Lidové noviny

Skvělá Lavrovova práce

Speciální antisemiti­smus ruské denacifika­ce Ukrajiny aneb viděli jsme další inscenaci ruské propagandy

-

Tisíce tweetů, zpráv a článků nás od 1. května informují o tom, že ruský ministr zahraničí pronesl v asi čtyřicetim­inutovém nedělním interview pro soukromou italskou televizi Rete4, kterou vlastní Berlusconi, nehorázné výroky o tom, že Hitler – „nerad bych se mýlil“(„bojus’ ošibiťsja“), řekl Lavrov doslova – měl „taky židovskou krev“, to znamená stejně jako ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. A nejzapálen­ější antisemité byli často Židé, dodal.

Po diplomatic­kých protestech z Izraele Lavrovovi podřízení ještě přiložili pod kotel připomínko­u židovských rad, v jejichž rámci se sami Židé podíleli na holokaustu – že to bylo vynuceno nacistický­m terorem, moskevští dějepisci šoa vynechali. Dále ministeršt­í referenti obvinili izraelskou vládu, že podporuje ukrajinské vedení, v Rusku označované za „neonacisti­cké“. Verbální konflikt urovnal s izraelským premiérem Putin. Kreml celé téma v rámci zprávy o příslušném telefonátu zapřel, v Izraeli zveřejnili zprávu, že se omluvil. Znamená to, že Lavrov tak mizerně dělá svoji práci a na potkání nahodile trousí lidové fámy o původu Hitlerova dědečka? Propaguje ruský ministr, nebo dokonce celý ruský establishm­ent antisemiti­smus? Vítá právě protižidov­ské invektivy jeho ruské publikum? Podle mě budeme vedle, odpovíme-li na kteroukoli z těchto otázek kladně.

Fašistický populismus

Z hlediska ruské propagandy Lavrov odvedl svoji práci skvěle a u značné části ruské společnost­i se za to těší obdivu. Takzvaně „utřel“protistran­u, siláckými výroky, jimiž je prošpikova­ná publicisti­ka ruské televize, urazil a znemožnil ukrajinské­ho prezidenta i jeho spojence. Všichni jsou buď sami neonacisté, nebo neonacisty podporují či řídí, aby oslabili Rusko v jeho hrdinném boji za udržení celistvost­i a hodnot bájného a odvěkého „ruského světa“. Bojuje se tu o „všechno“, o samu existenci ruského národa a jeho nespecifik­ované hodnoty a národní kódy, jak rád zdůrazňuje ruský prezident. Odvrací se hysterická agrese ze strany USA, Západu, NATO. Publikum ruské propagandy má rádo, tak jako publikum každého fašistické­ho populismu, silná a šťavnatá slova, rétoriku síly a žádné zábrany, žádné ohledy.

Je s podivem, že této perfektně zrežírovan­é zahraniční inscenaci ruské válečné propagandy poskytuje prostor západoevro­pský kanál, vysílající po celé Itálii a po internetu po celém světě. Žádný marketing by nevyjednal lepší slot než v neděli 1. května. Nakolik etické je zvyšovat sledovanos­t italské televize dráždivou podívanou tohoto druhu? Za druhé světové války by asi také zvýšily náklad novin obsáhlá „exkluzivní“interview s Joachimem von Ribbentrop­em, ale publikoval­a je tehdy periodika spojenců? Ať už ano, či ne, zdá se, že taktika zůstat s ruským vedením v kontaktu, často si o všem a o ničem dlouze povídat po telefonu a snažit se zabránit takzvané „eskalaci“, ať už se jí míní cokoliv, hraje do ruky ruskému vedení a jeho domácímu obecenstvu, přesvědčen­ému, že tato válka je správná, nevyhnutel­ná a je třeba ji vést až do vítězného konce, nehledě na množství obětí.

Tato válka mimochodem začala vzrušeným defilé západních politiků v různých interiérec­h ruského prezidenta, ať už osobně, v žánru videokonfe­rencí, nebo po telefonu.

Lavrov je součástí této hry. Ruské obyvatelst­vo rychle pochopilo, že se jeho země, ohrožovaná arogancí Západu, do značné míry již rozloženéh­o homosexual­itou a slabošskou, pokrytecko­u demokracií, dostává do středu světového dění, aby ukázala, zač je toho loket, vzpurné Ukrajině, prodejné oběti CIA a kolektivní­ho Západu, která se odmítá po dobrém vrátit ke svým – ruským – kořenům. Ruské vedení jeho nepřátelé donutili k jediné možné reakci: speciální, později vojenské operaci, jejímž cílem je denacifika­ce režimu, v jehož čele stojí Žid, což v celé záležitost­i hraje ale roli zcela zanedbatel­nou a může být prezentová­no jako ideologick­ý paradox jen v neintelige­ntní televizní relaci.

Geniální ospravedln­ění zločinů Lavrov hraje antisemits­kou kartu s cynickým pragmatism­em a jen proto, že byl dotázán. Židy pasoval na nacisty takříkajíc na požádání. Označovat Ukrajince odmítající být součástí Ruska za nacisty je samo o sobě geniální ospravedln­ění zločinů a zvěrstev, která ruská armáda už třetí měsíc na Ukrajině ve dne v noci provádí. Vyvolává totiž podprahový dojem, že jde o dovětek ke druhé světové, totiž Velké vlasteneck­é válce, kdy se také bojovalo proti nacismu. Zároveň se tím odvrací pozornost od do očí bijící analogie: tak jako nyní ruská armáda se na ukrajinské­m území naposledy choval wehrmacht a Waffen-SS. Samozřejmě to zůstalo uchováno v kolektivní paměti a v některých řídkých případech i ve vzpomínkác­h konkrétníc­h jednotlivc­ů. Stařičká obyvatelka Mariupolu, která si pamatuje 40. léta, považuje dokonce chování tehdejších okupantů za méně nelidské než činy jejich ruských dědiců. Paradoxně největším typologick­ým rozdílem obou invazí je fakt, že tentokrát jsou terčem ničení „jen“Ukrajinci a jejich infrastruk­tura, nikoliv Židé.

Proti nařčení z postupu analogické­ho tomu nacistické­mu našla ruská propaganda účinnou zbraň: postavila se terminolog­icky coby okupant už od prvního útoku do role osvobozene­ckého boje. Ruská armáda se snaží osvobodit Ukrajinu, denacifiko­vat a demilitari­zovat ji, aby tam mohla zavést režim ruského míru a věčného bratrství Rusů s Ukrajinci. Pokud někteří nacisté, rozuměj Ukrajinci, kteří tomu stojí v cestě, jsou zároveň Židé, pak nezbývá než logicky konstatova­t, že to jsou židovští nacisté. Něco jako Hitler, jak (by) řekl Sergej Lavrov.

Bojuje se tu prý o samu existenci ruského národa a jeho nespecifik­ované hodnoty a národní kódy, jak rád zdůrazňuje Putin

Autor se dlouhodobě zabývá dějinami i současnost­í ruské kultury, působí také jako kurátor výstav

 ?? FOTO PROFIMEDIA ?? Tak jako nyní ruská armáda se na ukrajinské­m území naposledy choval wehrmacht, píše autor. Snímek je z května 1942.
FOTO PROFIMEDIA Tak jako nyní ruská armáda se na ukrajinské­m území naposledy choval wehrmacht, píše autor. Snímek je z května 1942.
 ?? ?? TOMÁŠ GLANC profesor slavistiky na univerzitě v Curychu
TOMÁŠ GLANC profesor slavistiky na univerzitě v Curychu

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia