatná. Pro zvládnutí jazyka potřebujete i slovíčka a znalost gramatiky. To naše školy naučit umí. Je ovšem otázka, jestli je to z hlediska vývoje budoucnosti postačující,“říká ředitelka soukromé jazykové školy.
K samotné aktivizaci je podle jejího názoru potřeba nejen změna výukových postupů, ale také zmenšení školních kolektivů. „Obecně lze říci, že efektivita roste s menším počtem účastníků ve skupině vyvážené co do pokročilosti. Nelze však tvrdit, že individuální výuka je jednoznačně lepší než práce v mikroskupině. Většině klientů naopak kvůli motivaci, učení se z chyb a větší diverzitě aktivit lépe vyhovuje mikroskupina než cenově výrazně náročnější individuální kurz. Na druhou stranu velké třídní kolektivy studentů, většinou s velmi rozdílnou znalostí, považuji pro výuku jazyků za velký deficit,“uvažuje Eva Mocová.
Aplikace pomůžou jen částečně
V posledních letech stoupá obliba výuky jazyků prostřednictvím nejrůznějších mobilních aplikací. Řada z nich navíc nabízí základní úroveň zdarma a dokoupit si pokročilejší moduly není příliš drahé. „Chodí k nám lidé a říkají, já se učím s Duolingem. Na to jim odpovídáme, že Duolingo je dobré na procvičování, ale ne na systematickou výuku jazyka. Nedá se na tom postavit jazykový rozvoj od úplného začátku až po vysokou úroveň. Aplikace nemůže nahradit lektora, ale určitě slouží k procvičování pro motivovanější studenty, kteří chtějí něco navíc. Vždy to ale lze vnímat pouze jako doplněk,“hodnotí využití aplikací Eva Mocová.
Jan, který aplikace využívá, její slova potvrzuje. „Používám aplikaci pro procvičování každý den, ale zároveň potřebuji mluvit i s živými lidmi,“říká a doplňuje, že alespoň jednou týdně navštěvuje kurz konverzace v malé skupině.
Rozmluvit se cizí řečí je relativně těžké, je potřeba pravidelnost. Kdybych přestal procvičovat třeba i pár dní, začne se mi ten jazyk odcizovat.
Vše stojí na motivaci
Pro mluvení v cizím jazyce musíme mít chuť překonat prvotní ostych a zkusit to, i když ještě nemluvíme úplně bez chyb. „Je pravda, že jsem se zpočátku mluvit styděl a pořád se trochu ostýchám. Zvlášť když mám pocit, že ten druhý mluví dobře, když je to rodilý mluvčí nebo už je pokročilý,“přiznává svou nejistotu při mluvení cizím jazykem Jan, ale zároveň dodává, že pokud ho téma hovoru opravdu zajímá, celá situace se podstatně mění: „Nějaké smalltalky, z toho jsem nervózní, ale zájem o téma mi dá zapomenout, že to ještě úplně neumím.“
U nejmladší generace lze podle Evy Mocové pozorovat, že obavy mluvit už pomalu ztrácí. Je to ale často na úkor jazykové preciznosti: „Mladí poslouchají zahraniční kanály na Youtube, mají mnohem lepší výslovnost, jsou schopni jazyk vnímat, ale chybí jim gramatická úroveň. Výuku jazyka je nejprve potřeba postavit na pevných základech, pro mluvení je vhodné mít znalostní bázi alespoň na úrovni B1. Na druhou stranu jazyk nelze jen tak nalít trychtýřem do hlavy, musí se upevnit. Nabaluje se na celou řadu zkušenostních věcí,“dodává s tím, že by sice nebylo pro jazykovou kompetentnost nejmladších generací vhodné přehoupnout se do druhého extrému a snažit se mluvit bez znalosti potřebných gramatických pravidel, ale jejich nebojácnost a ochota mluvit je určitě pozitivní.