Byty, kde se nebydlí
Víte, jak se pozná, že májový lásky čas vašeho mládí došel naplnění? Když vám začnou v příštích májích chodit složenky na společnou daň z nemovitosti. Znamená to, že jste zahnízdili a že vaše hnízdo je (jaké štěstí) dokonce vaším vlastnictvím. V poslední době se částka dost zvýšila. Ještě nedávno byla poloviční. Na druhou stranu, utěšuju se, netřeba platit nájemné. Za ty dva plus jedna v centru Prahy by bylo dneska nejspíš mastné. Však se taky většina sousedů odstěhovala. Občas ale narazím na někoho, kdo vydržel. Jako minulý týden na ty dva.
Seděli v parku na lavičce a udělali mi místo. Ona bývalá dětská sestra, on bývalý muzikant. Říkal, že napsal paměti, a rád by si je dal vytisknout, jenže kde by vzal třicet tisíc? Z důchodů dají dohromady sedmadvacet, jenom nájem je třináct. Ne, naštěstí jim ho teď magistrát nezvýšil, asi je jako důchodce šanuje. Jenom nechápou, proč město drží v domě, který mu patří, několik prázdných bytů. Nad jejich přízemním je jeden nádherný, s krásnou vyhlídkou a samý mramor. Už je to dlouho, co se z něj kdosi odstěhoval. Čekali nového souseda, místo něj ale přišli dělníci, všechno ještě vylepšovali, muselo to stát majlant, ale nájemník už druhý rok žádný. Byt vedle nich by byl zase ideální pro handicapované, protože se do něj dá vjet rovnou z venku. Slyšeli, že ho má k dispozici nějaká nadace, ale handicapovaného tam neviděli.
Sami si nestěžují. Jsou moc rádi, že můžou ještě bydlet v místě, kde jsou zvyklí a kde odchovali děti, stát jim na to dokonce trochu přispívá. Je ovšem třeba žádat každé tři měsíce znovu a znovu dokládat spoustu příloh. Potíž je, když se důchody zvýší. „Přidají vám tři stovky a o pět přijdete, jako zrovna teď, na tom příspěvku.“
Když sednete na Kampě na lavičku a zapředete hovor, skoro vždycky se přidá ještě někdo. Kamaráda, co šel kolem, téma prázdných městských bytů zaujalo. Sám ví o několika. Jeden řemeslník ho vzal do krásně zrekonstruovaného domu nedaleko Pražského hradu, kde takhle dlouhodobě zahálejí čtyři byty. Dost ho to pohoršuje, zvlášť když jsou teď v Praze ti utečenci, kteří by možná i něco platit mohli, jen kdyby bylo kde vybalit kufry.
Trochu jsem hledala na internetu, kolik je v Praze vlastně prázdných městských bytů. Vypadá to, že přibližně desetina (což by mohlo znamenat kolem tří tisíc), radnice tvrdí, že se postupně opravují. Otázka je, jakým způsobem se pak obsazují. Zmíněný kamarád je skeptický. Pokud jde o něj, je dávno za vodou. Městský byt privatizoval už v devadesátých letech jako rezident (tedy výhodně). Už v něm ale léta nebydlí. Vlastně v něm léta nebydlí nikdo. „Nemůžeme se pořád se synem dohodnout, jestli ho prodat, nebo pronajímat, a když, tak jak,“vysvětluje. Napadá mě, že na některých radnicích se taky asi pořád nemůžou rozhodnout.